Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko

Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko
Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko roku 1937
Narození	11.jul. / 23. prosince 1858greg. Ozurgeti
Úmrtí	25. dubna 1943 (ve věku 84 let) Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	dramaturg, režisér, divadelní kritik, scenárista, operní režisér, divadelní pedagog, herec a dramatik
Alma mater	Lomonosovova univerzita
Žánr	divadlo
Ocenění	Stalinova cena národní umělec RSFSR Řád červené orlice Řád rudého praporu práce Leninův řád … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Jekatěrina Nikolajevna Němirovičová-Dančenková
Rodiče	Ivan Vasiljevič Němirovič-Dančenko
Příbuzní	Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko a Varvara Ivanovna Němirovičová-Dančenková (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko (rusky Владимир Иванович Немирович-Данченко, 23. prosince 1858 – 25. dubna 1943)^[1] byl ruský a sovětský režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel. Spolu s Konstantinem Stanislavským založil Moskevské umělecké akademické divadlo (MChAT). Jeho práce je spjata nejen s MChAT, ale i s rozvojem celého ruského profesionálního divadla konce 19. století a první poloviny 20. století. Jeho starším bratrem byl spisovatel Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko.^[2][1]

Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Ozurgeti v Gruzii v roce 1858. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka.^[3] Jako mladík hrával v ochotnických kroužcích v Tbilisi. Divadlu se ale naplno oddal až po dokončení studia matematiky a fyziky na moskevské univerzitě. Oblíbil si hry Ostrovského a navštěvoval Malé divadlo. Později začal psát divadelní kritiky a od roku 1881 divadelní hry na aktuální společenské problémy, které byly v Malém divadle i hrány. Začal se zajímat o režii a teorii divadla, uvažoval o reformě divadelního umění, ale chyběl mu někdo, s kýmž by mohl svoje názory a představy prodiskutovat a uskutečnit.

Přelomovým rokem v jeho životě se stal rok 1897, kdy se setkal se Stanislavským. Jejich společný rozhovor v moskevské restauraci Slovanský bazar trval celých osmnáct hodin, jejich přátelství a plodná divadelní spolupráce přetrvaly čtyřicet let. O rok později spolu založili Moskevské umělecké všeobecně přístupné divadlo, které od roku 1920 neslo název Moskevské umělecké akademické divadlo.

Stanislavskij byl spíše herec a režisér, zatímco Němirovič-Dančenko působil spíše jako dramaturg a duchovní vůdce divadla. Spolupracoval s Antonem Pavlovičem Čechovem a Maximem Gorkým, herci Olgou Knipperovou, Ivanem Michajlovičem Moskvinem. Často režíroval hry společně se Stanislavským, ale vytvořil i samostatné inscenace, které vyplynuly ze spolupráce s autory her. Ve světové premiéře uvedl roku 1902 Gorkého drama Na dně a Čechovova Ivanova. Známé jsou i jeho dramatizace velkých děl ruské literatury, například Anny Kareniny.

Režíroval hry ruských klasiků (Ostrovského, Puškina, Tolstého, Turgeněva) i nových sovětských autorů. Jako dramaturg uvedl na jeviště Ibsenovy a Hauptmannovy hry. Byl také prozaikem, autorem několika románů, novel a povídek. Napsal rovněž své pamětii

V roce 1919 založil Hudební studio, v němž inscenoval Verdiho a Šostakovičovy opery s cílem použít hereckou metodu MChATu v inscenacích hudebně dramatických děl. Od roku 1926 studio funguje jako samostatné divadlo pod jménem svého zakladatele.

Po Stanislavského smrti v roce 1938 vedl Němirovič-Dančenko MChAT sám, a to až do své smrti na jaře 1943. Jeho potomci v tomto divadle působí dodnes.

• Шиповник (1881),
• Наши американцы (1882,
• Тёмный бор (1884),
• Соколы и вороны (1885),
• Cчастливец (1887, Šťastný člověk),
• Последняя воля (1888, Poslední vůle),
• Новое дело (1890),
• Золото (1895, Zlato),
• Цена жизни (1896, Cena života).

• На литературных хлебах (1891), román,
• С дипломом (1892), novela
• Мгла (1894, Mlha),
• Старый дом (1895, Starý dům),
• Губернаторская ревизия (1895, Gubernátorská revize), román,
• Драма за сценой (1896, Drama za scénou), novela,
• Сны (1898),
• В степи (1900, Ve stepi), román.
• В мечтах (1901),
• Из прошлого (1938, Z minula), paměti.

• Šťastný člověk, František Šimáček, Praha 1895, přeložil Vojta Slukov, .
• Zakyntské noci, vyšlo v antologii fantastických povídek Z tajemného světa, Edvard Grégr, Praha 1899, přeložil Albín Straka.
• Starý dům, Jan Otto, Praha 1899, přeložil Jan Alois Unzeitig.
• Cena života, František Šimáček, Praha 1900,
• Svoje čest, Josef R. Vilímek, Praha 1914, přeložil Vítězslav Unzeitig, novela
• Temno domova, František Zpěvák, Praha 1926, přeložil František Zpěvák,
• Z minula, Umění lidu, Praha 1950, přeložil Ivan Hollman.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Ivanovič Nemirovič-Dančenko na slovenské Wikipedii.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko na Wikimedia Commons
• Digitalizovaná díla Vladimira Ivanoviče Němiroviče-Dančenka v Národní digitální knihovně.
• (rusky) Životopis v ruštině
• (česky) V. I. Němirovič-Dančenko na webu LEGIE