Vladimír Kolátor

Vladimír Kolátor
Narození17. března 1903
Praha
Úmrtí18. srpna 1986 (ve věku 83 let)
Praha
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníkameraman, publicista, dramaturg, prozaik, režisér, dramatik a překladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Kolátor (17. března 1903 Praha – 18. srpna 1986 Praha)[1][2] byl divadelní režisér, dramaturg, autor a překladatel, divadelní a filmový kritik, historik, kameraman, také jeden z nejvýznamnějších činovníků meziválečného československého hnutí sexuálních menšin.[1]

Studium

Pocházel z rodiny Jana Kolátora (* 1857), obchodníka, starosty Břevnova a jeho manželky Anny Tylleové[3]. Studoval na malostranském gymnáziu a po maturitě (1922) na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1935 [4]. Docházel však i na fakultu filozofickou.[5]

Divadelní tvorba

Vystřídal různá divadelní angažmá:[5]

  • 1926–1927 Gamzovo Umělecké studio – režisér
  • 1935–1939 Městské divadlo v Kladně – dramaturg a ředitel
  • 1940–1941 České divadlo v Olomouci – režisér
  • 1942–1943 Beskydské divadlo v Hranicích – šéf činohry a režisér
  • 1943–1944 České lidové divadlo v Brně – dramaturg[pozn. 1]
  • 1945–1946 Divadlo kolektivní tvorby v Praze – dramaturg
  • 1947–1949 divadelní agentura Alfa a Universum – lektor
  • 1951–1963 Vesnické divadlo v Praze (později Státní divadelní studio) – asistent režie a režisér

Filmová tvorba

Jako kameraman se ve 30. letech podílel na čtyřech filmech:[7][8]

Literární a žurnalistická tvorba

Na přelomu 30. a 40. let byl jedním z předních beletristů a mluvčím skupiny Aktivisté. V roce 1939 vydal román Vzdušné vidiny z prostředí kolem zbirožského zámku, který byl na zadní stránce opatřen poznámkou o zamýšleném filmovém zpracování (k němu však nedošlo).[9] Vydal překlady japonské poezie Japonské písně lásky (1939) a Písně Dálného východu (1940).[10]

Napsal biografické publikace o soudobém divadelníkovi Vladimíru Gamzovi (1931)[11] a o jedné z vůdčích osobností českého divadla 19. století Janu Nepomuku Štěpánkovi (1941).[12] Psal také divadelní hry: jednoaktovku Návštěva (vyšla roku 1943)[13] nebo operetní libreto Jana.[10]

V letech 1931–1933 působil jako filmový a divadelní kritik a referent v literárně-kulturním týdeníku Čin.[10] Byl však orientován spíše pravicově, takže se s levicověji orientovanou redakcí rozešel.[14] Přispíval i do celé řady dalších periodik: České slovo, Index, Kino, Národní listy, Národní osvobození, Národní politika, Polední list, Jeviště, České divadlo, Naše divadlo, Úboj, Zlín, Živá tvorba.[10]

Od podzimu 1932 se po Josefu Hladkém stal vedoucím redaktorem časopisu Nový hlas, v jehož čele zůstal až do jeho konce v roce 1934.[2] Oproti zakladatelům původního Hlasu, bratřím Černým, kteří se soustředili zejména na psaní proti § 129 trestního zákona, se redakce pod Kolátorovým vedením zaměřovala na oblast výchovy či sebevýchovy homosexuální komunity za účelem zvýšení společenské akceptace, v jejímž důsledku by pak paragraf pozbyl opodstatnění.[2] K psaní užíval pseudonymy Vladimír Vávra a P. Vlk.[14] Překládal poezii zahraničních autorů jako Stefana Georga, Friedricha II. Velikého, Goetha, Schillera… i explicitní homoerotické básně, které se později objevily i v Japonských písních lásky. Více se však věnoval (vlastní) próze.[15]

Osobní život

V roce 1950 byl Kolátor vězněn v komunistickém táboře nápravných prací. Policejní záznamy z téže doby bez bližšího určení zmiňují jeho snoubenku.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pro České lidové divadlo v Brně, dnešní Národní divadlo Brno upravil a režíroval hru Henrika Ibsena Paní z námoří (premiéra 21. září 1943) a dvojinscenaci her Jana Nepomuka Štěpánka Berounské koláče a Simeona Karla Macháčka Ženichové (premiéra 21. dubna 1944).[6]

Reference

  1. ↑ a b LISHAUGEN, Roar; SEIDL, Jan. Generace hlasu. Česká meziválečná homoerotická literatura a její tvůrci. In: PUTNA, Martin C. Homosexualita v dějinách české kultury. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2000-0. S. 229. Dále jen Lishaugen (2011).
  2. ↑ a b c d Lishaugen (2011), str. 231.
  3. ↑ NACR, Pobytová přihláška Pražského policejního ředitelství: [1]
  4. ↑ Archiv PF UK:[2]
  5. ↑ a b FORST, Vladimír, a kolektiv. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 2 H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. S. 785.  Cit. in: Lishaugen (2011), str. 230.
  6. ↑ Online archiv: Vladimír Kolátor [online]. Národní divadlo Brno [cit. 2015-03-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Filmový přehled: Osobnosti [online]. Národní filmový archiv [cit. 2015-03-07]. Kapitola Kolátor, Vladimír. Dostupné online. 
  8. ↑ Vladimír Kolátor v Česko-Slovenské filmové databázi
  9. ↑ Lishaugen (2011), str. 234.
  10. ↑ a b c d Vladimír Kolátor: Životopis [online]. Databazeknih.cz [cit. 2015-03-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ KOLÁTOR, Vladimír. O Vladimíru Gamzovi. Praha: vlastním nákladem, 1931. 62 + IX s. 
  12. ↑ KOLÁTOR, Vladimír. O Janu Nep. Štěpánkovi. Praha: vlastním nákladem, 1941. 53 s. 
  13. ↑ KOLÁTOR, Vladimír. Návštěva. Praha: Podnikohospodářský ústav a revisní společnost, 1943. 30 s. 
  14. ↑ a b Lishaugen (2011), str. 230.
  15. ↑ Lishaugen (2011), str. 232-233.

Externí odkazy