Vladimíra Fridrichová Kunešová

Vladimíra Fridrichová Kunešová
Narození8. listopadu 1949 (74 let)
Louny
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánívýtvarnice, pedagožka
Manžel(ka)Vladimír Fridrich
Webová stránkahttp://www.kunesova.cz/
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mirka Fridrichová Kunešová (* 8. listopadu 1949 Louny) je česká výtvarnice a pedagožka.

Životopis

Vyrůstala v Lounech, kde také absolvovala základní školu. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obory výtvarná výchova – čeština. Byla profesorkou výtvarné výchovy na Střední pedagogické škole a na Gymnáziu v Prachaticích. Věnuje se výtvarné tvorbě – malbě obrazů, nástěnné malbě, kresbě a tvorbě tapiserií. V poslední době se soustřeďuje na restaurování a opravování malých sakrálních staveb ve městech i v krajině.

Zpočátku se svojí tvorbou zaměřovala hlavně na tapiserie a gobelíny pro reprezentativní prostory – v roce 1992 tapiserie Červená pro aulu ZŠ Nové Butovice, v roce 1994 tapiserie Prachatice pro malou zasedací síň bývalého Okresního úřadu v Prachaticích, v roce 1995 gobelín Kniha Job pro obřadní síň hradu Rabí, v roce 1996 tapiserie Strom života pro obřadní síň Města Strakonice, v roce 2002 tapiserie Vilém z Rožmberka pro sál Staré radnice Prachatice; v roce 2006 dva gobelíny Historie Sušice pro obřadní síň radnice Města Sušice. Vytvářela také výzdobu několika restaurací v Prachaticích – v roce 1990 sgrafito pro Šenk U růže, v roce 1991 freska pro restauraci Královská, v roce 1999 nástěnné a nástropní malby hotelu Koruna. Opakovaně vytvářela také výzdobu pro prachatickou nemocnici – v letech 2003 a 2011 pro dětské oddělení a v roce 2012 pro oddělení LDN.

Od roku 2000 se soustřeďuje především na malování obrazů a obrázků do kapliček a křížové cesty. První velkou prací tohoto typu byla rekonstrukce čtrnácti desek křížové cesty ve Lhenicích. V roce 2000 byla požádána o jejich opravu. Původní desky však byly silně poškozené a malba na nich natolik zničená, že byly patrny jen obrysové linie postav. Desky nebylo možno již použít, takže bylo třeba kresby sejmout a na nové plechové desky ošetřené již moderní technologií vytvořit nové, i když malované původní technologií malby ve vrstvách.[1] Vytvořila kopie původních obrazů Tomáše Peterky z roku 1928, ponechala na malbách i některé nesrovnalosti s perspektivou. V roce 2016 musela tyto své obrazy rekonstruovat, protože byly poškozeny povětrnostními vlivy.[2] Další křížovou cestou, pro niž zhotovila obrazy, byla v roce 2013 volarská křížová cesta. V roce 2011 byla městem Volary vybrána ve výběrovém řízení. Jednalo se o 12 obrazů olejomalbou na plechu s jednotným tvarem o rozměru 40 krát 60 centimetrů. Plechy se vyráběly v autodílně, kde i vypálili podkladovou barvu jak z lícové, tak z rubové strany kvůli dokonalé ochraně podkladového plechu proti povětrnostním vlivům. Na připravený plech se nanáší podkladový nátěr z akrylových barev. Termín předání a konečná instalace byly na konci června 2014.[3] V roce 2015 na přání obce Stožec zhotovila 14 obrazů pro křížovou cestu z Českých Žlebů ke Stožecké kapli.[4] Obrazy opět namalovala na kovové desky.[5] Malířka práci dokončila na podzim 2015 a na konci listopadu 2015 mohly být obrazy na křížovou cestu umístěny.[6] Trasa této křížové cesty však musela být podrobena procesu hodnocení vlivu na životní prostředí, ani v roce 2017 nebylo rozhodnuto o jejím otevření a obrazy byly uloženy na Obecním úřadě ve Stožci.[2]

Mezitím vytvořila obrazy pro celou řadu kaplí na Prachaticku a Českobudějovicku – v roce 2004 do kaple sv. Huberta ve Vodici, v roce 2010 do kapliček v Želnavě a do kapliček v Plástovicích, Sedlci a Lékařově Lhotě, v roce 2011 obraz svatého Karla Boromejského do kapličky v Dolních Nakvasovicích a obraz svatého Jakuba Většího do kapličky v Želnavě, v roce 2012 oltář svatováclavské kaple v Bušanovicích, v roce 2013 obrazy Nejsvětějšího srdce pro opravené kapličky v zaniklých Cudrovicích, v roce 2014 obraz Alberta Müllera pro kapličku ve Slunečné, v roce 2016 restaurování dvou obrazů sv. Jana Nepomuckého do kapliček v Sedlci a obraz tzv. Rindenmadonny pro Stožeckou kapli.

K zajímavým dílům patří také restaurování obrazu Stožecké Madony, kterým se zabývala v roce 2012 a její Cyklus obrazů zaniklých kostelů Šumavy z roku 2014.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Na návštěvě u Mgr. Mirky Fridrichové Kunešové. Sv. Jan Prachatický. Roč. 2012-2013, čís. 10. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ŠTĚPÁNEK, Radek. Její obrazy zdobí kaple i kapličky na celém Prachaticku. 5plus2.cz [online]. 2017-04-28. Dostupné online. 
  3. ↑ FUCHS, Miroslav. Křížová cesta je pro každého výtvarníka velkou výzvou. prachaticky.denik.cz [online]. 2014-07-01. Dostupné online. 
  4. ↑ DAVID, Radek. Nová křížová cesta ke Stožecké kapli. Šumavské noviny [online]. 12.4.2015 [cit. 2017-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-12. 
  5. ↑ MALINA, Václav. Ke kapli nad Stožcem po letech znovu povede křížová cesta. rozhlas.cz [online]. 4.6.2015. Dostupné online. 
  6. ↑ red. Nová křížová cesta ke Stožecké kapli. vimperk.eu [online]. 6.11.2015. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“