Vlasta Kálalová
Vlasta Kálalová | |
---|---|
Vlasta Kálalová (1924) | |
Narození | 26. října 1896 Bernartice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 15. února 1971 (ve věku 74 let) Písek Československo |
Alma mater | Univerzita Karlova 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | bioložka, lékařka, entomoložka, humanistka, orientalistka a archeoložka |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy, in memoriam (1992) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vlasta Kálalová-di Lottiová (26. října 1896, Bernartice[1] – 15. února 1971, Písek[2]) byla česká lékařka, která se specializovala na tropické nemoci a věnovala se také entomologii. V letech 1925–1933 působila v Bagdádu, kde léčila i členy královské rodiny. Přispěla k výzkumu tropických nemocí a rozšířila rovněž sbírku Národního muzea o vzácné exempláře exotického hmyzu.
Život a dílo
Mládí a příprava na cesty
Narodila se v Bernarticích u Tábora v učitelské rodině. V sedmnácti letech mluvila anglicky, francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky. Zvolila si lékařskou fakultu, kde si vybrala chirurgickou specializaci.
Její život ovlivnila přednáška profesora Jaroslava Hlavy na téma exotická parazitologie, v níž se zmínil o potřebě zřízení speciálního pracoviště pro výzkum tropických chorob v Damašku či Bagdádu.
Pro splnění svého snu studovala arabštinu a perštinu, předplatila si turecký lékařský časopis, aby si osvojila medicínské názvosloví. Jako přípravu na exotické podnebí podnikala v nejparnějších dnech mnohakilometrové pochody. Napsala několik bezvýsledných žádostí o půjčku a zdálo se, že její sen se uskutečnit nepodaří. Prezidentova dcera Alice Masaryková, zakladatelka Československého červeného kříže, jí sjednala schůzku s T. G. Masarykem. Tehdy osmadvacetiletá lékařka vyprávěla o svých potížích se sháněním peněz a zmínila se i o tom, že má nějaké úspory. „Ty si schovejte, budete je potřebovat. Můj právní zástupce už má příkaz k úhradě výloh vaší cesty,“ prohlásil k jejímu velkému překvapení prezident. Postupně jí pro uskutečnění velkých plánů půjčil 244 tisíc korun, které během tří let dokázala do posledního haléře splatit.[3] Ještě v roce 1924 odcestovala do Cařihradu na Kliniku Omara Paši.
Pobyt v Bagdádu 1924–1932
Sehnat místo v některé z nečetných nemocnic bylo nemožné. Řešením byla pouze soukromá praxe. Kálalová se usadila v Bagdádu, kde ordinovala především pro muslimské pacientky, které se nesměly odhalit před cizím mužem. Mohla si tak brzy dovolit svou praxi rozšířit a 15. března 1925 otevřela v Bagdádu československou nemocnici.[4] Koupila budovu v centru zvanou Burazanliu neboli Dům trubačů, kde založila sanatorium neboli mustausaf s dvaceti lůžky a téměř sedm let jej úspěšně vedla. Operovala i složité případy. Její pověst se dostala až k panovníkovi emírovi Fajsalovi I. a Kálalová brzy léčila i některé členy královské rodiny.
Během pobytu v Iráku přispívala Vlasta Kálalová i k výzkumu tropických nemocí, jejichž vzorky posílala do Prahy. Když se ozvalo Národní muzeum s prosbou o pomoc při rozšiřování sbírky exotického hmyzu, stala se Kálalová také nadšenou entomoložkou a objevila i několik nových druhů. Zoologickému oddělení Národního muzea v Praze poslala sbírku obsahující půl milionu exemplářů. Starověké památky z její pozůstalosti jsou též ve sbírkách Náprstkova muzea.[5]
Rodina
Po svatbě s vnukem italských přistěhovalců, úředníkem státní správy v Iráku Giorgiem di Lottim, se manželům narodily dvě děti – Radbor (*1928) a Drahomila Lydia (*1931).[6] [7] Kálalová ihned po porodu začala opět pracovat v nemocnici. Onemocněla však horečkou dengue a byla několik měsíců upoutána na lůžko.
Návrat do Čech
Roku 1932 se vrátila do Čech, kde se po několika letech uzdravila. Velkou útěchou a zadostiučiněním pro ni byl zájem T. G. Masaryka. „Udělala jste v cizině Československu dobré jméno. A takový kus práce, že by to leckterý mužský nezastal,“ prohlásil tehdy prezident.[8]
Okupaci v letech 1939–1945 prožila v rodných Bernarticích, kde si otevřela soukromou ordinaci. Dne 8. května 1945, poslední den druhé světové války v Evropě, ustupující němečtí vojáci postříleli celou její rodinu. Sama unikla smrti jenom proto, že ji, ležící v tratolišti krve, vrazi považovali za mrtvou. Bezprostředně po tragédii se Kálalová věnovala pomoci válkou postižených mladých lidí, později začala znovu cestovat (USA, Norsko, SSSR, Itálie, ...). Své lingvistické znalosti rozšířila na čtrnáct jazyků. Jen jedním z nich už nikdy nepromluvila ani slovo: německy, jazykem vrahů své rodiny. Přednášela na mnoha místech v Evropě i ve Spojených státech.
Žádost Klementu Gottwaldovi
Statečný postoj projevila MUDr. Vlasta Kálalová, když osobním dopisem žádala tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda, aby nepodepsal trest smrti pro Miladu Horákovou. Svůj postoj zdůvodnila právě tím, že jí nacisté zabili manžela a dvě děti. Obdobně vystoupila i ve prospěch dalších zatčených.[9]
Závěr života
Když Vlasta Kálalová-di Lottiová v únoru 1971 zemřela, veřejnost o její existenci většinou nevěděla. Její úmrtí včetně životopisných údajů zaznamenaly Zdravotnické noviny.[10]
Ocenění
- Všeobecně známou se Vlasta Kálalová stala až díky životopisné knize Ilony Borské. Spisovatelka stihla ještě v posledních letech lékařčina života zapsat a zaznamenat obrysy pohnutého příběhu a v roce 1978, po sedmi letech od jejího skonu, vyšel poprvé životopisný román Doktorka z domu Trubačů. Tato kniha se v roce 2009 zařadila hlasováním čtenářů na 70. místo ze sta nejoblíbenějších knih v anketě Kniha mého srdce.[11]
- V roce 1992 byla Vlasta Kálalová in memoriam vyznamenána Řádem T. G. Masaryka III. třídy.[12]
- Jejím jménem byla pojmenována planetka 66934, objevená roku 1999.[13]
- V roce 2007 byla zařazena mezi Významné české ženy ve světě.[14]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ SUŠEROVÁ, Jaroslava. Milevské noviny. 2. listopad 2011, s. 7.
- ↑ DAVIDOVÁ, Jitka. Konec války přežila jen díky tomu, že dělala na zemi mrtvou. iDNES.cz [online]. 2013-05-08 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠOVÁ, Kateřina; TURKOVÁ, Miloslava. Naplnění snu: vybudování československé nemocnice v Bagdádu. Lidé města. 2005, roč. 7, čís. 3, s. 184–202. Dostupné online.
- ↑ Národní muzeum: Výroční zpráva 2007, s. 26. www.nm.cz [online]. [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-31.
- ↑ KUNCOVÁ, Monika. Lékařka Vlasta Kálalová-di Lotti předstírala, že je mrtvá. Přežila. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-10-04 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online.
- ↑ STRÁNSKÁ, Lenka. Vlasta z domu Trubačů. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009. Čís. 12. Dostupné online.
- ↑ BORSKÁ, Ilona. Doktorka z domu Trubačů. 3. necenzurované. vyd. Praha: Motto, 2016. 269 s. ISBN 978-80-267-0760-8.
- ↑ FORMÁNKOVÁ, Pavlína. Vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se i s americkým broukem! (Kampaň provázející proces s JUDr. Miladou Horákovou). Paměť a dějiny. 2007, roč. I, čís. 1, s. 20–41. Dostupné online.
- ↑ Zdravotnické noviny. 25. 2. 1971, roč. 20, čís. 8, s. 2. (Dokument lze zobrazit pouze v prostorách Národní knihovny ČR). Dostupné online.
- ↑ Kniha mého srdce: Pořadí od 13. do 100. místa
- ↑ Pražský hrad: Řád TGM - Seznam vyznamenaných
- ↑ Vyhledávání v databázi jmen planetek objevených na Kleti, písmeno K
- ↑ Významná česká žena ve světě [online]. Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů [cit. 2022-10-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlasta Kálalová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlasta Kálalová
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Peníze na vznik čs. nemocnice v Bagdádu půjčil Vlastě Kálalové Tomáš G. Masaryk, Milena Štráfeldová
- Česká lékařka v Bagdádu – Osudy Vlasty Kálalové-di Lotti, Michael BOROVIČKA, Dějiny a současnost
- Vlasta Kálalová-di Lottiová Archivováno 16. 3. 2017 na Wayback Machine.
- zápis v matrice narozených římskokatolické farnosti v Bernarticích
- Nacisté jí vyvraždili celou rodinu, sama předstírala, že je mrtvá. Lékařka se pak znelíbila i komunistům (Česká televize)
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlasta Kalalova
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska na rodném domě MUDr. Vlasty Kálalové-Di Lotti v Bernarticích, ulice Táborská 5/21; 398 43 Bernartice – část obce Bernartice, okres Písek, Jihočeský kraj, Česko
Vlasta Kalalova a TGM