Vladimír Procházka (politik KSČ)

Prof. JUDr. Vladimír Procházka, DrSc.
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1954
Stranická příslušnost
Členstvírealistická str.
pokroková str.
KSČ

Narození12. září 1895
Přerov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. června 1968 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PříbuzníJaroslav Procházka (sourozenec)
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, pedagog, spisovatel, diplomat, redaktor, překladatel, vysokoškolský učitel, právník a publicista
OceněníŘád republiky
Řád 25. února
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Procházka (12. září 1895 v Přerově[1]25. června 1968 v Praze) byl český právník, překladatel, politik Komunistické strany Československa (poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR), pedagog a akademik ČSAV, bratr Jaroslava Procházky, profesora a rektora Univerzity Karlovy.

Biografie

V mládí byl stoupencem tzv. realistů a členem České strany pokrokové. Patřil do křídla okolo Zdeňka Nejedlého, které se ve 20. letech 20. století přiklonilo ke komunistům.[2]

Zaměřoval se na ekonomiku a právo Sovětského svazu, od roku 1922 publikoval. V roce 1925[2] vstoupil do KSČ. Pod pseudonymem J. Mach vydal sborník Deset let diktatury proletariátu (1927), do kterého přispěl částí Hospodářský systém diktatury proletariátu. Publikoval v Levé frontě či TASSu. Za okupace překládal, především z angličtiny, ruštiny a němčiny, například Steinbeckovy Hrozny hněvu, díla Jamese Joyce, G. B. Shawa aj. Od roku 1945 profesor Univerzity Karlovy se zaměřením ekonomie a právo SSSR; ústavní právo.

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.[3][4]

Vedl práce na Ústavě Československé republiky z roku 1948. KSČ ho totiž po roce 1946 prosadila na post generálního zpravodaje parlamentní subkomise pro přípravu ústavy.[5] Podobně se podílel i na přípravě textu Ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960. Zastával četné stranické, státní a akademické funkce. IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa (funkci zastával v letech 19491954). Mezi lety 1951 a 1952 byl velvyslancem ve Spojených státech. V období let 19551965 byl členem presidia ČSAV. Od roku 1959 řídil encyklopedické práce ČSAV, díky čemuž vyšel čtyřdílný Příruční slovník naučný (1962–1967). V roli vystřídal Bohumila Němce, bývalého šéfredaktora doplňků Ottova slovníku, který nebyl členem KSČ.[6] Též byl tajemníkem pětičlenného týmu který začal přípravy Velké československé encyklopedie které se ale moc daleko nedostaly[7]. Za svoje dílo byl oceněn v roce 1949 stříbrnou medailí Řádu 25. února a dvakrát v roce 1955 a 1965 Řádem republiky.[8]

Bibliografie

  • Hospodářský systém diktatury proletariátu in Deset let diktatury proletariátu, 1927
  • Sovětské státní právo; Státní právo Československé republiky, 1953

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Přerov
  2. a b Studia historica, 50–52. [s.l.]: Univerzita Karlova v Praze, 2003. 313 s. Dostupné online. ISBN 9788024605111. S. 123. 
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 308, 371. 
  6. WINTERS, Stanley B. Sto let českého encyklopedismu (1860-1959) : od F.L. Riegera a Jana Otty k T.G. Masarykovi a Bohumilu Němcovi.. Časopis Matice moravské. 2002, roč. 121, čís. 2, s. 339–400. 
  7. Příruční slovník naučný sv. 1 A-F. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962. Kapitola Předmluva. 
  8. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • Příruční slovník naučný. Svazek 3. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1966. 959 s. cnb000279018. S. 725. Heslo Procházka Vladimír. 
  • TAUCHEN, J., Osudy Vladimíra Procházky, tvůrce Ústavy 9. května. In: GÁBRIŠ, T. - HORÁK, O. - TAUCHEN, J. (eds.), Školy, osobnosti, polemiky. Pocta Ladislavu Vojáčkovi k 65. narozeninám. Brno: The European Society for History of Law, 2017, s. 556-565 (ISBN 978-80-87475-51-5)
  • Akademik Vladimír Procházka zemřel. Rudé právo. 26. 6. 1968, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“