Vladimír Hellmuth-Brauner

JUDr. Vladimír Hellmuth-Brauner
Narození27. listopadu 1910
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. srpna 1982 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, literární historik, publicista, diplomat a právník
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
PříbuzníFrantišek August Brauner praděd
Zdenka Braunerová prateta
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Hellmuth-Brauner (27. listopadu 1910, Praha17. srpna 1982, Praha) byl literární historik, publicista a diplomat. Byl pravnukem Františka Augusta Braunera a prasynovcem ak. malířky Zdenky Braunerové, jejíž zásadní vliv je patrný v literárně-historickém zaměření jeho prací.

Život a dílo

Vystudoval právnickou fakultu a jako diplomat pobýval nějaký čas v Egyptě spolu se svoji ženou Martou Hellmuthovou, pozdější známou překladatelkou z finštiny. Jako literární historik a potomek rodiny, která hrála důležitou roli v českém politickém a kulturním životě se zaměřil zejména na shromažďování, studium a publikování korespondence Zdenky Braunerové s jejími příbuznými a přáteli. Jeho nejznámějším dílem je román Paměti rodu, 2000. Někteří literární historikové a kritici mu v tomto díle vytýkali určitou idealizaci postav i situací, zapříčiněnou zřejmě přílišnou úctou a obdivem k některým členům rodiny, z níž pocházel, čímž se podle nich dopustil i jistých nepřesností. Vladimír Hellmuth-Brauner publikoval též řadu literárních a písemných pozůstalostí jako monografie uměleckých osobností od poloviny 19. století do 70. let 20. století. O jeho diskrétním přístupu při zpracování korespondence Zdenky Braunerové s Antonínem Chittussim se zmiňuje i historik umění Jan Marius Tomeš[1]. V případě monografie o Anně Urbanové se zase hovořilo o šíření určitých pomluv. Jako spoluautor se podílel také na několika vlastivědných a historicko-kulturních publikacích. V r. 1937 publikoval jako autor vlastivědnou studii o Všenorech.

K odstranění některých nepřesností a fám, v poměrně obsáhlém a velmi záslužném díle Vladimíra Hellmuth-Braunera, bude třeba práce dalších literárních historiků a badatelů.

Spisy

knižně

  • Všenory v minulosti blízké i vzdálené, Všenory: Spolek pro zvelebování Všenor, 1937
  • Přátelství z konce století: vzájemná korespondence F.X.Šaldy se Zdenkou Braunerovou, uspořádal Vladimír Hellmuth-Brauner, Praha: Společnost F.X.Šaldy, distributor Melantrich, 1939,
  • Přátelství básníka a malířky: vzájemná korespondence Julia Zeyera a Zdenky Braunerové, uspořádal Vladimír Hellmuth-Brauner, Praha: Vyšehrad, 1941,
  • Paměti rodu, Praha: H&H, 2000, ISBN 80-86022-66-8

publikace Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze

(zpracoval Vladimír Hellmuth-Brauner)

  • Žofie Pohorecká (1877-1963): Literární pozůstalost, 1965,
  • Marie Kalašová (1852-1937): Literární pozůstalost, 1966,
  • Antonín Chittussi ve stycích s Augustou a Zdenkou Braunerovými, 1966,
  • Antonína Chittussiho léta učednická: ze styků Antonína Chittussiho s Augustou a Zdenkou Braunerových, 1968,
  • Vilém Mrštík (1863-1912);Alois Mrštík (1861-1925): Literární pozůstalost, 1968,
  • Vladimír Zákrejs: Literární pozůstalost, 1969,
  • Elsa Gollerová (1868-1955): Literární pozůstalost, 1971,
  • Emil Bretter (1857-1919): Literární pozůstalost, 1972,
  • Rudolf Fuchs (1890-1942): Literární pozůstalost, 1972,
  • Karel Hrdina (1883-1849): Literární pozůstalost, 1974,
  • Růžena Jesenská (1863-1940): Literární pozůstalost, 1974,
  • Josef Zach (1881-1949): Literární pozůstalost, 1975,
  • Karel Kučírek-Salaba (1886-1918): Literární pozůstalost, 1975,
  • Anna Urbanová: Písemná pozůstalost, 1976,
  • Jakub Šebesta (1888-1969): Literární pozůstalost, 1976,
  • Josef Krapka-Náchodský (1862-1909): Písemná pozůstalost 1976,
  • Vilém Dvořák (1886-1937) a Karel Dvořák (1893-1950): Písemná pozůstalost, 1976,
  • Vlastimil Borek (1886-1952): Písemná pozůstalost 1976,
  • Josef Pokorný-Pikulík (1842-1933): Literární pozůstalost, 1978.

spoluautorství publikací

  • Husinec: Rodný dům M. Jana Husa, město a okolí, hlavní stať: Alois Kubíček, Praha: STN, 1954,
  • Podél Čertovky: historie a památky Malostranského pobřeží, hlavní stať: redakce, Praha: STN, 1954,
  • Kokořínský důl: Přírodní reservace a kulturní památky, hlavní stať: Otakar John, Praha: STN, 1957

Odkazy

Reference

  1. TOMEŠ, Jan Marius. Antonín Chittussi. Praha: Odeon, 1980. 76 s. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“