Vladislav Šír

MUDr. Vladislav Šír
Narození	24. března 1830 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	24. dubna 1889 (ve věku 59 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	onemocnění močových cest
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	lékař, spisovatel, entomolog a politik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav Šír (24. března 1830 Jičín – 24. dubna 1889 Praha) byl český lékař, ornitolog, spisovatel a komunální politik. Po studiích působil jako lékař v Jičíně a organizoval tam vlastenecké spolky. Od roku 1875 žil v Praze. Byl autorem řady vědeckých článků i samostatných publikací s lékařskou, přírodovědeckou a chovatelskou tematikou. Jeho hlavní dílo, Ptactvo české, vyšlo posmrtně.

Narodil se 24. března 1830 v Jičíně, jeho otcem byl známý středoškolský profesor a spisovatel František Šír. V mládí na něj měl vliv libuňský kněz Antonín Marek;^[1] seznámil se rovněž s dalšími osobnostmi tehdejšího veřejného života, které během prázdnin zajížděly do Jičína.^[2]

Vystudoval jičínské gymnázium a roku 1847 vstoupil na pražskou univerzitu, kde mu pomáhal Josef Jungmann. Během revoluce 1848 byl členem studentské legie a spolku Slavie. O dva roky později pomáhal ve všeobecné nemocnici během tyfové epidemie.^[1]

Roku 1856 získal titul doktora lékařství, následujícího roku se stal magistrem porodnictví a o rok později doktorem chirurgie. Vrátil se do Jičína, kde zastával místo ranhojiče u krajského soudu a zprvu bezplatně, později za malý honorář pracoval v nemocnici. Pomáhal také doktoru Šlechtovi v lázních Sedmihorky. Po bitvě u Jičína (v prusko-rakouské válce 1866) obětavě ošetřoval raněné; sám se přitom nakazil a tak vážně onemocněl, že byl v ohrožení života.^[1]

V Jičíně byl rovněž veřejně činný. Založil tam sokolskou jednotu, ochotnické divadlo a městskou spořitelnu a postavil se do jejich čela. Byl rovněž zvolen do obecního zastupitelstva a řadě spolků věnoval knihy.^[1]

Jičínské podnebí nesvědčilo zdraví jeho dětí. Šír se proto s rodinou roku 1875 přestěhoval do Prahy. Roku 1877 byl zvolen do sboru obecních starších a o tři roky později do městské rady. Zabýval se tam hlavně zdravotními otázkami.^[1]

Ve volném čase se věnoval přírodovědným studiím, zejména ornitologii. Shromáždil velkou sbírku vycpaných ptáků, ale také hmyzu, lastur, bylin, nerostů, zbraní a starožitností. Výsledky svého zkoumání uveřejňoval v odborných a populárních časopisech a knihách.^[1]

Závěr života pro něj byl krušný. Zemřeli mu čtyři synové a dostal se do finanční tísně, která ho donutila prodat většinu majetku včetně sbírek a přijmout místo nižšího úředníka.^[2] Trpěl rovněž chronickou nemocí.^[3] Zemřel 24. dubna 1889 na onemocnění ledvin,^[2] přežila ho manželka a jeden syn. Pohřben byl na Olšanech.^[1]

Současníci ho oceňovali jako obětavého charakterního vlastence se zásluhami o rozvoj odborné literatury. Obdivovali také jeho houževnatost a vytrvalost, s níž bojoval s nepřízní osudu.^[1] Jan Neruda v jeho nekrologu zmínil rčení: „Otec buditelem, syn budovatelem.“^[3]

Šír přispíval řadou lékařských a přírodovědeckých článků do časopisů (Časopis českých lékařů, Hospodářské noviny, Krakonoš, Budečská zahrada, almanach Kytice). Roku 1880 uveřejnil v časopise Odborná pathologie a therapie článek Cizopasníci těla lidského.^[1] Psal rovněž beletrii pro kalendáře a časopisy (Slavie, Zábavné listy apod.)

Knižně vyšly:

• Ptactvo užitečné, posud však pronásledované (1874)
• Motýlové a brouci škodliví lesu, louce, poli, sadu, rybníku, zahradě a domácnosti (1875–6)
• Tělo- a zdravověda pro vyšší třídy škol středních (1876)
• Škodlivé ptactvo (1878)
• Holubářství (1886), příručka pro chovatele holubů
• Králikářství (1887), příručka pro chovatele králíků
• Herbář (1889)
• Ptactvo české (1890), nejrozsáhlejší práce, vyšla posmrtně se státní subvencí^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladislav Šír na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladislav Šír
• Digitalizovaná díla Vladislava Šíra v Národní digitální knihovně.