Vladimir (Blagorazumov)

Jeho Přeosvícenost Vladimir
Biskup blagověščenský a priamurský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Blagověščensk
Jmenování	3. listopadu 1906
Emeritura	22. května 1909
Předchůdce	Nikodim (Bokov)
Nástupce	Jevgenij (Berežkov)
Zasvěcený život
Sliby	14. srpna 1888
Svěcení
Kněžské svěcení	14. listopadu 1866 světitel Serapion (Fadějev)
Biskupské svěcení	4. února 1901 světitel Antonij (Vadkovskij)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup sarapulský a vikář vjatské eparchie (1901–1902) Biskup michajlovský a vikář rjazaňské eparchie (1902–1906)
Osobní údaje
Rodné jméno	Iosif Ivanovič Blagorazumov (Ио́сиф Ива́нович Благоразумов)
Země	Rusko Rusko
Datum narození	15. dubna 1845
Místo narození	Penzenská gubernie, Ruské impérium
Datum úmrtí	8. října 1914 (ve věku 69 let)
Místo úmrtí	Nižyn, Ruské impérium
Národnost	ruská
Alma mater	Kazaňská duchovní akademie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir (světským jménem: Iosif Ivanovič Blagorazumov; 15. dubna 1845 – 8. října 1914, Nižyn) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup blagověščenský a priamurský.

Život

Narodil se 15. dubna 1845 v Penzenské gubernii jako syn diákona.

Dokončil Penzenský duchovní seminář a 14. listopadu 1866 byl rukopoložen na jereje. Stal se knězem ve městě Gorodišče. Před vysvěcením se oženil a roku 1877 ovdověl.

Během rusko-turecké války (1877–1878) se účastnil činnosti místního Červeného kříže.

Roku 1882 dokončil studium na Kazaňské duchovní akademii s titulem kandidáta bohosloví a právem získat magisterský titul. Magisterský titul získal 31. prosince 1896.

V letech 1882–1887 byl správcem Penzenského duchovního učiliště.

V letech 1887–1891 přednášel Písmo svaté na Volyňském duchovním semináři. Dne 14. srpna 1888 byl postřižen na monacha a přijal mnišské jméno Vladimir. Ve stejném období byl předsedou Bratrstva Zjevení a svatého Mikuláše a redaktorem Počajivského listoku. V letech 1891–1897 přednášel Písmo svaté na Kišiněvském duchovním semináři.

Dne 1. prosince 1897 se stal starším členem Petrohradské duchovní cenzurní komise a současně byl povýšen na archimandritu.

Roku 1901 byl Nejsvětějším synodem zvolen biskupem sarapulským a vikářem vjatské eparchie. Dne 4. února 1901 proběhla v chrámu Kazaňské ikony Matky Boží v Petrohradu jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli metropolita petrohradský a ladožský Antonij (Vadkovskij), metropolita moskevský a kolomenský Vladimir (Bogojavlenskij), arcibiskup cholmský a varšavský Ieronim (Ekzempljarskij) a biskup kišiněvský a chotyňský Iakov (Pjatnickij).

Dne 5. dubna 1902 se stal biskupem michajlovským a vikářem rjazaňské eparchie.

Dne 3. listopadu 1906 byl ustanoven biskupem priamurským a blagověščenským. Dne 22. května 1909 byl penzionován.

Dne 9. listopadu 1912 byl jmenován představeným monastýru Zvěstování přesvaté Bohorodice v Nižynu.

Zemřel 8. října 1914 v Nižynu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Владимир (Благоразумов) na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir (Blagorazumov) na Wikimedia Commons
• (rusky) Pravoslavie