Vladimír Reiský

PhDr. Vladimír Reiský
Narození31. prosince 1923
Vilémov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. listopadu 2001 (ve věku 77 let)
Vilémov
ČeskoČesko Česko
Choť(1958–?) Marie Louise Kemp (* 1935)
Děti1. Catherine, provd. Haigney (* 1959)
2. John (* 1961)
3. Diana, provd. Farinholt, podruhé Michaud (* 1963)
4. Stanislaus (* 1966)
5. Mary Elizabeth (1971–1999)
RodičeAlfréd Reiský (1888–1962) a Marie, rozená Reiská z Dubnic (1901–1971)
RodRajští z Dubnice
Příbuzníděd: Czesław Reiský z Dubnic (1851–1942)
babička: Thekla Grabowská (1858–1945)
děd: František Xaver Reiský z Dubnic (1866–1942)
babička: Marie Skorupka erbu Ślewopron (1868–1936)
vnuk: Marcus Elliot Reisky de Dubnic (* 2004)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Reiský, také Vladimír Reisky de Dubnic,[1] případně Reisky z Dubnic[2] nebo dokonce Rajský z Dubnice[3] (31. prosince 1923 Vilémov – 4. listopadu 2001 Vilémov)[2] byl česko-americký šlechtic, vysokoškolský profesor, čestný rytíř Maltézského řádu[2] a restituent zámku Vilémov u Golčova Jeníkova.

Život

Zámek Vilémov

Pocházel z původně baronské rodiny. Narodil se jako jediný syn Alfréda Reiského (1888–1962), pozdějšího majitele statku Vilémov, a jeho manželky Marie Reiské (1896–1986). Vladimírovi prarodiče Czesław Reiský z Dubnic (1851–1942) odešel na konci 30. let 20. století na přání své manželky Thekly, roz. Grabowské (1858–1945) do jejího rodného Polska.[4] Přestože Reiští nepodepsali národnostní prohlášení české šlechty v roce 1939, byla na jejich majetek za války uvalena vnucená správa. Otec pak bydlel v pražském bytě. Vladimír byl na konci války odveden na nucené práce do Kopidlna.[4] V květnu 1945 se přidal k partyzánům a v Rožďalovicích s nimi bojoval proti posádce wehrmachtu.[4] V roce 1948 byl jeho rodičům znárodněn majetek, který jim byl po válce v roce 1945 navrácen. Po zestátnění byl zámek ve Vilémově využíván jako chlapecká internátní škola. Rodiče zůstali i v době totality v Československu. Otec pracoval jako pomocný dělník a sanitář v nemocnici.[5]

Vladimír studoval na Vyšší hospodářské škole v Čáslavi a na Vysoké škole zemědělské v Praze.[4] V roce 1948 se mu na druhý pokus podařilo emigrovat. Vlakem odcestoval do Františkových Lázní a v okolí Schirdingu překročil hranice do Bavorska. Několik měsíců zůstal v táboře pro uprchlíky ve Frankfurtu nad Mohanem v americké okupační zóně, kde se opět setkal s Dobrzenskými.[6] Přes Francii se dostal do Londýna, ke své tetě. Pracoval tam jako nezávislý korespondent pro BBC a později se pohyboval v obchodní sféře.[7] Na podzim 1949 se přestěhoval do Spojených států amerických, kde získal Masarykovo stipendium na univerzitě v Chicagu.[7] Pak studoval na Harvardově univerzitě a ve Washingtonu.[8] Jeho disertační práce se jmenovala Metody komunistické propagandy v Československu.[8]

Pracoval jako profesor politologie, na univerzitě státu Virginia působil do roku 1991 po dobu 27 let.[8] Jeden rok zastával pozici hostujícího profesora v Mnichově a jeden rok v Rio de Janeriu.[8]

Osobně poznal francouzského prezidenta Valéryho Giscarda d'Estaing, Helmuta Schmidta a byl poradcem dvou amerických prezidentů, mezi nimi George Bushe.[5]

Do Československa se vrátil v roce 1990,[9] ale navštívil ho už krátce před Sametovou revolucí.[10] Do Vilémova se přestěhovaly i děti Stanislav, který se však do USA vrátil, a Marie Elizabeta.[11] Spolu se zchátralým zámkem Vilémov restituoval 557 hektarů lesů[1] a 45 hektarů polí.[12] V zámeckém parku zřídil kroketové hřiště a poblíž oboru s daňky.[11]

Rodina

V Baltimoru se 29. března 1958 oženil s Mary Louise Kemp (* 18. 1. 1935 Baltimore),[2] Američankou se skotskými předky. Seznámili se ve Washingtonu. Říkal jí sputnik, protože se zasnoubili 4. října 1957, kdy Sověti vypustili družici Sputnik 1 do vesmíru.[8] Manželství se však rozpadlo a pár se rozvedl.[11] Narodilo se jim pět dětí:[2]

  • 1. Catherine (Kateřina; * 6. 5. 1959 Baltimore)
  • 2. John (Jan; * 16. 1. 1961 Rio de Janeiro)
    • ⚭ (4. 7.1998 Praha) Johanna Kinell (* 30. 11. 1973 Falkonberg)
  • 3. Diana (* 6. 8. 1963 Rio de Janeiro)
    • ⚭ I. (29. 2. 1984 Richmond, rozvedeni 1995) Richard Louis Farinholt (* 12. 10. 1960 Richmond)
    • ⚭ II. (24. 12. 1997 Las Vegas) John Michaud (* 24. 5. 1963 Portland)
  • 4. Stanislaus (Stanislav; * 18. 4. 1966 Charlottesville), jeho kmotrem byl Zbigniew Brzezinski,[5] pracoval v Mnichově,[10] později v USA jako finanční ředitel společnosti pro počítačové hry[13]
    • ⚭ (12. 9. 1998 Charlottesville) Noel Ginoux (* 27. 1. 1964 Charlottesville)
  • 5. Mary Elizabeth, zv. Molly (Marie Elizabeta; 16. 7. 1971 Mnichov – 12. 8. 1999 Vilémov), studovala ve Vídni, jejím hobby byly koně, zemřela tragicky jako dvacetiosmiletá, její tělo bylo nalezeno v zahradním jezírku.[13] Podezřelé úmrtí se stalo inspirací pro epizodu televizního seriálu Kriminálka Anděl (12. díl druhé řady – Baronka, 2011, režie Ivan Pokorný). Janek Kroupa informoval o okolnostech případu v pořadu Na vlastní oči (září 2003).[14]

Děti zdědily majetek, který je vložený do společnosti Vilémov Castle s. r. o. (byla založena v roce 2003). Každé z dětí má čtvrtinový podíl.[15][pozn. 1]

Protože Vladimírovy děti žijí ve Spojených státech, majetek spravuje Vladimíra Rubinsteinová (* 25. 10. 1956), Vladimírova partnerka.[1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle obchodního rejstříku John má bydliště ve Švédsku, ostatní ve Spojených státech amerických. V rejstříku jsou oficiálně zapsána tato jména:[15]
    • 1. Stanislav August Reisky de Dubnic
    • 2. Catherine Reisky Haigney
    • 3. Diana Marie Christina Reisky de Dubnic
    • 4. John Stephan Reisky de Dubnic

Reference

  1. ↑ a b c Vladimíra Rubinsteinová: Zamilovala jsem se do muže. A pak do jeho lesů [online]. Kouzlo lesa, 2019-12-05 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 318. 
  3. ↑ Zámek Vilémov: Historie [online]. Zámek Vilémov [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 375. Dále jen Návraty české šlechty. 
  5. ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 385
  6. ↑ Návraty české šlechty, s. 382
  7. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 383
  8. ↑ a b c d e Návraty české šlechty, s. 384
  9. ↑ Návraty české šlechty, s. 373
  10. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 387
  11. ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 388
  12. ↑ Návraty české šlechty, s. 372
  13. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 389
  14. ↑ MARTÍNEK, Roman. Smrt baronky ve Vilémově je záhadou i po dvanácti letech [online]. Deník.cz, 2011-04-27 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Úplný výpis z obchodního rejstříku: Vilémov Castle s.r.o., C 19207 vedená u Krajského soudu v Hradci Králové [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 

Literatura

  • VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 16. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vilémov-zámek.jpg
Autor: BíláVrána, Licence: CC BY-SA 4.0
Vilémov, okres Havlíčkův Brod, renesanční zámek