Vladimír Kalus

Vladimír Kalus (15. ledna 1930 Praha – 6. listopadu 1987 Brno) byl český evangelický farář pronásledovaný komunistickým režimem.

Vladimír Kalus studoval gymnázium v Benešově a pod vlivem místního evangelického faráře Josefa M. Štrupla se rozhodl studovat teologii.^[3] V roce 1948 nastoupil na Husovu československou evangelickou fakultu bohosloveckou, kterou dokončil v roce 1952.^{[p 1]} Kalusovým vzorem byl Albert Schweitzer, francouzský protestantský misionář, který založil nemocnici v dnešním Gabonu. Kalus se připravoval na misionářskou práci v Indonésii, chodil i na přednášky z medicíny. V poúnorové atmosféře ale byla cesta znemožněna.^[4] Nastoupil jako vikář ve sboru v Chrástu u Plzně, ordinován byl synodním seniorem Viktorem Hájkem 2. listopadu 1952 v Mnichovicích.^[5] Za jeho působení v Chrástu byl postaven sborový dům.^[6] Výrazně se zapojoval v práci s dětmi a mládeží,^[7] byl jeden z organizátorů evangelických (lesních) brigád. Od roku 1956 působil v Chrástu jako farář.^[8] Spolu s kolegy ze Západočeského seniorátu Jakubem Schwarzem Trojanem, Jiřím Veberem a Miroslavem Rodrem vytvořil čtveřici farářů Tro-Ka-Ve-Ro, které pojilo velké přátelství a působili i jako pěvecký kvartet.^[9]

V roce 1959 nastoupil do služby ve sboru v Miroslavi.^[8] I zde vynaložil svou energii do budování nových modliteben^[3] – v kazatelské stanici v Litobratřicích sbor v roce 1967 rekonstruoval malý domek, ve kterém zřídil modlitebnu, a v Moravském Krumlově postavil také v roce 1967 malý kostelík.^[10][11] Do miroslavského kostela byly roku 1963 pořízeny nové varhany, v roce 1972 byla upravena přístavba kostela.^[12] Od roku 1960 vedl evangelické lesní brigády v lesích u Kunvaldu, které se konají každoročně dodnes (2023). V dobách největšího rozkvětu pod Kalusovým vedením se brigády konaly v hájovně „Vidlice“ poblíž Zaječin. V druhé půlce sedmdesátých let převzal vedení brigád jeho syn Pavel,^[13] Vladimír Kalus byl i nadále považován za „otce zakladatele“.^[14] V Miroslavi také inicioval založení skautského oddílu.^[11] Navázal kontakty s evangelickými faráři ve Východním Německu,^[3] z evangelických sborů ve Frankfurtu nad Odrou a Saské Kamenici jezdila mládež také na lesní brigády ke Kunvaldu.^[15]

Na podzim 1972 byl Vladimíru Kalusovi odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Protestoval proti tomu sbor v Prosetíně, konvent Horáckého seniorátu, Brněnský i Moravskoslezský seniorát a další. V protestních dopisech se píše i o Miloši Rejchrtovi, evangelickém faráři, který ztratil státní souhlas ke stejnému datu jako Kalus.^[3] Ve vlně protestů vyčnívá dopis kurátora miroslavského sboru Jana Doubravy tajemníku Ústředního výboru KSČ Janu Fojtíkovi.^[3] Vladimír Kalus nicméně musel opustit farářské povolání a trvalo několik měsíců, než našel práci.^[4] Nakonec se živil jako řidič Plynostavu v Brně.^[11] Dle rozhodnutí staršovstva sboru ale sbor nového faráře nehledal, Kalusovi mohli dále bydlet na faře a práce ve sboru se ujala žena Vladimíra Kaluse, vikářka Jana Kalusová (roz. Kabeláčová, 1930–2020).^[11][16] Kalus se angažoval v dovozu literatury ze zahraničí (Bible, zpěvníky a další materiály pašované z Holandska) a distribuci po církvi.^[3][17] V srpnu 1975 poprvé zorganizoval miroslavský sborový pobyt v táboře na Blažkově, tato tradice trvá do současnosti.^[18] Miroslavský sbor opakovaně žádal o obnovení státního souhlasu,^[3] nakonec bylo Vladimíru Kalusovi povoleno vrátit se do služby od ledna 1986 ve sboru v Brně-Židenicích.^[8]

Na podzim roku 1987 byl ale Kalus vážně poraněn při autonehodě v Brně, kdy do jeho auta narazila Avia A21 Furgon.^[4] Měl zlámaná žebra a roztříštěnou nohu, ale zranění smrtelné nebylo. Při cestě na operační sál ale náhle vznikla embolie^[4] a Vladimír Kalus 6. listopadu 1987 zemřel.^[3] Vzhledem k tomu, že druhý účastník nehody byl pracovník policie, vzniklo podezření, že šlo o pokus Státní bezpečnosti odstranit nepohodlného faráře. Miloš Rejchrt se domnívá, že StB třeba chtěla Kaluse postrašit.^[17] Vladimírův syn Pavel se pozastavoval nad tím, že v protokolu z autonehody se nejvíce fotografií týkalo toho, jaké knihy a zpěvníky s sebou Kalus zrovna vezl.^[4] Nicméně po sametové revoluci zkoumal tento případ Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dvakrát a v obou případech došel k tomu, že nejsou žádné důkazy o angažmá StB v dopravní nehodě.^[3]

Vladimír Kalus je pohřben na evangelickém hřbitově v Miroslavi. Jeho syn Pavel Kalus (1958–2023) byl také evangelickým farářem.^[4]

• od 16. října 1952 vikář v Chrástu u Plzně
• 5. února 1956 – 30. září 1959 farář v Chrástu u Plzně
• 1. října 1959 – 31. října 1972 farář v Miroslavi (miroslavským sborem považován za faráře sboru až do roku 1985)
• od 1. listopadu 1972 bez státního souhlasu
• 1. ledna 1986 – 6. listopadu 1987 farář v Brně-Židenicích^[8]