Vladimir

Vladimir Владимир
(c) Alex Zelenko, CC BY-SA 4.0 Pohled na Vladimir
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	56°7′43″ s. š., 40°24′21″ v. d.
Nadmořská výška	150 m n. m.
Časové pásmo	UTC+3[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Centrální
Oblast	Vladimirská
Vladimirská oblast na mapě Ruska
Vladimir
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	124,6 km²
Počet obyvatel	352 347 (2021)[2]
Hustota zalidnění	2 828,1 obyv./km²
Etnické složení	Rusové
Náboženské složení	pravoslaví
Správa
Starosta	Sergej Sacharov
Vznik	990
Oficiální web	www.vladimir-city.ru
Telefonní předvolba	+7 4922
PSČ	600000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir (rusky Владимир) je hlavní město Vladimirské oblasti ve středním Rusku, na levém břehu řeky Kljazmy, přibližně 190 km severovýchodně od Moskvy. Žije zde přibližně 352 tisíc^[2] obyvatel.

Nejstarší stopy osídlení představují tři archeologicky doložené hrobky z období mladšího paleolitu na předměstí Vladimiru zvaném Sungir. Hypatiova kronika zmiňuje jako rok založení města Vladimíra kyjevským knížetem Vladimirem Svjatoslavičem letopočet 990. Oficiálně Vladimir založil v roce 1108 kníže Černigova, Vladimír Monomach, který také město opevnil. Monomachův vnuk Andrej Bogoljubskij asi o 50 let později přestěhoval knížecí sídlo ze Suzdalu do Vladimiru. Od roku 1157 byl sídelním městem knížete Vladimirsko-suzdalského knížectví, jednoho z nástupnických států Kyjevské Rusi).

Město zažívalo svůj rozkvět až do dobytí a zpustošení Tatary 7. února 1238. Dobyla je vojska Zlaté hordy pod vedením Batu Chána. Za vlády Alexandra Něvského (1252–1263) si Vladimir udržel politickou nadvládu nad ruskými městy. V letech 1299–1317 byl sídlem metropolity. Význam Vladimíru zásadně poklesl, když v roce 1328 Ivan Kalita zvolil za nové hlavní knížectví město Moskvu. Teprve v 18. století město zažilo nový vzestup, v roce 1719 se stalo hlavním městem provincie. Od třicátých let 19. století se město začalo rozvíjet díky nástupu průmyslu, k němuž výrazně přispělo připojení města k železniční trati z Moskvy do Nižního Novgorodu v roce 1861. Hlavním městem Vladimirské gubernie byl Vladimir od roku 1796 až do roku 1929. V letech 1929 až 1944 patřil do Ivanovské oblasti (do roku 1936 označovaná jako Ivanovská průmyslová oblast). Poté v roce 1944 vznikla Vladimirská oblast. Zdejší věznice Vladimirovka fungovala již od dob Kateřiny II. Ve stalinské éře sloužila jako vězení pro disidenty.

Vladimir se nachází v převážně zemědělském regionu. Je to také železniční uzel. Jeho hlavními průmyslovými odvětvími jsou tkalcovský průmysl, konzervárenský průmysl, výroba chemických produktů, jemného náčiní a automobilových součástek.

• chrám Nanebevzetí přesvaté Bohodorice (Uspenskij sobor) (1158–1161), poutní katedrální chrám, v němž byla ve středověku ctěna Vladimirská madona, pravděpodobně nejuctívanější a jedna z nejstarších ruských ikon, nyní nahrazená kopií, (originál je vystaven v Treťjakovské galerii v Moskvě)
• chrám Pokrova na řece Něrli
• Zlatá brána (1164), součást hradeb opevnění proti Mongolůnm
• Chrám sv. Dmitrije
• několik klášterů
• Pomník k 850. výročí založení města

• Daniil Alexandrovič (1261–1303)
• Michail Lazarev – admirál
• Alexandr Stoletov – fyzik
• Sergej Tanějev – hudební skladatel, klavírista a hudební teoretik
• Antonina Ivanovna Abarinovová – operní pěvkyně
• Platon Zubov – politik a favorit carevny Kateřiny II. Veliké
• Nikolaj Jegorovič Žukovskij – letecký konstruktér
• Alexandr Alexandrovič Mikulin – letecký konstruktér^[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir na Wikimedia Commons
• http://www.vladimir-city.ru Archivováno 11. 3. 2011 na Wayback Machine.
• http://www.virtvladimir.ru/
• http://www.vladtv.ru/
• http://www.allvladimir.ru/