Vladimír Mikeš

Vladimír Mikeš
Vladimír Mikeš 2019
Vladimír Mikeš 2019
Narození11. srpna 1927 (97 let)
Choceň
Povoláníbásník, spisovatel, překladatel, učitel a romanista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Mikeš (* 11. srpna 1927 Choceň) je český básník, prozaik a překladatel, držitel Státní ceny za překladatelské dílo za rok 2012 a ceny Magnesia Litera za poezii za rok 2022.

Život

Vystudoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Václava Černého. Po absolvování povinné vojenské služby (1952–1954) se živil jako překladatel na volné noze. Od roku 1992 přednášel na DAMU, v letech 1997–2000 byl jejím děkanem. Na DAMU rovněž založil a v letech 1999–2003 vedl Katedru divadelní antropologie. V roce 1997 se habilitoval, o dva roky později byl jmenován profesorem. Vladimír Mikeš je jedním z našich nejvýznamnějších překladatelů, který přeložil z italštiny, španělštiny, francouzštiny, portugalštiny a němčiny desítky titulů světové poezie a dramatu, v čele s novodobým kompletním překladem Dantovy Božské komedie, na kterém pracoval od 70. let. Jeho beletristické dílo zůstávalo – kromě dvou próz – takřka neznámé až do roku 2012, kdy vyšel více než čtyřicet let od svého vzniku román Škodlivý prostor (v roce 1969 byla sazba rozmetána), následovaný dalšími prózami a poezií. Hodnotné jsou i Mikešovy eseje o divadle a literatuře. V Itálii získal řadu prestižních ocenění: Premio Montale (1985), Premio Circe Sabaudia (1986), Premio A. M. Ripellino (1990). Do italštiny překládal například básně Jiřího Ortena.

Dne 31. ledna 2017 proběhl na Nové scéně Národního divadla večer s názvem „Žasnout a mlčet“ věnovaný poezii a překladům Vladimíra Mikeše, v režii Štěpána Pácla.[1]

Pokrývání překladů

V době normalizace propůjčil Vladimír Mikeš své jméno některým překladům autorů, kteří tehdy nesměli publikovat, včetně Václava Černého (Studie o dějinách umění Hippolyta Taina); tzv. pokrývání bylo poměrně rozšířenou praxí. V případě Vítězslava Gardavského pokrýval Vladimír Mikeš pouze překlad hry Petera Weisse „Hölderlin“ (1979); překlad Hölderlinových básní ve výboru Světlo lásky je Mikešův vlastní.[2] Překlad dramatu Náměstíčko Carla Goldoniho, slíbený Janem Vladislavem, musel Vladimír Mikeš dokončit sám.[3]

Dílo

Beletrie, poesie

  • Zmizení: marný pokus o prózu (próza, 1969)
  • Zednická novela (próza, 1974)
  • Škodlivý prostor: podvržená prvotina (román, 2012); doslov Adéla Petruželková
  • Plovárna Léthé (román, 2013)
  • Poemy, Pozdní sběr (básnické dílo ve dvou svazcích, 2015)
  • Čtveročas (román, 2017)
  • Odkud to přichází? (básně, 2021) – cena Magnesia litera za poezii
  • Co to tu šumí? Blankytný vesmír: básně z let 2019 až 2022 (2024)

Odborné publikace

  • Divadlo španělského zlatého věku (1995; též habilitační práce); 2., uprav. vyd. 2012
  • Divadlo francouzského baroka (2001)
  • Proč psát (eseje, 2003)
  • Maria Tauberová: monografie (2005)
  • Proč hrát: k divadelní antropologii (výbor statí, esejů 2017)

Překlady

Vladimír Mikeš je autorem četných překladů divadelních her, například Molièra, Ionesca, Lorcy, Calderóna, Pirandella, Claudela aj.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Nová krev – Volný styl 2. In: Národní divadlo [online]. [2017] [cit. 6. 3. 2025]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20191226190724/https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/11876%3Ft%3D2017-01-31-20-00
  2. ↑ HÁJEK, Jonáš. Příliš velké sousto (Antonína Brouska Překlady). Souvislosti. Roč. 2016, čís. 2. 
  3. ↑ LIŠKA, Luděk. Patero zastavení nad Otevřeným deníkem. In: iLiteratura.cz [online]. 7. 2. 2014 [cit. 6. 3. 2025] Dostupné z: https://www.iliteratura.cz/clanek/32693-vladislav-jan-otevreny-denik-in-plav
  4. ↑ Britannicus. Národní knihovna ČR [online]. [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • ČERNÝ, Václav a MALIŠ, Otakar, ed. Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti. (4), Pseudoklasicismus a preromantismus, romantismus, realismus: univerzitní přednášky. 1. vyd. Praha: Academia, 2009. 582 s. ISBN 80-86022-30-7. Kap. Additamentum 3: Vladimír Mikeš, žák a spolupracovník Václava Černého, s. 467–528.
  • HÁJEK, Jonáš a MIKEŠ, Vladimír. Jako bych už nebyl. Souvislosti: revue pro literaturu a kulturu. 2016, roč. 27, č. 3, s. 39–45. [Rozhovor s V. Mikešem o jeho posledním básnickém díle, dvojsvazku Poemy a Pozdní sběr (2015) a obecně o poezii]
  • IWASHITA, Daniela a MIKEŠ Vladimír. Normalizátoři povolili jen Peklo, říká překladatel oceněný v anketě LN. Lidové noviny [online]. 20. prosince 2009 [cit. 6. 3. 2025]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/kultura/normalizatori-povolili-jen-peklo-rika-prekladatel-oceneny-v-ankete-ln.A091220_103145_ln_kultura_tsh
  • MIKEŠ, Vladimír. Před jízlivými padouchy našeho kmene ochraňuj nás. Básně z let 2023 až 2024. Protimluv: revue pro kulturu. 2005, č. 1.
  • NĚMEC, Jan a MIKEŠ, Vladimír. Smysluplné struktury bytí: S překladatelem Vladimírem Mikešem o smlouvě s Dantem, fyzickém vstupování do textu a o lidském těle. Host. 2010, č. 5, s. 10–16. Přístup také z: https://www.h7o.cz/files/magazines/247/host_2010_05.pdf
  • PETRUŽELKA, Antonín. Veteránův deník proti démonům. Protimluv: revue pro kulturu. 2005, č. 1.
  • RULF, Jiří a MIKEŠ, Vladimír. Lhát, či nelhat – to je, oč tu běží. Zemědělské noviny. 11. 6. 1988, s. 5. Dostupné také z: https://www.jirirulf.cz/rozhovory.php?sekce=tazajici

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vladimír Mikeš, Czech poet, writer and translator.jpg
Autor: Ondřej Lipár, Licence: CC BY 4.0
Vladimír Mikeš during a literary event in Café Fra, Prague, 2019.