Vladimíra Dvořáková

prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.
Vladimíra Dvořáková (11. dubna 2013)
3. předsedkyně Akreditační komise ČR
Ve funkci: 1. září 2006 – 31. srpna 2016
Předchůdce	Miroslav Liška
Nástupce	AK ČR zanikla
Členka Akreditační komise ČR
Ve funkci: 1. září 2004 – 31. srpna 2016
Stranická příslušnost
Členství	KSČ (2. polovina 70. let – 1989)
Rodné jméno	Vladimíra Pešková
Narození	11. února 1957 (67 let) Karlovy Vary Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze Československá akademie věd VŠE v Praze
Profese	politoložka, pedagožka, spisovatelka a komentátorka
Ocenění	Cena Františka Kriegla (2012)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimíra Dvořáková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimíra Dvořáková, rodným jménem Vladimíra Pešková (* 11. února 1957 Karlovy Vary) je česká politoložka, bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice.^[1]

Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance vystudovala v letech 1976 až 1981 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze kombinaci oborů ruština a historie. Diplomová práce s názvem „Od boje proti kolonialismu k vytváření buržoazního ústavního systému : vývoj požadavků a cílů americké revoluce od jednání na prvním kontinentálním kongresu v roce 1774 až po ratifikaci prvních deseti doplňků k ústavě v roce 1791“^[2] pojednávala o událostech směřujících ke vzniku Spojených států. Titul doktorky filozofie získala v roce 1982 tamtéž. V období 1981 až 1990 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd, kde v roce 1987 získala titul kandidátky věd. Zaměřovala se zejména na politické systémy latinskoamerických zemí.

Po sametové revoluci nastoupila do Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV (1990–1992). V roce 1994 se stala jejím mateřským pracovištěm Katedra politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde od roku 2002 do roku 2014 zastávala funkci vedoucí katedry. Věnuje se srovnávací politologii, přechodům režimů k demokracii a revolucemi. (Exkurs: Politologická pracoviště začala v Československu vznikat až po roce 1989, i když první katedru politologie zakládal na filosofické fakultě UK prof. Jiří Hájek spolu s prof. Theodorem Syllabou a první ročník politologie byl jimi otevřen v roce 1969. V roce 1970 však studenti prvního ročníku realisticky přešli na jiné obory a tím existenci oboru zachovali, i když ve stavu hibernace.) Habilitační řízení podstoupila na VŠE v roce 1994 (docentka) a poté i jmenovací řízení. Profesorkou byla jmenována 7. listopadu 2003.

Dvořáková byla členkou KSČ. Nikoliv prý ale z kariérních důvodů, ale protože na základě svého pocitu z konce 70. let chtěla přispět ke změně komunistické strany zevnitř.^[3]

Členství v redakčních radách, oborových organizacích a politických stranách:

• 1987–90 – redakční rada časopisu Latinská Amerika: Dějiny a současnost
• od roku 1994 – výkonná redaktorka a do roku 2014 šéfredaktora časopisu Politologická revue
• od roku 1994 – výkonný výbor České společnosti pro politické vědy
• od roku 1996 – šéfredaktorka časopisu Současná Evropa a Česká republika

Byla také místopředsedkyní Mezinárodní asociace pro politické vědy (IPSA).

Dvořáková působí od roku 2004 jako členka a v letech 2006–2016 jako předsedkyně Akreditační komise České republiky, jejímž posláním je péče o kvalitu vysokoškolského vzdělávání.^[4]

Do povědomí širší veřejnosti vstoupila v souvislosti s nekompromisním postojem ve skandálů s tzv. turbostudenty na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.^[zdroj?] Počátkem roku 2010 ji za výroky o mafiánských a klientských sítích na fakultě zažaloval bývalý děkan a proděkan Milan Kindl a v žalobě požadoval 150 tisíc korun a omluvu zaslanou jemu a zároveň otištěnou v celostátním deníku.^[5] 6. září 2010 ale svou žalobu stáhl a řízení bylo zastaveno.^[6] Za kritická vyjádření ji zažaloval také bývalý předseda plzeňského akademického senátu Daniel Telecký, který požadoval omluvu a odškodnění 100 tisíc korun. Městský soud však žalobu zamítnul a toto rozhodnutí potvrdil i odvolací vrchní soud, když její kritika měla mít reálné a pravdivé základy.^[7]

V srpnu 2016 ukončila své druhé funkční období ve funkci předsedkyně. Ve stejném termínu ukončila činnost i sama Akreditační komice ČR, která byla nahrazena Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství.^[8]

Za příkladné občanské postoje a občanskou statečnost, kterou prokázala zejména ve funkci předsedkyně Akreditační komise, obdržela Dvořáková v roce 2012 Cenu Františka Kriegla, udělovanou Nadací Charty 77.

• 2012 – ¡Que el pueblo mande! Levicové vlády, populismus a změny režimu v Latinské Americe (spoluautoři Radek Buben a Jan Němec)
• 2012 – Rozkládání státu
• 2010 – Evropeizace veřejné sféry (spoluautoři Josef Bič, Radka Druláková, Karel B. Müller, Petr Vymětal)
• 2008 – Komparace politických systémů: Základní modely demokratických systémů
• 2002 – Spojené státy americké - společnost a politika
• 1994 – O přechodech k demokracii (spoluautor Jiří Kunc)
• 1992 – Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách (spoluatoři Jiří Kunc a Miloslav Ransdorf)
• 1990 – Nikaragujská politika
• 1987 – Mexická zahraniční politika a revoluční proces ve Střední Americe

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimíra Dvořáková
• Vladimíra Dvořáková Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine. na stránce Literatura kvalitně
• V. Žák: Pelikán 2008: Chvalořeč na Vladimíru Dvořákovou, 15.12.2009, Listy, Olomouc Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine.
• Vladimíra Dvořáková: Plzeňská právnická fakulta je riziko pro stát, 18.10.2009 na iDNES.cz
• P. Otto: Vladimíra Dvořáková: Lidé by měli nejen jít volit, ale i vykroužkovat některé politiky, 23.12.2009, E15.cz
• Akreditační komise chce zastavit doktorská studia na právech v Plzni, ČT24, 25.11.2009^{[nedostupný zdroj]}
• Blog Vladimíry Dvořákové na Aktuálně.cz
• Seznam článků V. Dvořákové Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine. v Listech