Vlasta Pittnerová

Vlasta Pittnerová
Vlasta Pittnerová
Vlasta Pittnerová
Narození1. ledna 1858
Polná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. března 1926 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatelka a spisovatelka
RodičeAntonín Pittner otec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlasta Pittnerová (křtěná Vlastimila Jenovéfa Karolina Pittnerová, 1. ledna 1858, Polná[1]8. března 1926, Praha[2]) byla spisovatelka, autorka naivně realistických, často mravoučných próz ze života obyvatel Českomoravské vysočiny a zejména Žďárských hor.

Život

Narodila se 1. ledna 1858 v Polné jako desáté, již nečekané dítě v rodině knihkupce a starosty města Antonína Pittnera. Prostředí, ve kterém vyrůstala, přálo kulturním a vlasteneckým zájmům. Její otec byl přítelem mj. Karla Havlíčka Borovského či Boženy Němcové, její matka Leopoldina byla dokonce kmotrou dcery Němcové – Theodory (1841).

V Polné vychodila triviální čtyřtřídku, poté absolvovala dvouletou dívčí měšťanskou školu v Hradci Králové, kde bydlela u svého bratra a jeho ženy (bratr byl o šestnáct roků starší). Studium ji těšilo, velmi ráda četla, v rodné Polné hrála ochotnické divadlo, toužila stát se učitelkou. Z tohoto snu však sešlo, neboť dívce nesloužilo zdraví a rodina se navíc dostala do finančních obtíží. Z tohoto důvodu se Pittnerová nemohla ani provdat podle svého přání – neměla dostatečné věno. 11. září 1883 se na naléhání rodiny, především otce, provdala za panského myslivce Josefa Vejmelku, 39letého vdovce se dvěma dospívajícími dcerami (ovdověl v květnu téhož roku),[3] se kterým odešla do Sazomína u Žďáru. Později se přestěhovali do Polničky. Jejich manželství však nebylo šťastné – Vejmelka se ženil především proto, aby se mu měl kdo starat o domácnost a o děti, pro manželčiny literární ambice neměl pochopení a Pittnerová si nezískala ani nevlastní dcery – a zoufalá žena se nakonec odhodlala k tehdy odvážnému kroku – v roce 1893 od muže odešla a přestěhovala se do Prahy. Bydlela v malém skromném bytě v Letohradské ulici č. p. 1156 na Královských Vinohradech a žila především z honorářů za své povídky, romány a články, jež byly povětšinou uveřejňovány v různých časopisech (Zlatá Praha, Lady, Lumír), kalendářích, někdy i knižně. Bývá proto označována za první českou profesionální spisovatelku.

Život jí odmalička ztrpčovaly neustálé zdravotní problémy.[3] Když žila v Praze, časté ježdění do lázní zatěžovalo její již tak skromný rozpočet. Když se přidal k nedobrému zdravotnímu stavu ještě šedý zákal, který jí znemožňoval práci a autonehoda, při které ji porazil automobil (1903), její stav se ještě zhoršil. V roce 1925 už docházela dvakrát až třikrát týdně do nemocnice. Zemřela 8. března 1926 v sanatoriu v Praze-Podolí ve věku 68 let. Podle jejího přání byla urna s popelem převezena do rodné Polné.

Dílo

Zprvu přispívala do tehdy populárního Pečírkova kalendáře a do brněnské Nivy, měsíčníku pro literaturu, umění a veřejný život. Přátelila se s Eliškou Krásnohorskou, Karlem Václavem Raisem, F. A. Šubertem a dalšími slavnými osobnostmi té doby.

V roce 1893 přeložila z němčiny knihu Die Waffen nieder!, dílo pražské rodačky Berty Suttnerové, první ženy poctěné Nobelovou cenou za mír 1905, pod názvem „Odzbrojte!“ v roce 1896[3] a s dedikací „Památce Vojty Náprstka, iniciátora překladu knihy.“

Publikovala pod řadou pseudonymů: Mariana Turnovská, Ladislav Žďárský, V. Popelka, Vladimír Štěpánek, V. Hasenburská a řadou dalších. Ve své době byla velmi populární, patřila dokonce mezi nejvyhledávanější prozaické spisovatele.[4]

Její mimořádně bohatá tvorba je literárními odborníky kritizována pro zjednodušené černobílé charakteristiky, sentimentalitu příběhů a schematická vyústění ve šťastný konec.[5] Arne Novák se vyjádřil takto: „Starší sbírky jejích prostých povídek jsou cennější než pozdější její nadprodukce, shrnovaná od r. 1919 doposud do olomouckého vydání souborného“.

Jejího díla si váží etnografové,[kdo?] protože její popisy venkovského prostředí jsou velmi plastické a podrobné, navíc věrně zachycují lidovou mluvu z okolí Žďáru. Měla smysl pro život v lese, na vesnici, panství i v malém městě a prokreslovala radosti a bolesti typických krajových figurek. Cenný je u ní prvek národopisný, kulturně historický i lexikografický a frazeologický. Ve svých povídkách se dotkla mnoha oblastí národopisunářečí, kroje, architektura, svatební zvyky, lidová strava, kraslice a mnoho dalších. Samostatně vydala zvykoslovné dílo „Rokem a životem“.

Dokumentární znalost prostředí i naivní realismus přinesl větší oblibu povídkových sbírek, především na Moravě, kde autorka patřila k nejčtenějším spisovatelům. Publikovala také v časopise Český lid. Kromě toho se aktivně podílela na organizaci Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. V horáckém statku dokonce prý sama obsluhovala.[6] V katalogu výstavy popsala celé horácké oddělení a horácký statek.

V létě roku 1904 kontaktovala Olgu Fastrovou s návrhem, aby se ujala redigování nově vznikajícího čtrnáctideníku pro ženy, který měl nést jméno Vesna. Fastrová v červenci nabídku Pittnerové a mladoboleslavského vydavatele časopisu Karla Vačleny (mladšího) přijala.

Bývá uváděno, že napsala kolem dvou set titulů. Podle jejích osobních záznamů jí v letech 1891–1925 vyšlo 1424 textů, převážnou část však tvoří práce nevelkého rozsahu, fejetony apod. Mnohé její knihy byly vydány vícekrát (např. Forman Lacina – 1901,1928,1998 a 2005; Ze Žďárských hor – 1892, 1938 a 2001). V období 1945–1989 vyšla pouze jediná její publikace Uschlá kytice (1958).[3] V letech 1990 až 2009 vyšlo tiskem více než 80 titulů Vlasty Pittnerové v celkem 183 vydáních (část titulů vyšla opakovaně).[7]

Knižně

Posmrtné uznání

  • V městské Husově knihovně v Polné je dílu rodačky Vlasty Pittnerové vyhrazen čestný kout.
  • Ulice Vlasty Pittnerové je v Brně-Řečkovicích a v Polné.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Vlasta Pittnerová mrtva. Národní politika. 9. 3. 1926, s. 2. Dostupné online. 
  3. a b c d PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola Pittnerová Vlasta, s. 123–124. 
  4. Vydavateli jejích knih byli např.: v Praze Ed. Beaufort; J. Pospíšil; J. Otto; Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba; knihtiskárny Dra. Edv. Grégra; Libuše, Matice zábavy a vědění; F. Šimáček, Francl. V Olomouci R. Promberger; v Brně Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, ve Velkém Meziříčí Frgal; J. F. Šašek; v Hradci Králové Fr. Šupka.
  5. LANTOVÁ, Ludmila. Vlasta Pittnerová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. P–Ř. S. 935–937.
  6. POTMĚŠILOVÁ, Magdaléna. Feminismus a emancipace na prahu 20. století Anna Řeháková, Vlasta Pittnerová, dvě případové studie. Disertační práce, 2011. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta.
  7. Databáze NK ČR: Pittnerová Vlasta
  8. PITTNEROVÁ, Vlasta. Tichý život [online]. Praha: E. Beaufort, 1885 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  9. PITTNEROVÁ, Vlasta. Starodávné selanky [online]. Brno: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1900 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  10. PITTNEROVÁ, Vlasta. Lidé a lesy [online]. Praha: E. Beaufort, 1910 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  11. PITTNEROVÁ, Vlasta. Paňátko [online]. Olomouc: R. Promberger, 1917 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  12. PITTNEROVÁ, Vlasta. Starodávné obrázky [online]. Olomouc: R. Promberger, 1931 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • heslo Pittnerová Vlasta. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1902. ISBN 80-7203-007-8. Svazek 19. S. 809.
  • J. V. Novák – A. Novák: Přehledné dějiny literatury české, Olomouc 1938
  • B. Pernica: Vlasta Pittnerová. Nástin života a díla. Znojmo 1938
  • NÁVRAT VLASTY PITTNEROVÉ. Polná 2002
  • LIDOVÁ KULTURA. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, Praha 2007, s. 173
  • PhDr. Eva Uhrová: Krásná vzpomínka – Vlasta Pittnerová. Časopis Krásná, podzim 2009, str. 42–43

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlasta Pittnerová (1858-1926).jpg
Vlasta Pittnerová (1858 - 1926), Česká spisovatelka.