Vladimír Panoš

Vladimír Panoš (2. července 1922, Strážske – 7. ledna 2002, Olomouc) byl český speleolog, vysokoškolský učitel, válečný letec RAF.

Za II. světové války byl partyzánským velitelem v Itálii a navigátorem u bombardovací perutě RAF. Během bojů utrpěl vážné zranění.

Po válce se věnoval geografii a zejména speleologii, v níž se stal světově uznávanou kapacitou.^[zdroj⁠?] V letech 1956 až 1968 pracoval v Brně v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. V letech 1968 až 1974 působil na Katedře fyzické geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Poté se vrátil do Brna na univerzitu, kde se v roce 1975 habilitoval. Je autorem a spoluautorem na 300 studií a pojednání. Jeho poslední velká práce věnovaná celoživotnímu výzkumu vyšla na Slovensku s názvem Karsologická a speleologická terminologie – výkladový slovník. Byl také spoluautorem projektu CHKO Litovelské Pomoraví.

V roce 1965 stál u zrodu Mezinárodní speleologické unie při UNESCO, jejíž byl v letech 1969–1977 a 1981–1985 viceprezidentem. Od roku 1978 byl předsedou České speleologické společnosti. Zabýval se vývojem krasových oblastí jednak teoreticky, jednak i prováděl i praktický výzkum. Jím vedená skupina objevila systém Jeskyní Míru v Javoříčských jeskyních. V období 1964–1965 a 1979–1980 se zabýval výzkumem krasu na Kubě.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Panoš
• KOUDELKA, Martin. Vzpomínka na Vladimíra Panoše [online]. časopis: Ochrana přírody 4/2022 (vydává: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR), 2022-08-25 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 

• Československý biografický slovník. Praha 1992.
• Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 216–217.