Vlajka Svatého Eustacha

Svatoeustašská vlajka
Poměr stran: 2:3

Vlajka Svatého Eustacha je vlajkou jednoho ze tři ostrovů (spolu s ostrovy Bonaire a Saba) Karibského Nizozemska, které ale užívá jako celek nizozemskou vlajku.[1][2]

Vlajka je tvořena modrým listem, o poměru stran 2:3, s červeným lemem a středovým křížem. Uprostřed je bílý kosočtverec, taktéž červeně lemovaný. Všechny lemy mají šířku 1/20 šířky listu. V kosočtverci, s rozměry 2/3 délky a 1/2 šířky listu, je zelená silueta ostrova nad mořem, pod žlutou pěticípou hvězdou. Siluetě dominuje neaktivní stratovulkán Quill.[1][3]

Symbolika vlajky se vykládá následovně:

  • žlutá hvězda je symbolem jednoty nebo symbolizuje samotný ostrov
  • modrá barva reprezentuje Karibské moře, které ostrov obklopuje
  • zelená odkazuje na vrchol Quill, hlavní přírodní monument ostrova
  • červená je barva zdejšího typického stromu Delonix královská (tzv. Ohňový strom)

Historie

Do roku 2010 byl ostrov (nizozemsky Sint Eustatius) součástí zámořského území Nizozemské Antily a užíval Vlajku Nizozemských Antil.

  • Vlajka Nizozemských Antil (1959–1986)
    Poměr stran: 2:3
  • Vlajka Nizozemských Antil (1986–2010)
    Poměr stran: 2:3
  • Vlajka guvernéra Nizozemských Antil (1986–2010) Poměr stran: 2:3
    Vlajka guvernéra Nizozemských Antil (1986–2010)
    Poměr stran: 2:3

Již v roce 2000 začal proces přijetí nové vlajky. V červenci 2004 přijala příslušné rozhodnutí Ostrovní rada (nizozemsky Eilandraad), 16. listopadu 2004, v tzv. Den Svatého Eustacha (Statia day), vstoupila v platnost zákonná opatření o znaku, vlajce a hymně ostrova. Vlajka byla vybrána z 85 návrhů, autorkou vlajky je Zuwena Suaresová.[3]

10. října 2010 zanikly Nizozemské Antily a vzniklo Karibské Nizozemsko, 3 ostrovy získaly nové postavení v rámci Nizozemska. Karibské Nizozemsko užívá, jako celek, nizozemskou vlajku. Svatoeustašská vlajka je však platná dodnes.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Svatoeustašská vlajka na Flags of the World
  2. ↑ Vlajka Karibského Nizozemska na Flags of the World
  3. ↑ a b Zpravodaj Vexilologie č. 135 (XII/2004)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce