Vladislav Galgonek

Vladislav Galgonek
Narození14. května 1946 (76 let)
Český Těšín
Povolánífotograf a fotoreportér
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladislav Galgonek (* 14. května 1946, Český Těšín) je český profesionální fotograf a fotoreportér.[1]

Život

Vladislav Galgonek pochází z vesnice Horní Žukov, kde prožíval své dětství a kde si vybudoval kladný vztah k přírodě, což ho provází během osobního i pracovního života. Svůj první fotoaparát dostal od strýčka k Vánocům v šesté třídě, což pro něj bylo osudovým okamžikem. Zajímalo ho nejen focení, ale i jak fotografie vzniká, a tak si udělal v koupelně vlastní amatérskou fotokomoru a první vlastnoručně vyrobené snímky mu přinášely nesmírnou radost. Aby se rozvíjel, přihlásil se do fotokroužku a pořídil si lepší fotoaparát, dvouokou zrcadlovku Flexaret. Zatímco maminka chtěla, aby se přihlásil do studií a veterináře, Galgonka to táhlo k fotografii a tak se zkusil neúspěšně přihlásit na FAMU. Po neúspěchu šel studovat na střední školu zemědělsko-technickou v Českém Těšíně, kde se dále rozvíjel a setkával se s prvními známými fotografy. S focení neustal ani na vojně v Mladé Boleslavi, kde sloužil jako zdravotník. Po službě nastoupil do chemických závodů v Ostravě, jelikož v zemědělství pokračovat nechtěl. Protože už věděl, že se chce fotografii věnovat naplno, při práci absolvoval[2] v letech 1967–1969 obor výtvarné fotografie na Lidové konzervatoři. V roce 1971 začal profesionálně fotografovat jako výtvarník fotograf v Dole Odra v Ostravě.[3] Od 1. února 1973[2] začal pracovat pro ČTK Praha, kde se stal fotoreportérem pro olomouckou oblastní redakci. S ČTK zůstal spolupracovat i v důchodu.[1] V letech 1981-1985 vystudoval obor reportážní fotografie na FAMU,[3] kam se jako mladý neúspěšně hlásil. V ČTK v olomoucké redakci byl mimo hlavní politické dění, což mu umožnilo se věnovat fotografii a neřešit politické záležitosti. Po revoluci potom vznikl ještě větší prostor pro práci, když se rozvolnila přísná pravidla minulého režimu – mohlo se například nově zpracovávat zpravodajství z nehod, neštěstí, požáry, kalamitní situace, církevní záležitosti nebo erotika. Hodně ho bavila církevní tematika a jakákoliv tematika, která mu umožnila udělat nějaký unikátní záběr. Naopak ho velmi tížila tematika živelních pohrom, kdy musel stát tváří v tvář neštěstí lidí, kteří například přicházeli o své domy. Fotografoval mimo Česka i v zahraničí.[2]

Zúčastnil se řady výstav a soutěží v Česku i v zahraničí zejména se skupinou H 70, uspořádal mnoho autorských výstav. Je členem Unie výtvarných umělců ČR a výtvarné skupiny STŘET 2001.[3] Pro dobré fotografie dokázal vyvinout značné nasazení a dostávat se na poměrně nebezpečná místa. Fotografoval známé osobnosti, jako byl například papež Jan Pavel II.[1] nebo prezident Václav Havel.[2] Jeho snímky byly ceněné v Česku i v zahraničí a získaly mnohá ocenění[1] včetně cen Czech Press Photo.[2]

Nejraději má klasickou fotografii včetně vyvolávání a zpracování a přechod k digitální fotografii nesl těžce. Více ho těší černobílá fotografie – ta mu přijde přirozenější než barevná, která podle něj jako by kradla ducha fotografie.[1] Patří k fotografům, kteří dělají spíše méně, zato promyšlenějších fotek. Fotografuje i v soukromí, což mu přináší odreagování. V soukromí fotografuje přírodu, která mu zprostředkovává protiváhu k pracovním reportážím.[2]

Dvakrát se oženil, z prvního manželství má syna Davida, z druhého dceru Terezii.[2]

Autorské výstavy[3]

Odkazy

Literatura

Reference

  1. ↑ a b c d e TAUBEROVÁ, Daniela. Fotoreportér Galgonek slaví 70 let: Nevěřil jsem, že se toho dožiju. olomoucky.denik.cz [online]. Vltava Labe Media, 2016-05-14 [cit. 2022-11-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g KOLESÁROVÁ, Veronika. „Nejdůležitější je být ve správný čas na správném místě,“ říká fotograf Vladislav Galgonek. Moravský senior. Moravský senior, 2017-07-03, roč. 2017, čís. 7–8, s. 5–9. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Vladislav Galgonek. olomouc.cz [online]. NEJLEPŠÍ ADRESA, 2007-06-06 [cit. 2022-11-02]. Dostupné online.