Vladimír Záboj Vaina

JUDr. Vladimír Záboj Vaina
Náčelník Československé horské služby
Ve funkci:
1934 – 1938
Předseda správní komise města Lázně Bělohrad
Ve funkci:
1943 – 29. dubna 1945

Narození1876
Mladá Boleslav Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. února 1954
Lázně Bělohrad ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníNová Paka
Národnostčeská
ChoťMagda Bílá
Alma materPrávnická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze
Profeseprávník, státní úředník, politik a horský záchranář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Záboj Vaina (11. říjen 1876 Mladá Boleslav[1]14. únor 1954 Lázně Bělohrad[2]) byl český právník, státní úředník, politik a sportovní komisař, první náčelník Horské služby v Krkonoších, vůbec první takové organizace v tehdejším Československu. Roku 1913 byl jako traťový komisař účasten lyžařského závodu, při kterém zahynuli lyžaři Bohumil Hanč a Václav Vrbata. V závěru německé okupace Čech, Moravy a Slezska rovněž vykonával funkci starosty města Lázně Bělohrad. Jeho manželkou byla spisovatelka a malířka Magda Bílá.

Život a dílo

Mládí

Narodil se v Mladé Boleslavi. Vystudoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde roku 1901 získal titul JUDr.[3] V letech 1901 až 1908 pracoval jako místodržitelský koncipista v pražském Karlíně, roku 1908 byl pak jmenován okresním komisařem v Turnově. Roku 1903 pojal za manželku spisovatelku a malířku Magdu Bílou.

Tragická smrt Hanče a Vrbaty

Vaina se rovněž jako traťový komisař účastnil krkonošských závodů v běhu na lyžích. V této úloze působil také na 8. ročníku padesátikilometrového mezinárodního mistrovského závodu konaného 24. března 1913, posléze tragicky proslulého úmrtím jeho účastníka Bohumila Hanče a jeho přítele Václava Vrbaty.

Závod, do kterého bylo přihlášeno šest zkušených lyžařů, odstartoval v 7:10 od Labské boudy směrem k Martinovce. Teplota dosahovala mimořádně vysokých 8 °C, a proto všech šest závodníků vyjelo na trať jen v košilích, bez čepic a rukavic. Kolem osmé hodiny se počasí zkazilo a začalo pršet, o hodinu později se výrazně ochladilo a déšť se změnil ve sněžení. Po desáté hodině přišla vichřice a padal hustý mokrý sníh. Kvůli počasí postupně vzdali všichni závodníci kromě Hanče, který netušil, že jede sám.

Vaina byl jako traťový komisař situován na stanovišti U Violíku. V 11:52, už věděl, že za Hančem už hodinu nikdo další neprojel, a snažil se jej proto zastavit voláním a máváním.[4] Ten ale v silné vichřici nerozuměl Vainovu volání a jeho mávání si zřejmě vysvětlil jako upozornění na směr trati. Na Vainu jenom mávl a pokračoval dál, směrem na Zlaté návrší. Tam, zcela zmožený mrazem, potkal v mlze svého přítele Vrbatu, který mu oddaně navlékl svůj kabát a čepici. Hanč pokračoval k Labské boudě a Vrbata začal sjíždět k Mísečkám, ale po chvíli se kvůli obavám o Hanče vrátil na hřeben a snažil se ho najít a pomoci mu. Oba posléze na následky podchlazení zemřeli.

Horská služba

Ve funkci turnovského okresního hejtmana setrval i po dobu první světové války a vzniku Československa, jeho práce pro rakousko-uherské úřady byla posléze kruhy prvního československého odboje hodnocena jako byrokratická a k dosažení samostatnosti na monarchii opatrná. Roku 1921 byl pak jmenován okresním hejtmanem v Semilech, roku 1928 se pak stal okresním hejtmanem ve Vrchlabí.

S přibývající regionální turistickou a sportovní vytížeností regionu Krkonoš, a v živé paměti tragédie Hanče a Vrbaty, byl před zimou 1934 byl v Krkonoších vytvořen samostatný záchranný sbor o šesti oddílech (oddíl hasičů, oddíl učitelů lyžování a sportovní oddíly). 12. května 1935 byla založena jednotná organizace Horské služby v Krkonoších. Pro účely pomoci turistům bylo postaveno prvních pět stanic první pomoci.[5][6] Jakožto vrchlabský okresní hejtman jím byl jmenován právě Vladimír Záboj Vaida.

V Lázních Bělohrad

Roku 1936 se i s manželkou přestěhovali do Lázní Bělohrad. Během období Protektorátu Čechy a Morava, rozpuštění zastupitelstva města a zvolení správní komise roku 1943 se Vaina stal jejím předsedou, a tím de facto starostou města. Funkce dosáhl díky svým kontaktům a vazbám na německé jazykové prostředí v kraji, čehož měl dle výpovědí pamětníků zároveň pomáhat chránit civilní obyvatelstvo před represemi německé okupační moci. V úřadu setrval do 29. dubna 1945, kdy jej vystřídal Ing. Ambros.

Úmrtí

Vladimír Záboj Vaina zemřel 14. února 1954 v Lázních Bělohrad ve věku 77 let. Pohřben byl v Nové Pace.[2]

Odkazy

Reference

  1. https://is.cuni.cz/webapps/archiv/public/book/bo/1662070835117222/79/?lang=cs Matriky studentů Karlo-Ferdinandovy univerzity
  2. a b Lázně Bělohrad. www.lazne-belohrad.cz [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  3. Právník. [s.l.]: Jednota 998 s. Dostupné online. Google-Books-ID: RTxOAAAAYAAJ. 
  4. Smutný příběh lyžařů Hanče a Vrbaty fascinuje i po 100 letech. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  5. Historie Horské služby, Horská služba ČR
  6. Náčelník Horské služby: Usilujeme o jednotné telefonní číslo, shrnutí on-line diskuse s náčelníkem HS Jiřím Brožkem idnes.cz, 3. 1. 2008, Pavel Eichler, Čeněk Třeček

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“