Vladimír Lébl

PhDr. Vladimír Lébl, CSc.
Narození6. února 1928
Praha
Úmrtí8. června 1987 (ve věku 59 let)
Praha
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Povolánímuzikolog, historik a hudební kritik
ChoťEva Léblová[1]
DětiPetr Lébl[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Lébl (6. února 1928 Praha8. června 1987 tamtéž) byl český muzikolog, divadelní a hudební publicista.[2] Jeho syn Petr Lébl byl český divadelní režisér.

Život a dílo

Nejprve studoval na smíchovském reálném gymnáziu, které dokončil maturitní zkouškou v roce 1946. Poté nastoupil ke studiu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Hudba mu během tohoto období byla pouze koníčkem, věnoval se jí jako klavírista v barových kapelách, v sezóně 1948/49 působil v Divadle satiry. Roku 1949 přestoupil na Filozofickou fakultu, kde studoval hudební vědu a etnografii, mj. u Mirko Očadlíka. Absolvoval v roce 1953 diplomní prací Pět kapitol o Leoši Janáčkovi a dále působil na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako asistent. Roku 1958 se habilitoval disertační prací Vítězslav Novák (1870–1949) a získal vědecký titul CSc. Od roku 1957 vedl hudebně dramatického oddělení Divadelního ústavu Ministerstva kultury a věnoval se výzkumu hudebně dramatické tvorby na českém území. Od roku 1955 publikoval v Hudebních rozhledech, později i v časopise Divadlo a v Literárních novinách. V rámci své publicistické činnosti se věnoval zejména soudobé hudbě.[3]

V roce 1963 nastoupil do Ústavu pro hudební vědu při československé akademii věd, v rámci svého působení redigoval obsáhlý první díl knihy o dějinách české hudby počátku 20. století. Od roku 1964 zároveň budoval v ústavu zvukovou laboratoř a stál již v roce 1961 u zrodu Elektronické komise při Svazu československých skladatelů. Na tomto poli své činnosti spolupracoval s Miloslavem KabeláčemEduardem Herzogem a v roce 1966 spolupořádal mezinárodní seminář nové hudby jehož se zúčastnil i Pierre Schaeffer.[3]

Roku 1965 spoluzaložil Pražskou skupinu Nové hudby, kam patřili i Marek Kopelent, Rudolf Komorous, Josef Bek, Zbyněk Vostřák, Eduard Herzog a Vladimír Šrámek.[4] Byl v kontaktu i s progresivními brněnskými autory, jakými byli Josef Berg, Alois Piňos či Miloš Štědroň. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vydal čtyři čísla časopisu Konfrontace, v němž se věnoval otázkám soudobé hudby.[3]

Za normalizace se věnoval především redigování souborné publikace Hudební věda a jako metodolog a redaktor se podílel i na obsáhlé monografii Hudba v českých dějinách. Od středověku do nové doby. Práce v oblasti soudobé hudby mu byla během normalizace omezena a někteří autoři, jimiž se publicisticky zabýval, se ocitli i na „černé listině“ vládnoucího režimu. Na konci osmdesátých let také přednášel v Divadle hudby o Nové hudbě, ale i o novějších dějinách české hudby.[5]

Zemřel náhle na infarkt 8. června 1987 v Praze. Je řazen mezi přední české metodology hudební vědy 2. poloviny 20. století.[3]

Svou jedinou skladbu, hudbu ke komedii Iva Havlů Od koření ke koření vydal v roce 1959.[3]

Odkazy

Reference

  1. a b Český hudební slovník osob a institucí. Dostupné online.
  2. Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 15. 3. 2020]
  3. a b c d e LUDVOVÁ, Jitka. Lébl, Vladimír. In: Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Centrum hudební lexikografie při Ústavu hudební vědy FF MU, 2008. Dostupné online. Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.
  4. Pražská skupina Nové hudby in Antologie české hudby
  5. HOLEČKOVÁ, Anežka. 25 let bez Vladimíra Lébla - 6. 2. 1928–8. 6. 1987 [online]. Harmonie, 2012-11-05 [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 

Další literatura

  • LUDVOVÁ, Jitka. Vladimír Lébl. S. 12–14. Czech Music Quarterly [online]. Czech Music Information Centre, 2005 [cit. 2020-03-15]. Čís. 2, s. 12–14. Dostupné online. ISSN 1211-0264. (anglicky) 
  • POLÁŠKOVÁ, Anežka. Pozůstalost Vladimíra Lébla v ČMH. Praha, 2011. 164 s. diplomová práce. Ústav hudební vědy FF UK. Vedoucí práce Mgr. Tereza Havelková.
  • Heslo Lébl, Vladimír in Česko A-Z Universum. Praha: Knižní klub, 2005. 512 s. ISBN 80-242-1525-X.