Vladimir Kovaljonok
| Vladimir Vasiljevič Kovaljonok | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost |  SSSR |
| Datum narození | 3. března 1942 (80 let) |
| Místo narození | Běloje, Minská oblast, Běloruská SSR, SSSR |
| Jiné zaměstnání | Pilot |
| Hodnost | Generálplukovník |
| Čas ve vesmíru | 216 dní, 9 hodin a 8 minut |
| Kosmonaut od | 1967 |
| Mise | Sojuz 25, Sojuz 29, Sojuz T-4 |
| Kosmonaut do | 1984 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Vasiljevič Kovaljonok, rusky Ковалёнок, Владимир Васильевич, (* 3. března 1942 vesnička Běloje[1], Minská oblast Běloruské SSR), je bývalý sovětský kosmonaut běloruské národnosti. Ve vesmíru byl třikrát vždy jako velitel lodě Sojuz.
Život
Mládí a výcvik
Narodil se ve vesničce Běloje ukryté hluboko v běloruských lesích. Během války byla zničena, Kovaljonokovým zůstala jen zemljanka. Po válce nastal hlad, narodil se mu bratr Vasilij, ale otec kamsi zmizel. Vladimír se musel o bratra starat sám s matkou. Do školy chodil pěšky 14 km, občas se svezl na koni. Ale učení jej bavilo a školu ukončil se zlatou medailí a odhodláním dostat se do vesmíru. V den, kdy měl odjet studovat na leningradskou vojenskou lékařskou akademii, se rozhodl jinak a odjel na balašovské vojenské letecké učiliště. Chtěl se stát kosmonautem víc, než lékařem. Po vyučení nastoupil k dopravnímu vojenskému letectvu, stal se leteckým instruktorem výsadkové služby, nalétal přes 1600 hodin. Až v roce 1967 (napodruhé) jej přijali do oddílu připravujících se kosmonautů.[2] A celých deset let byl ve Hvězdném městečku, připravoval se na svůj první let. V týmu byl registrován od 7. května 1967 do 23. června 1984.
Lety do vesmíru
V roce 1977 byl jmenován velitelem Sojuzu 25, ale let společně s Valerijem Rjuminem se jim nepovedl, nedokázali se spojit se stanicí Saljut 6 a předčasně se vrátili na Zemi. Ve výcviku zůstal, byl jmenován do záložní posádky za Jurije Romaněnka a pak i za Vladimira Džanibekova.
Za rok dostal novou příležitost se Sojuzem 29. Letěl z kosmodromu Bajkonur s Alexandrem Ivančenkovem, na Saljut 6 se dostali a společně pracovali s několika posádkami, které se zde vystřídaly na jiných lodích. Šlo o program Interkosmos. Dolů odletěl se Sojuzem 31 po pěti měsících na stanici.
Po této zdařilé expedici letěl potřetí v roce 1981, v Sojuzu T-4 s ním byl kosmonaut Viktor Savinych, opět pracovali na orbitální stanici Saljut 6 s řadou mezinárodních posádek, které se zde postupně měnily. Po dvou měsících se vrátil na Zemi.
Ve všech třech misích start proběhl na Bajkonuru, přistání s kabinou na padácích na území Kazachstánu.
- Sojuz 25 (9. října 1977 – 11. října 1977)
- Sojuz 29, Sojuz 31 (15. června 1978 – 2. listopadu 1978)
- Sojuz T-4 (12. března 1981 – 26. května 1981)[3].
Po letech
Od roku 1990 byl zástupcem náčelníka na Akademii generálního štábu v Moskvě. V roce 1993 byl již generálplukovníkem. Od července 1992 do června 2002 byl velitelem Vojenské letecké inženýrské akademie Žukovského.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Druhá základní, s. 95.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Vosiljevič Kovaljonok, s. 127.
- ↑ Vladimir Vasiliyevich Kovalyonok [online]. astronaut.ru, rev. 2009-12-30 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Kovaljonok na Wikimedia Commons - Vladimir Kovaljonok na webu Kosmo.cz
- Biografie na webu SPACE 40
Média použitá na této stránce
Autor: Sergeev Pavel, Licence: CC0
Дважды Герой Советского Союза космонавт Ковалёнок Владимир Васильевич в Вологде на одном из праздничных мероприятий в честь 50-летия полета Юрия Гагарина в космос.