Vladimír Janko

Vladimír Janko
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1954 – 1960
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození8. srpna 1917
Nosislav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. března 1968 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
NárodnostČeši
Alma materVoj. akad. Hranice
Profesepolitik
OceněníŘád Bílého lva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Janko (8. srpna 1917 Nosislav[1]14. března 1968 Praha[2]) byl český a československý odbojář, generálplukovník, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Spojenec Antonína Novotného, v roce 1968 spáchal sebevraždu.

Biografie

Pocházel z rodiny zámečníka. Rodiště má v Nosislavi[3]. Otec se s rodinou za prací přestěhoval do Brna. Vladimír Janko chodil na základní školu v Brně–Židenicích, maturoval s vyznamenáním na České reálce v Brně v Křenové ulici. V roce 1936 nastoupil do československé armády k pěšímu pluku 43 v Brně. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze a s hodností četař aspirant byl zapsán na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval 14. srpna 1938 s hodností poručíka.[4] V září 1938 velel pohotovostnímu oddílu v bojích proti dobrovolnickým jednotkám Freikorps ve Šluknovském výběžku. Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 se napojil na vznikající odbojovou síť Obrana národa. V létě roku 1939 odešel do emigrace, přes Polsko, kde se zapsal do československého legionu v Bronowicích (26. srpna 1939).[5] Po záboru Polska byl internován v SSSR.

Působil od začátku roku 1942 u československých jednotek na východní frontě (odvod do vojska 7. 2. 1942 v Buzuluku[1]). Organizoval výcvik a řízení bojů tankistů. V červenci 1942 se stal velitelem Třetí pěší roty v rámci Prvního československého polního praporu. Po odjezdu na frontu v lednu 1943 velel své rotě při obraně na řece Mža, řídil útok na Sokolovo v noci z 9. na 10. března 1943. Za bojovou činnost byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a sovětskou Medailí za odvahu.[6] V roce 1943 absolvoval odborný velitelský kurz v tankovém učilišti v Tambově a byl jmenován velitelem 1. československé samostatné tankové brigády v SSSR. Ta se zapojila do bojů v Karpatsko-dukelské operaci a v Ostravské operaci.[5] Dne 15. dubna 1945 tanková brigáda majora Janka poprvé překročila hranice Česka u Sudic v okrese Opava a tuto událost připomíná v Sudicích Památník osvobození (Sudice) a Pomník Československých tankistů. Dne 4. května 1945 tanková brigáda majora Janka osvobozovala Město Libavá. 8. května 1945 byla tato brigáda již v Olomouci.[7]

V letech 19461947 absolvoval Akademii generálního štábu maršála Vorošilova v Moskvě. Byl mu udělen Leninův řád, Řád bílého lva a byl nositelem Československých válečných křížů. Ještě před únorem 1948 ale jeho vojenskou kariéru překazil mocenský boj vedený Bedřichem Reicinem.[5] Svou kariéru zachránil za blíže neobjasněných okolnost. Zůstaly jen dohady.[8] Do první generálské hodnosti byl povýšen k 1. 10. 1950. Roku 1954 se uvádí jako nositel různých státních vyznamenání včetně vyznamenání Za vynikající práci.[9]

Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Opava II.-jih. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960.[10] Patřil do okruhu spojenců Antonína Novotného. V roce 1968 působil jako náměstek ministra obrany ČSSR. Poté, co emigroval generál Jan Šejna a došlo k otevření armádních kauz z éry Novotného, spáchal Janko 14. března 1968 sebevraždu zastřelením. Pohřben je v Častolovicích.[11]

Spekulovalo se o tom, že Šejna a Janko plánovali vojenský převrat s cílem obnovit moc Antonína Novotného.[12] V roce 1970 se začaly objevoval pochybnosti ohledně okolností jeho sebevraždy.[8] Tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák ovšem prohlásil, že o Jankovi už nechce nic slyšet.[5]

Hodnostní postup

četař-aspirant (?), poručík (14. 8. 1938), nadporučík (1942), kapitán (15. 2. 1944), štábní kapitán (29. 7. 1944), major (1. 10. 1944), podplukovník (17. 4. 1945), plukovník (1. 4. 1946), brigádní generál (1. 10. 1950), generálporučík (1953), generálplukovník (říjen 1961).[3][13][5][8]

Zařazení a funkce

pěší pluk 43 v Brně (1936–?), škola pro důstojníky v záloze (?–?), Vojenská akademie Hranice (?–?), pěší pluk 47 v Mladé Boleslavi (1938–1939), velitel pohotovostního oddíl ve Šluknovském výběžku (září 1938), propuštěn z armády (15. 3. 1939), emigrace (léto 1939), čs. legion v Bronowicích – Polsko (26.8.1939), internace Rudou armádou po jejím obsazení části Polska (18. 9. 1939), pobyt v internaci (1939–1941), velitel 3. pěší roty 1. čs. polního praporu v Buzuluku (7. 2. 1942), bojové nasazení v prostoru Sokolovo (březen 1943), velitelský kurz tankové učiliště Tambovo (1943), bojové nasazení – postupně velitel tankové roty, náčelník štábu, velitel tankového praporu, velitel pluku (od 20. 5. 1944) a velitel 1. čs. samostatné tankové brigády (od 25.7.1944 do konce války), náčelník tankového praporu v Moravské Třebové (1945), náčelník štábu velitelství tankového vojska MNO (listopad 1945), profesor taktiky a náčelník katedry na Vysoké vojenské škole v Praze (?), frekventant Akademie generálního štábu maršála Klimenta Vorošilova v Moskvě (1946–1947), náčelník tankového vojska MNO (jaro 1948), velitel tankových vojsk v Olomouci (?), …další funkce…..zástupce ministra (1966–1968).[3][13][5][8]

Vyznamenání

Jiná ocenění

Vladimír Janko je čestným občanem Ostravy.

Po něm je pojmenována v Ostravě i ulice s názvem Gen. Janka. Nachází se v části Moravská Ostrava, souběžně s ulicí Novinářská.

Byla po něm pojmenována i ulice v pražské čtvrti Hostivař, na sídlišti Košík. Po roce 1989 ulice přejmenována na Přeštickou.

Na zadní straně památníku Rudé armády v Ostravě je umístěna pamětní deska s nápisem:[15]

GENERÁLPLUKOVNÍK
VLADIMÍR JANKO
OSVOBODITEL A ČESTNÝ OBČAN
MĚSTA OSTRAVY

Odkazy

Reference

  1. a b Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-09-21]. Heslo Vladimír Janko. Dostupné online. 
  2. Vladimír Janko [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-25]. Dostupné online. 
  3. a b c KOLEKTIV. Nosislav v proměnách času. první. vyd. Brno: F.R.Z.agency s.r.o.pro městys Nosislav, 2016. 216 s. ISBN 978-80-88131-06-9. S. 184. 
  4. Václavík, Jiří. generálplukovník Vladimír Janko [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f Nosislavský zpravodaj, 5/2007 [online]. www.nosislav.cz [cit. 2012-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  6. Jiří Fiedler: Sokolovo 1943 - Malý encyklopedický slovník ; Vydavatelství Naše vojsko, 2004, ISBN 80-206-0716-1, str. 46
  7. MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. čtvrté doplněné. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-260-2270-1. S. 73. 
  8. a b c d VÁCLAVÍK, Jiří. Vladimír Janko [online]. Častolovice: 13.8.2010 [cit. 2016-08-19]. Dostupné online. 
  9. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 311, s. 2. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-25]. Dostupné online. 
  11. Jiří Václavík. Hrob Vladimír Janko [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  12. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 476. 
  13. a b Váleční hrdinové - Vladimír Janko [online]. Městys Nosislav [cit. 2016-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-19. 
  14. Válka.cz, Řád rudé hvězdy
  15. Jan Gara, Jitka Lenková, Ing. František Jedlička. Památník a mauzoleum Obětí 2. světové války a vojákům Rudé armády [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czechoslovak War Cross 1939-1945 Bar.png
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
SU Order of Suvorov 2nd class ribbon.svg
Ribbon bar of the Order of Suvorov 2nd class. The Soviet Union (USSR).
TCH CS voj med Za zasluhy hvezda ribbon.svg
Stužka: Československá vojenská medaile "Za zásluhy" prvního stupně.
TCH CS Vojensky Rad Bileho Lva 1st (1945) BAR.svg
Stužka: Československý vojenský řád bilého lva "Za vítězství" I. stupně – Československo.
Sokolovská pamětní medaile, ribbon.jpg
Sokolovská pamětní medaile - stužka
Vyznamenání Za vynikající práci - stužka.jpg
Vyznamenání Za vynikající práci - stužka
SU Order of the Red Star ribbon.svg
Ribbon bar of the Order of the Red Star‎. The Soviet Union (USSR).
TCH CS Medaile Za chrabrost pred nepritelem BAR.svg
Stužka: Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem – Československo.
Order of Red Banner ribbon bar.png
Ribbon bar of the Soviet decoration "Order of the Red Banner".
ValourRibbon.png
Soviet Valour Ribbon.
Bachmac Commemorative Medal Rib.png
Планка "Бахмачская памятная медаль"
CS Dukielski Medal Pamiatkowy.jpg
Autor: Smat, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bars Commemorative medal Dukla
TCH CS voj pametni medaile (SSSR) BAR.svg
Autor: Mboro, Licence: CC0
Stužka: Československá vojenská pamětní medaile se štítkem "SSSR" (Sovětský svaz).