Vlasta Winkelhöferová

Vlasta Winkelhöferová
Rodné jménoVlasta Vojáčková
Narození15. ledna 1932
Praha
Úmrtí22. března 2022 (ve věku 90 let)
Povoláníspisovatelka, překladatelka a japanoložka
Alma materUniverzita Karlova
Tématajapanologie a překlady z japonštiny
OceněníStříbrná medaile předsedy Senátu (2013)
Řád vycházejícího slunce
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vlasta Winkelhöferová (15. ledna 1932 v Praze – 22. března 2022[1]) byla česká japanoložka, překladatelka a autorka.[2]

Život a dílo

Po absolvování oboru japanologie-koreanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze roku 1955, zde působila též zprvu jako asistentka, později již jako odborná asistentka se zaměřením na moderní japonskou literaturu, moderní jazyk a folklór. V době normalizace nuceně odešla, aby zakotvila na Orientálním oddělení Státní jazykové školy v Praze.[3]

Mimo vlastní tvorby, která často vznikla jako reakce na pobyty v Japonsku, přeložila do češtiny celou řadu děl japonských prozaiků a dramatiků moderní doby (Šóhei Óoka, Džun’ičiró Tanizaki, Jasunari Kawabata, Kenzaburó Óe, Jukio Mišima, Haruo Umezaki aj.).

Ocenění a členství

Vlasta Winkelhöferová byla členkou následujících sdružení: European Association for Japanese Studies, České orientalistické společnosti, Obce překladatelů a Obce spisovatelů. Byla také členkou poradního sboru (Rady) organizace The Asiatic Society of Japan.[4]

Za svou knihu Dějiny odívání – Japonsko byla v roce 1999 vyznamenána Hlávkovou cenou. V roce 2012 pak byla oceněna Řádem vycházejícího slunce se zlatými paprsky a rozetou, což je druhé nejvyšší vyznamenání Japonska udělované cizincům.[5]

Publikace

  • Sto pohledů na Japonsko (s Janem Winkelhöferem, Orbis, Praha 1964, 2. rozšířené vyd., Praha 1970 3. doplněné a rozšířené vyd., Praha 1973)
  • Slovník spisovatelů Asie a Afriky (spoluautor, I., II., Odeon, Praha 1967)
  • Tanizaki sakuhin ni josete, Tanizaki Džuničiró kenkjú (Tokio 1972)
  • Dictionary of Oriental Literature II. (spoluautor, London 1974)
  • Sakka to sakuhin – Abe Kóbó, Nihon bungaku zenšú 85 (Tokio 1968)
  • Dictionary of Oriental Literatures, East Asia (Tokio 1978)
  • Vějíř a meč – Kapitoly z dějin japonské kultury (s Libuší Boháčkovou, Panorama, Praha 1987)
  • Japonská literatura od roku 1868 (skripta, s Miroslavem Novákem, SPN 1977, 1989)
  • Dějiny odívání – Japonsko (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999)
  • Mingei – Lidové umění a řemeslo v Japonsku (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2006, 1. vydání, KAVKA, knižní a výtvarná kultura, Praha 2022, 2. rozšířené vydání)
  • Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje (s Miriam Löwensteinovou, Libri 2006)
  • Slovník japonské literatury (Libri 2008)

Překlady

  • Haruo Umezaki, Konec dne (Praha 1963)
  • Kóbó Abe, Červený kokon (Praha 1971)
  • Osamu Dazai, Zapadající slunce (Praha 1972)
  • Džun’ičiró Tanizaki, Sestry Makiokovy (Praha 1977)
  • Kenzaburó Óe, Mladík, který se opozdil (Praha 1978)
  • Naoja Šiga, Popelavý měsíc (Praha 1979)
  • Taidžun Takeda, Světélkující mech (Praha 1980)
  • Kóbó Abe, Tvář toho druhého (Praha 1981)
  • Džun’ičiró Tanizaki, Most snů (Praha 1983)
  • Morio Kita, Lidé z rodu Nire (Praha 1988)
  • Jasunari Kawabata, Tanečnice z Izu a jiné prózy (Praha 1988)
  • Cutomu Minakami, Chrám divokých husí (Praha 1989)
  • Kóbó Abe, Přátelé (Praha 1990)
  • Džun’ičiró Tanizaki, Chvála stínů (Košice 1998, Praha 2017)
  • Džun’ičiró Tanizaki, Klíč (Praha 2011)
  • Džun’ičiró Tanizaki, Tajný život knížete z Musaki (Praha 2016)
  • Džuniči Saga, Sláma i hedvábí : Život na japonském maloměstě před sto lety (Praha 2019)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřela přední česká japanoložka Vlasta Winkelhöferová. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-03-23 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ Osudy Vlasty Winkelhöferové. Vltava. 2016-03-14. Dostupné online [cit. 2017-06-26].  Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine.
  3. ↑ WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Vrátka z bambusu. Praha: Sdružení Kontinenty ISBN 978-80-904695-1-8. S. 0. 
  4. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. KDO BYL KDO; Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté [online]. nakladatelství LIBRI, web Tomáš Honzák, 1999 [cit. 2015-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-16. 
  5. ↑ RYCHLÍK, Martin. Vlasta Winkelhöferová, Češka s Řádem vycházejícího slunce od japonského císaře [online]. ceskapozice.lidovky.cz, 2012-11-25 [cit. 2014-05-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy