Vladimír Sychra

Vladimír Sychra
Narození	28. ledna 1903 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. února 1963 (ve věku 60 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov [1]
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, ilustrátor, grafik, vysokoškolský učitel, kreslíř, učitel a kurátor
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Sychra (28. ledna 1903 Praha^[2] – 20. února 1963 Praha) byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog, jenž tvořil především během první poloviny 20. století.^[3]

Biografie

Narodil se do umělecké rodiny. Jeho otec, sám akademický malíř, vyučoval kreslení na karlínské reálce. Vladimír Sychra vystudoval pod odborným vedením profesora Emanuela Dítěte pražskou Uměleckoprůmyslovou školu (UMPRUM) a dále též pražskou Akademii výtvarných umění (AVU), kde jej připravoval Max Švabinský.^[3]

Během druhé světové války Sychra vyučoval ve Škole Mánesa a mezi roky 1947 a 1963 pak pedagogicky působil na Speciální malířské škole AVU v Praze. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes) a od roku 1929 spolu s ním vystavoval svoji tvorbu. Během života také uskutečnil zahraniční cesty, a sice do Nizozemska, Francie, Itálie a Spojeného království.^[3]

Dílo

Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, zátiší a portréty. Jeho díla se vyjadřovala, pro něho typickou, prostorovou hloubkou. Během dvacátých let 20. století převažuje v jeho tvorbě tematika periférie a sociálních vyděděnců. Následující dekáda se nesla ve znamení tvorby portrétů, ženských polofigur či figurálních kompozic, ale také motivy únosů a dějinných zápasů. Roku 1937 zpracoval na přání Emila Františka Buriana oponu pro jeho divadlo ke komornímu večeru Josefa Hory.^[3]

Ve čtyřicátých letech 20. století zobrazovaly jeho malby portréty, zátiší, ale zachycovaly také například věštkyně nebo cikánky. Po druhé světové válce tvořil monumentální kompozice a realizace. Roku 1951 například navrhoval úpravu interiérů Karolina v Praze, kde se podílel na tapiseriích, kovaných mřížích, úpravě a výzdobě kruchty s varhanami, a dále spolu s Janem Laudou na bronzových figurálních dveřích či středověkých nástropních znacích. V letech 1953 až 1955 tvořil výzdobu Národního památníku na Vítkově, pro nějž připravil mozaiky, podlahy, stropy i gobelín Jízda králů a spolu s Karlem Pokorným se podílel na návrzích sochařské výzdoby.^[3]

Během padesátých let 20. století tvořil intimní obrazy, v nichž se objevují stejné motivy jako v jeho předválečné tvorbě, a dále k plastickým aktům, ve kterých výrazně pracoval se stříbřitou barvou.^[3]

Vytvořil také kamennou mozaiku, která je od roku 1990 umístěna v památníku v Ležákách.^[4] Další oblastí Sychrovy tvorby byla ilustrace knih. Nejznámější jsou jeho kresby k novele Guy de Maupassanta nazvané Miláček.^[3]

Sychrovo dílo je možné nalézt ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Oblastní galerie Liberec či Alšovy jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou.^[3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Sychra na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Sychra
• Vladimír Sychra v informačním systému abART