Vladimír Zákrejs

Vladimír Zákrejs
Narození31. července 1880
Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. července 1948 (ve věku 67 let)
Hradec Králové
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitekt, režisér, právník, učitel, správní úředník, urbanista, dramatik, básník, loutkář, herec a výtvarník
RodičeFrantišek Zákrejs otec
PříbuzníJaroslav Zákrejs *1871 bratr[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Zákrejs, křtěný Vladimír Svatopluk, píšící pod jménem Jan Evangelista Hanka (31. července 1880 Karlín[2] – 18. července 1948 Hradec Králové)[3] byl český architekt, urbanista, restaurátor, novinář a loutkař.[4]

Život

Vladimír Zákrejs byl synem spisovatele a literárního kritika Františka Zákrejse.[2][4] Studoval gymázium v Praze v Truhlářské ulici a poté architekturu na pražské technice, kde byl žákem např. Jana Kouly, Josefa Schulze a zřejmě i Josefa Zítka.[3][5] V průběhu studií psal verše.[5] Od roku 1905 pracoval na pražském magistrátu.[4] V roce 1908 pořídil první soupis památek Hradce Králové.[6] Počátkem září 1906 se Vladimír Zákrejs oženil[7] s Bohumilou Vindišovou[8] a v roce 1910 přeložil do češtiny knihu Otto Wagnera Moderní architektura. Od roku 1911 se kromě svého hlavního oboru začal věnovat také loutkářství: nejdříve se zajímal o tradiční lidové loutkáře (např. Arnoštka Kopecká, vnučka Matěje Kopeckého), poté začal psát i vlastní loutkové hry. Mezi jeho režijní počiny na loutkové scéně patřily například Sofoklova Elektra nebo Shakespearův Macbeth.[5] Mezi roky 1919 a 1922 a pak znovu po roce 1931 působil jako profesor urbanismu na brněnské technice, v mezidobí se věnoval vlastně projekční a poradenské praxi. Od 30. let 20. století také sepsal množství článků na obranu pravosti rukopisů (mj. také pod pseudonymy Jan Evangelista Hanka a JUC. Jana Pernerová[9]), čímž navázal na zájmy a snahy svého otce.[4]

Dílo

Architektonické a urbanistické realizace

  • regulační plán města Hradec Králové (1909 a 1925–29)[4] - o tento regulační plán vedl Vladimír Zákrejs v letech 1925–34 soudní spor s Josefem Gočárem, který skončil smírem a uznáním Zákrejsových zásluh; Zákrejs se tak staví po bok Gočára do role "otce hradeckého meziválečného urbanismu"[6]
  • architektonický návrh loutkového divadla v Praze (1912, nerealizováno)[5]
  • urbanistické řešení čtvrti úřednických domků, Sušice (1922)[3]
  • urbanistické řešení vilové čtvrti, Polička (1922 a 1932)[3][4]
  • regulační plán města Uherské Hradiště (1925–27)[4]
  • regulační plán města Piešťany (1925–33)[4]
  • širší krajinné řešení Ostravska (1925–33)[4]
  • krajinné řešení území Orlických hor (1927)[4]
  • regulační plán města Žilina (1929)[4]
  • regulační plán města Plzeň (1929–32)[3]

Publikační činnost

  • Klub za Starou Prahu: 1908[4]
  • Úprava pláně letenské. Krása našeho domova, 1908, roč. 4, s. 43-45[4]
  • Regulační plány venkovských měst. Krása našeho domova, 1908, roč. 4, s. 108-112, 120-123[4]
  • Beroun. S lepty A. Porketa. Krása našeho domova, 1910, roč. 6, s. 117-119[4]
  • Cesty cíle. Krása našeho domova, 1910, roč. 6, s. 165-168[4]
  • WAGNER, O. Moderní architektura. Překl. Vladimír ZÁKREJS. Praha: Laichter, 1910[4]
  • Město v budoucnosti. Pokroková revue, 1910-11, roč. 7, s. 129-134[4]
  • Letchworth, zahradní město. Krása našeho domova, 1911, roč. 7, s. 145-150[4]
  • Zahradní město u nás. Styl, 1912, roč. 4, s. 68-70[4]
  • Zahradní města. Nevydaný rukopis. 1913[4] (1914[6])
  • Vzkříšení loutkového divadla. Český Loutkář 2, 1913, s. 132-134[10]
  • Budoucnost Šárky. Krása našeho domova, 1914, roč. 10, s. 51-55[4]
  • Loutkové divadlo. Samostatnost. Kulturní snahy 28. 3. 1914[10]
  • Stále loutkové divadlo. In J. Veselý: Příručka českého loutkáře. 1914[10]
  • Několik poznámek o stavbě měst a ochraně památek. Krása našeho domova, 1915-17, roč. 11, s. 45-49[4]
  • Organisace práce. Stavitel, 1919-20, roč. 1, s. 2[4]
  • Vědecké základy stavby měst. Stavba, 1922, roč. 1, s. 6-11[4]
  • Praha budoucí: projekty zítřka. Praha: Prometheus, 1922[4]
  • Řešení Prahy s hlediska národního zájmu. Přednáška ve Spolku čsl. architektů a inženýrů v Praze, dne 11. dubna 1923. Časopis československých architektů, 1923, roč. 22, s. 215[4]
  • Plány upravovací: příručka pro obecní funkcionáře. Praha: Ústav pro stavbu měst při M.A.P., 1. vyd. 1923, 2. vyd. 1925[4]
  • Osidlování Palestiny (rukopis). 1925[4]
  • Čím bys chtěl být (loutková hra), 1926[10]
  • Na dně mořském (loutková hra), 1926[10]
  • Rytíři z Oškobrhu (loutková hra), 1926[10]
  • Methodické řešení plánů upravovacích. Praha: Ústav pro stavbu měst při M.A.P., 1925. 58 s. (2. uprav. vydání, zřejmě 1928)[4]
  • Režisérské poznámky. Při studiu Shakespearova Macbetha. Loutkář 1928-1929, s. 216-219[10]
  • Dobré zdání o získání upravovacího města Plzně ve smyslu osnovy nového stavebního řádu pro Čs. republiku. Plzeň: nákladem vlastním, 1929[4]
  • Průplavové autostrády: Studie k Národnímu plánu upravovacímu ČSR. Moravská Ostrava: Regulační sbor ostravský, 1929[4]
  • O novostavbu spořitelny královéhradecké. Akta První Republiky. Hradec Králové: Okresní záložna hospodářská, 1938[4]
  • O stavbě měst u nás. Stavitelské listy, 1938, roč. 34, s. 3-5, 17-19, 33-36, 46-49, 76-78, 100-102, 111-114, 121-123[4]
  • Bitva u Olomouce I., Praha, 1939, Česká společnost rukopisná, s. 32[9]
  • Bitva u Olomouce II., Praha, 1939, ČEská společnost rukopisná, s. 32[9]
  • K Bartošovu historickému rozboru RKZ, Zprávy Čsl. společnosti rukopisné, řada II., č. 4, 15. 12. 1939, s. 56-59[9]
  • Grudův zázrak, Zprávy Čsl. společnosti rukopisné, řada II., č. 5, 25. 2. 1940, s. 70-71[9]
  • Brána "Přesvltavu" v metodě topografické, Zprávy Čsl. společnosti rukopisné, řada II., č. 8-9, 1. 11. 1940, s. 89-91[9]
  • Spor o minulost, Hradec Králové, 1947, s. 7[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Zákrejs, Jaroslav *1871
  2. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Vladimíra Zákrejse farnosti při,kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně
  3. ↑ a b c d e ZÁKREJS Vladimír. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-28. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah Archiweb - Vladimír Zákrejs. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Zákrejs, Vladimír – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c ZIKMUND-LENDER, Ladislav. Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové. Hradec Králové: Pravý úhel, 2017. ISBN 978-80-907128-0-5. 
  7. ↑ Matriční záznam o sňatku Vladimíra Zákrese s Bohumilou Vindišovou farnosti při,kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
  8. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Bohumily Vindišové farnosti při,kostele sv. Tomáše na Malé Straně v Prze
  9. ↑ a b c d e f g OSOBNOSTI rkp. sporu. www.rukopisy-rkz.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f g ZÁKREJS, Vladimír, Ing. Dr.. www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“