Vladislav Jindřich

Vladislav Jindřich
Český kníže
Portrét
Pečeť markraběte Vladislava Jindřicha
Doba vlády1197
Narozeníasi 1160/1165
Praha
Úmrtí12. srpna 1222
Znojmo
PohřbenVelehrad
PředchůdceJindřich Břetislav
NástupcePřemysl Otakar I.
ManželkaHeilwida
DynastiePřemyslovci
OtecVladislav II.
MatkaJudita Durynská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav Jindřich (asi 1160/1165 – 12. srpna 1222, Znojmo) byl český kníže v roce 1197 (Vladislav III., v latinských listinách Heinricus[1]) a markrabě moravský (1192–1194 a 1197–1222), druhorozený syn Vladislava II. a jeho druhé manželky Judity Durynské.

Mládí

Vladislav Jindřich prožil své mládí v době rozepří uvnitř přemyslovského rodu. Poprvé se připomíná ve svědečné řadě knížecího privilegia v roce 1187. V roce 1191 se účastnil povstání svého staršího bratra Přemysla proti knížeti Václavovi II. Skutečným režisérem událostí byl ve skutečnosti pražský biskup Jindřich Břetislav, který roku 1192 zajistil u římského císaře, aby Vladislav Jindřich obdržel do správy Moravu, kdežto jeho starší bratr Přemysl Otakar I. vrchní knížecí vládu v Čechách. V roce 1192 Vladislav Jindřich pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem již jako moravský markrabě. Kontroloval však zřejmě jen Znojemské a možná i Brněnské údělné knížectví. O rok později se ocitl kníže Přemysl v potížích, ve kterých mu ale jeho bratr patrně nijak nepomohl. Po odchodu Přemysla do vyhnanství roku 1193 se novým knížetem stal dosavadní pražský biskup Jindřich Břetislav.

V roce 1194 kníže Vladislava Jindřicha při svém tažení na Moravu zbavil úřadu a moci nad Moravou. Vladislav Jindřich byl odveden na Pražský hrad, kde ho měl kníže pod kontrolou.[2] Příští léta tedy žil pod dozorem v Praze a po nezdařeném pochodu Přemysla na Prahu se ocitl v roce 1197 ve vězení.

Vladislav Jindřich knížetem

Zvolení Vladislava knížetem

Když 15. června 1197 Jindřich Břetislav zemřel, česká šlechta osvobodila Vladislava Jindřicha a 23. června 1197 si jej zvolila za knížete.[3]

„...zbavivši jej pout, za pána a knížete země jej ustanovila, neodváživši se hlasy své přenésti na bratra jeho řečeného Přemysla z dvou příčin, z nichž první byla, že proti němu byli bojovali, druhá, že přízně císařovy neměl...“
— Jarloch[4]

Knížecí titul si samozřejmě nárokoval také Vladislavův starší bratr Přemysl Otakar I., který v prosinci roku 1197 znovu vtrhl do Čech. Schylovalo se k válce mezi bratry, když se jejich vojska 6. prosince 1197 setkala. Tehdy Vladislav Jindřich po poradě s biskupem Danielem a velmoži, aby zabránil bratrovražednému boji, se večer před bitvou sešel se svým bratrem.

„...ač měl nevyrovnané vojsko, přece ustoupil jednak pro dobro míru, jednak z bratrské lásky, a smířil se s bratrem svým v ten spůsob, že oba zároveň onen na Moravě, tento v Čechách panovati budou, a aby, majíce oba jednu mysl, měli též i jedno knížetství, což až podnes mezi nimi nedotknuto zůstává.“
— Jarloch[5]

Tímto smírem se ukončilo čtvrtstoletí bojů o český knížecí trůn a zemi nastaly konečně klidnější časy.

Markrabě moravský

Usmíření bratrů
Markrabě Vladislav Jindřich s chotí Heilwidou, s přímluvou sv. Václava, v modlitbách před Pannou Mariou Celskou na tympanonu vstupního portálu poutní baziliky v Mariazell

Vladislav Jindřich se stal znovu po rodinné dohodě z 6. prosince 1197 moravským markrabětem. Zatímco jeho panování v Čechách bylo jen epizodní, na Moravě vládl dohromady (s přestávkou) 27 let. Z počátku však opět ovládal jen Znojemsko a možná i Brněnsko. Znojmo bylo také jeho sídelním městem, respektive zdejší hrad. Zde si vydržoval dvůr, na kterém měl podobné úředníky, jako tehdejší knížata. Olomoucko se ocitlo po smrti zdejších údělníků ve správě Přemysla Otakara I. Teprve mezi lety 1209 až 1213 pak byla vláda na celé Moravě sjednocena pod Vladislavem Jindřichem. Dle Zlaté buly sicilské z roku 1212 byla zřejmě Vladislavovi Jindřichovi Morava svěřena jako říšské léno do dědičného držení.[6] Dle jiných Vladislav Jindřich obdržel od císaře symbolicky část Saska, aby se nadále mohl řadit mezi říšská knížata.[6] Titul markraběte však znamenal rovnocennou úroveň s tituly říšských knížat. Roku 1204 nebo 1205 založil markrabě s olomouckým biskupem Robertem cisterciácký klášter na Velehradě.[7] Chtěl tímto naznačit spojitost s Velkou Moravou[zdroj?] a klášter se měl současně stát hrobkou moravských markrabat. Kromě toho se markrabě společně se svojí chotí Heilwidou zasloužil okolo roku 1200 o založení prvního poutního kostela v severoštýrském Mariazell, kam dorazil na pokyn sv. Václava, jenž se mu zjevil ve snu a poradil mu, že právě v tomto alpském zákoutí bude vyléčen z vleklé choroby.[1]

Politicky Vladislav Jindřich zpravidla spolupracoval se svým bratrem, knížetem a později králem českým. Jsou však známá jeho vlastní samostatná rozhodnutí. Například obsadil vojensky zlaté doly v oblasti dnešních Zlatých Hor, které patřily vratislavským biskupům. To vyvolalo i stížnosti samotného papeže. Roku 1213 založil nejstarší královské město na Moravě Uničov a zřejmě ještě před tím Bruntál (tehdy také na Moravě). Markrabě také podporoval těžbu a rýžování zlata. Roku 1216 vyhlásili s bratrem dokument, ve kterém byl stanoven princip primogenitury (prvorozeného) pro nástupce trůnu. Tím měly být odstraněny spory a intriky, k nimž docházelo během volby panovníka. Přemysl zřejmě bratrovi přislíbil, že na Moravě budou panovat Vladislavovi potomci, zatímco českými králi budou potomci Přemyslovi.

Až do svého skonu prokazoval loajalitu vůči svému bratrovi a na základě jejich dohody ho podporoval proti císaři. To, zda byl král Přemysl vrchní autoritou i na Moravě, je sporné. Vladislav Jindřich potvrdil některé Přemyslovy listiny v Čechách, ale Přemysl více Vladislavových Jindřichových pro Moravu. Jeho největším ziskem pro Moravu byla vnitropolitická stabilita. Za Vladislava Jindřicha se Morava stala také druhým centrem přemyslovských držav. Tyto državy se tak změnily de facto na diarchii, v zahraničí však vystupující jako jeden celek. Původní údělná Morava se proměnila v markrabskou Moravu a konstituovala se jako země.

Vladislav Jindřich se oženil s Heilwidou, snad z rodu rakouských pánů z Trnavy.[8] Zemřel bez potomků a nástupnictví v markrabství tak spadlo do rukou krále Přemysla Otakara I. (respektive do budoucna druhorozeným synům českého krále). Vladislav Jindřich byl pochován ve velehradském cisterciáckém klášteře. Jeho ostatky však byly později zničeny, snad v době husitské.

Vývod předků

Odkazy

Reference

  1. ↑ KALOUSEK, Josef. Přemysl či Ottakar?. In: Sborník historický vydaný na oslavu desítiletého trvání Klubu historického v Praze. Praha: J. Otto, 1883. S. 67–70.
  2. ↑ WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. S. 239–240. Rále jen Morava v době knížecí. 
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.inadhled.cz [online]. [cit. 2022-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-30. 
  4. ↑ Fontes Rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler; překlad Václav Vladivoj Tomek. Svazek II. Praha: Museum Království českého, 1874. Kapitola Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 513. (latinsky) Dále jen Letopis Jarlocha. 
  5. ↑ Letopis Jarlocha, s. 514-515
  6. ↑ a b WIHODA, Martin. „Onen na Moravě, tento v Čechách panovati budou“. Vladislav Jindřich. In: JAN, Libor; DRAHOŠ, Zdeněk. Osobnosti moravských dějin (1). Brno: Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. S. 45–61.
  7. ↑ HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205-1650. Olomouc: Akademie velehradská, 1934. 439 s. 
  8. ↑ WIHODA, Martin. Moravská markraběnka Heilwida. In: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-896-9. S. 96–104.

Literatura

  • ANTONÍN, Robert. České země za posledních Přemyslovců I. (1192–1253). Praha: Libri, 2012. 432 s. ISBN 978-80-7277-446-3. 
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s. 
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. 
  • SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. 
  • WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. 
  • WIHODA, Martin. Moravská markraběnka Heilwida. In: Od knížat ke králům. Sborník u příležitsoti 60. narozenin Josefa Žemličky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-896-9. S. 96–104.
  • WIHODA, Martin. „Onen na Moravě, tento v Čechách panovati budou“. Vladislav Jindřich. In: JAN, Libor; DRAHOŠ, Zdeněk. Osobnosti moravských dějin (1). Brno: Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. S. 45–61.
  • WIHODA, Martin. Vladislav Jindřich. Brno: Matice moravská, 2007. 412 s. ISBN 978-80-86488-00-4. 
  • WIHODA, Martin. Vladislav Jindřich. Obtížné počátky moravského markrabství. In: MITÁČEK, Jan. Vládcové Moravy. Kniha statí ze stejnojmenného cyklu přednášek. Brno: Moravské zemské muzeum, 2007. ISBN 978-80-7028-304-2. S. 21–31.
  • WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198-1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. 

Externí odkazy

Předchůdce:
Jindřich Břetislav		Znak z doby nástupuČeský kníže
Vladislav Jindřich
1197		Znak z doby konce vládyNástupce:
Přemysl Otakar I.

Média použitá na této stránce

Margrave of Moravia with his wife in Mariazell.jpg
Autor: Hippolyt, Licence: CC BY-SA 4.0
Margrave Vladislaus Henry of Moravia with his wife Heilwida on the advice of St. Wenceslas founded the first pilgrimage church in Mariazell. A part of the stone relief above the entrance to the pilgrimage basilica.
Josef Douba - Smír Přemysla Otakara I. s bratrem Vladislavem III.jpg
Josef Douba (1866-1928) - Smír Přemysla Otakara I. s bratrem Vladislavem III.
Znak Moravy.svg
Znak Moravy: Moravská orlice (stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí v modrém poli štítu).
PecetVladislavaJindricha.jpg
Vladislav Jindřich, český kníže
Josef Mathauser - Vladislav III. zvolen knížetem roku 1197.jpg
Josef Mathauser - Vladislav III. zvolen knížetem roku 1197