Vladimír Mikeš

Vladimír Mikeš
Vladimír Mikeš 2019
Narození	11. srpna 1927 (96 let) Choceň
Povolání	básník, spisovatel, překladatel, učitel a romanista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Mikeš (* 11. srpna 1927, Choceň) je český básník, prozaik a překladatel, držitel Státní ceny za překladatelské dílo za rok 2012 a ceny Moleskine Litera za poezii za rok 2022.

Život

Vystudoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Václava Černého. Po absolvování povinné vojenské služby (1952–1954) se živil jako překladatel na volné noze. Od roku 1992 přednášel na DAMU, v letech 1997–2000 byl jejím děkanem. Na DAMU rovněž založil a v letech 1999–2003 vedl Katedru divadelní antropologie. V roce 1997 se habilitoval, o dva roky později byl jmenován profesorem. Vladimír Mikeš je jedním z našich nejvýznamnějších překladatelů, který přeložil z italštiny, španělštiny, francouzštiny, portugalštiny a němčiny desítky titulů světové poezie a dramatu, v čele s novodobým kompletním překladem Dantovy Božské komedie, na kterém pracoval od 70. let. Jeho beletristické dílo zůstávalo – kromě dvou próz – takřka neznámé až do roku 2012, kdy vyšel více než čtyřicet let od svého vzniku román Škodlivý prostor (sazba v roce 1969 rozmetána), následovaný dalšími prózami a poezií. Hodnotné jsou i Mikešovy eseje o divadle a literatuře. V Itálii získal řadu prestižních ocenění: Premio Montale (1985), Premio Circe Sabaudia (1986), Premio A. M. Ripellino (1990). Do italštiny překládal např. básně Jiřího Ortena.

31. ledna 2017 proběhl na Nové scéně Národního divadla večer s názvem Žasnout a mlčet, věnovaný poezii a překladům Vladimíra Mikeše, v režii Štěpána Pácla.[1]

Pokrývání překladů

V době normalizace propůjčil Vladimír Mikeš své jméno některým překladům autorů, kteří tehdy nesměli publikovat, včetně Václava Černého (Studie o dějinách umění Hippolyta Taina); tzv. pokrývání bylo poměrně rozšířenou praxí. V případě Vítězslava Gardavského pokrýval Vladimír Mikeš pouze překlad hry Petera Weisse Hölderlin; překlad Hölderlinových básní ve výboru Světlo lásky je Mikešův vlastní.^[1] Překlad Náměstíčka Carla Goldoniho, slíbený Janem Vladislavem, musel Vladimír Mikeš dokončit sám.[2]

Dílo

Beletrie

• Zmizení. Marný pokus o prózu (próza, 1969)
• Zednická novela (próza, 1974)
• Škodlivý prostor. Podvržená prvotina (román, 2012)
• Plovárna Léthé (román, 2013)
• Poemy, Pozdní sběr (básnické dílo ve dvou svazcích, 2015)
• Čtveročas (román, 2017)
• Odkud to přichází? (básně, 2021) – cena Magnesia litera za poezii

Odborné publikace

• Divadlo španělského zlatého věku (habilitační práce, 1995)
• Divadlo francouzského baroka (2001)
• Proč psát (eseje, 2003)
• Maria Tauberová (monografie, 2005)
• Proč hrát. K divadelní antropologii (výbor statí, 2017)

Překlady

• José Espronceda: Výbor (1961)
• Italo Calvino: Baron na stromě (1962)
• Pier Paolo Pasolini: Gramsciho popel (1963)
• Francisco de Quevedo: Kruté sny (1963)
• Cesare Pavese: Ďábel na kopcích (1965)
• Carlos Drummond de Andrade: Fyzika strachu (1967)
• Přerušený ráj. Moderní italská poezie (antologie, 1967)
• Picassovo literární dílo (ed. Mario de Micheli, 1967)
• Giovanni Giudici: Ta Bovary jsem já (1969)
• César Vallejo: Černí poslové (1973)
• Francouzský symbolismus (antologie, 1974)
• Tristan Corbière: Žluté lásky (1975)
• Lope de Vega: Proč unikáš mi (1975)
• Miguel Hernández: Vítr v olivách (1975)
• Tanec živlů. Poezie starých Aztéků (1976)
• Umberto Saba: Terst a jedna žena (1977)
• Jules Supervielle: Neznámí přátelé (1977)
• Friedrich Hölderlin: Světlo lásky (1977)
• Giovanni Giudici: Autobiologie (1978)
• Pět romantických siluet. Poezie francouzského romantismu (antologie, 1981)
• Pierre Marcel Adéma: Guillaume Apollinaire (1981)
• Miguel de Cervantes: Cesta na Parnas (1981)
• Písně portugalských trobadorů (1983)
• Tirso de Molina: Sevillský svůdce a kamenný host (1984)
• Eugenio Montale: Pelyněk s medem (1984)
• Šťastná setkání. Moderní italská poezie (antologie, 1984)
• Charles Baudelaire: Čas je hráč (1986)
• Mario Luzi: Terč života (1988)
• Jean Racine: Britannicus (1990)^[2]
• Octavio Paz: Pták vteřiny (1991)
• Octavio Paz: Luk a lyra (1992)
• Giuseppe Bonaviri: Nezměrný čas (1996)
• Primo Levi: V nejisté hodině (1997)
• Benito Sablone: Přibité kolo (1998)
• Dante Alighieri: Božská komedie (2009)

Četné překlady divadelních her, např. Molièra, Ionesca, Lorcy, Calderóna, Pirandella, Claudela aj.

Odkazy

Reference

Literatura

• „Lhát či nelhat – to je, oč tu běží“ (rozhovor Jiřího Rulfa). Zemědělské noviny 11. 6. 1988, s. 5. Dostupné online
• Václav Černý: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 4, Praha 2009, Additamentum 3: Vladimír Mikeš, žák a spolupracovník Václava Černého, s. 467–528.
• „Smysluplné struktury bytí“ (rozhovor Jana Němce). Host 5/2010, s. 10–16.
• „Jako bych už nebyl“ (rozhovor Jonáše Hájka). Souvislosti 3/2016, s. 39–45.

Externí odkazy

• Vladimír Mikeš ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Mikeš