Vladivoj

Vladivoj (981^? – leden 1003) byl český kníže v letech 1002–1003.

Jeho původ není jasný, ale pravděpodobně byl synem Doubravky Přemyslovny a polského knížete Měška, mladší bratr polského knížete a krále Boleslava Chrabrého. Tento předpoklad vyslovil již v roce 1895 Oswald Balzer.^[1] Snad mohl být nějakým zapomenutým potomkem přemyslovského rodu, jedná se ovšem pouze o spekulaci zakládající se na tom, že v dané době mohl na knížecí stolec usednout pouze Přemyslovec.

Doubravka Přemyslovna Měškovi porodila syna Boleslava a dceru Dorotu, u Vladivoje ovšem tato jistota chybí. Zřejmě však byl příbuzným Přemyslovců a zároveň Piastovec. Měškovi synové (přinejmenším Boleslav Chrabrý) byli z matčiny strany vnuky českého knížete Boleslava I. a bratranci Boleslava III., Jaromíra a Oldřicha.

Po útěku Boleslava III. byl Vladivoj dosazen Boleslavem Chrabrým na český knížecí stolec. Podle kronikáře Dětmara Merseburského byl v Čechách přijat „jednomyslně pro příbuzenství a velkou sympatii“. V Čechách ovšem tou dobou existovaly přinejmenším dvě skupiny velmožů, z nichž jedna byla proněmecká a druhá propolská, první z nich byla v dané době zřejmě v menšině.

V listopadu 1002 Vladivoj v Řezně přislíbil, údajně „v důsledku moudré rady“, věrnost králi Jindřichovi II. a odměnou obdržel Čechy v léno. Stal se tak prvním českým vladařem, který si nechal Čechy udělit od římského panovníka, což byla významná změna poměru českých panovníků ke Svaté říši římské.^[2] Římští panovníci na základě tohoto Vladivojova úkonu v 11. a 12. století (až do vydání Zlaté buly sicilské) opakovaně zasahovali do nástupnictví jednotlivých knížat z rodu Přemyslovců. Historička Barbara Krzemieńská je toho názoru, že Boleslav Chrabrý v této době už zřejmě obsadil Moravu a Vladivoj si lenním slibem chtěl pojistit alespoň vládu nad Čechami (navíc se poté nemusel obávat Jindřichova vojska).

Vladivoj razil vlastní denáry.^[3] Podle kronikářů ^[zdroj?] byl Vladivoj notorický alkoholik, „vždy žízní trápen byl tak, že ani hodinu bez pití trvati nemohl“, a již počátkem roku 1003 se upil k smrti. Po smrti Vladivoje byl díky vojenské pomoci Jindřicha II. na český knížecí stolec dosazen kníže Jaromír, brzy však musel prchnout před Boleslavem III. a Boleslavem Chrabrým.

• BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. 
• CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568-1055. Praha: Vyšehrad, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7021-845-7. 
• KRZEMIEŃSKA, Barbara. Břetislav I.: Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Praha: Garamond, 1999. 390 s. ISBN 80-901760-7-0. 
• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců II. Léta krize a obnovy 972-1012. Od Boleslava II. po Jaromíra. Praha: Libri, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7277-231-5. 
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha: Jan Laichter, 1912. 782 s. 
• SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladivoj I. Český na Wikimedia Commons

• Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine.
• Vladivoj na e-stredovek

Předchůdce: Boleslav III.

Český kníže Vladivoj 1002–1003

Nástupce: Jaromír