Vlaho Bukovac
Vlaho Bukovac | |
---|---|
Autoportrét Vlaha Bukovace | |
Rodné jméno | Biagio Faggioni |
Narození | 4. července 1855 Cavtat nyní Chorvatsko Rakouské císařství |
Úmrtí | 23. dubna 1922 (ve věku 66 let) Praha Československo |
Alma mater | Národní vysoká škola krásných umění |
Povolání | malíř, vysokoškolský učitel a učitel |
Významná díla | Reclining nude (Une fleur) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vlaho Bukovac, italsky Biagio Faggioni; (4. července 1855 Cavtat u Dubrovníku – 23. dubna 1922 Praha[1]) byl chorvatský malíř.
Život
Vlaho Bukovac v jedenácti letech opustil domov a po mnoha peripetiích procestoval celý svět.[zdroj?] V roce 1877 zakotvil v Paříži, kde se stal žákem Alexandre Cabanela, V Paříži se setkal s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Namaloval slavnostní oponu pro Národní divadlo v Záhřebu. Přes Vídeň se dostal do Prahy. V roce 1903 nastoupil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho ateliérem prošla řada osobností – mimo jiné: Emil Filla, Bohumil Kubišta, Bedřich Feigl, Gustav Porš a další.
Dílo
Bukovac tvořil převážně portréty, ale nevyhýbal se ani krajinám. Původně realistický styl opustil a přes impresionismus se dostal až k pointilismu. Své obrazy signoval často velmi odlišně, a to Bukovac, Boukovatz nebo pseudonymem Andrez, v Bělehradě používal signaturu Bukovac, ale psal cyrilicí.
Galerie
- Autoportrét (kol 1900)
- Hodina angličtiny
- Gundulikův sen
- Svatý Dominik
- Černohorka
- Opuštěná (1916)
- portrét Bukovacovi dcery Marie (1908)
- portrét krále Alexandra I. Karađorđeviće
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Vlaho Bukovce farnost při kostele sv. Gotharda v Bubenči
Literatura
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 82.
- ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 149, 150, 153
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 156.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 302.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlaho Bukovac na Wikimedia Commons
- Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Bukovc Blažej (* 1855)
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlaho Bukovac - portrét Bukovacovi dcery Marie
Vlaho Bukovac - Opuštěná
Autor: Gmihail na projektu Wikipedie v jazyce srbština, Licence: CC BY-SA 3.0 rs
Vlaho Bukovac signature