Vladimír Salač (herec)
| Vladimír Salač | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 17. července 1924 Terezín  Československo |
| Úmrtí | 31. května 1990 (ve věku 65 let) Praha Československo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimír Salač (17. července 1924 Terezín – 31. května 1990 Praha) byl český herec a zpěvák.
Život
Od dětství zpíval v Kühnově dětském sboru spolu se sestrou Jiřinou Salačovou, pozdější zakladatelkou Allanových sester. Během 2. světové války pracoval jako úředník hudebního nakladatelství a od roku 1943 do konce války měl stálé angažmá v Intimním divadle. V té době hrál již ve filmu. Zahrál si, mimo jiné, role studentů v obou známých studentských komediích režiséra Martina Friče Škola základ života z roku 1938 a Cesta do hlubin študákovy duše z roku 1939, kde hrál postavu terciána Ždimery, který sám sebe podepisoval jako José Ždimera. Ve filmu Anděl na horách nazpíval ve vlaku píseň jako rekreant. V českém filmu za svůj život vytvořil několik desítek drobnějších či epizodních rolí. Asi nejznámější z filmových rolí je postava účetního Šmída v seriálu 30 případů majora Zemana (díl Kvadratura ženy). Poslední roličku si zahrál ve snímku Něžný barbar režiséra Petra Kolihy v roce 1989. V roce 1954 nazpíval s orchestrem Dalibora Brázdy „Píseň pro Kristýnku“, autorů Zdeňka Petra a Vladimíra Dvořáka ze hry Sto dukátů pro Juana a díky ní se dostal do širokého povědomí posluchačů. Z písničky se stal evergreen.
Po skončení války vystřídal několik menších divadel, od roku 1959 hrál až do své smrti v roce 1990 v Městských divadlech pražských.[1]
Divadelní role
- 1975 Grigorij Gorin: Zapomeňte na Hérostrata!, Divadlo ABC, Městská divadla pražská, překlad Růžena Pochová, režie Ladislav Vymětal, výprava Jan Dušek, premiéra 26. listopadu 1975. Hráli: Náš současník (Jiří Pick), Tissafernés, vladař Efesu (Václav Voska), Klementina, jeho žena (Marie Málková), Kleón, archón basileus (Jan Tříska), Hérostratos (Václav Postránecký ), Chryssipes, lichvář (Miroslav Homola), Erita, kněžka v chrámu bohyně Artemis (Jarmila Smejkalová), žalářník (Jiří Bruder), kameník (Roman Hemala), hrnčíř (Vladimír Salač) a lazebník (Mirko Musil).[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 192, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Historie městských divadel pražských. Městská divadla pražská [online]. Městská divadla pražská [cit. 2019-08-25]. Dostupné online.
Literatura
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 163, 173, 181, 183, 204, 225, 228, 231, foto 420, 477, 488, 554, 616, 625, 633
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 108
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 216, ISBN 978-80-7388-552-6
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 192, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, ISBN 80-85625-19-9
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Salač na Wikimedia Commons - Vladimír Salač v Česko-Slovenské filmové databázi
- Vladimír Salač na Kinoboxu
- Vladimír Salač ve Filmové databázi
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vladimír Salač ve filmu Studujeme za školou