Vlastimil Beneš

Vlastimil Beneš
Narození	3. října 1919 Praha Československo Československo
Úmrtí	17. září 1981 (ve věku 61 let) Praha Československo Československo
Povolání	sochař, malíř, grafik a scénograf
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Vlastimil Beneš (3. října 1919 Praha – 17. září 1981 Praha) byl český malíř, grafik, sochař a scénograf, tvůrce loutek.

Studoval na klasickém gymnáziu v Praze-Žižkově (1935–39), roku 1939 se zapsal na obor obecné historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření českých vysokých škol nacisty pracoval jako dělník v loděnicích Praha. V tomto období se plně soustřeďoval na uměleckou tvorbu (malba, zvl. akvarely, sochy). V letech 1940–43 navštěvoval soukromou školu kreslení Emanuela Frinty. Roku 1943 byl povolán na nucené práce v Německu. Po návratu dále maloval, vstoupil do spolku Štursa (1946). První samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Divadle D 34, o rok později se stává členem Skupiny Máj 57.^[1] Dostavují se první úspěchy, 1959 získal Velkou cenu benátského filmového Bienále za výtvarnou spolupráci na loutkovém filmu "Johannes doctor Faustus" (režie Alfréd Radok), 1965 hlavní cenu v soutěži k 20. výročí osvobození Československa. V prvním tvůrčím období převažoval akvarel, později dává umělec přednost olejomalbě.

Tématem jeho obrazů jsou především krajiny, hlavně české, po cestách do Itálie, Rakouska, Německa a Španělska také evropské. Jeho tvorba, především v prvním období, odráží kromě vesnické krajiny také okouzlení průmyslovou krajinou a pražskou periférií (Žižkov, pískovny, navigace), zahrnuje však i obrazy figurální a portréty. Vedle malby se věnoval i sochařství (figury, ženské hlavy, loutky), jeho sochy jsou většinou ze dřeva a polychromované. Jeho díla jsou zastoupena např. v Národní galerii v Praze, Muzeu hlavního města Prahy, v galeriích v Roudnici a Liberci a v Gekkoso Galery v Tokiu. Měl 23 samostatných výstav doma a 18 v zahraničí (Berlín, Vídeň, Londýn) a svá díla vystavoval i na řadě společných výstav (Modern Czechoslovak Art, Londýn, 1962, Poezie města, Praha 1967, Současná česká krajinomalba a zátiší, Praha, 1978). Tvorba V. Beneše je velmi osobitá, těžko zařaditelná do hlavních proudů výtvarného umění 20. století, jeho obrazy jsou naplněny osobitou poezií, klidem, tichem a melancholií.

Malířské dílo^[2]

• Vlastní podobizna před štaflemi (1942)
• Slovanský ostrov (1948)
• Jeřáb (1952)
• Eva (1953)
• Velký Žižkov (1955)
• Důl (1960) – Oblastní galerie Liberec
• Ohrada u Malešic (1966)
• Vltavské údolí (1967)
• Město na ostrově (1970)
• Milenci v Riegerových sadech (1975)
• Krajina u Sieny (1975)
• Most u Národního divadla (1978)
• Ateliér (1979)
• Žižkovské střechy (1980)
• Podzimní hřbitov (1981)

Sochařské dílo^[2]

• Judita (1955)
• Katarína (1964)
• Ženské torzo (1968)
• Milenci (1968)
• Lebka (1978)
• Hlava (1980)

• 1965 hlavní cena soutěže k 20. výročí osvobození^[3]
• 1979 výroční cena SČVU a ČFVU
• 1979 hlavní cena na III. světovém trienale realistické malby

• Jan Baleka: Výtvarné umění – výkladový slovník (Academia, 1997)
• Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-97 (Chagall Ostrava, 1997)
• Jan Baleka: Vlastimil Beneš (Artes, 1999)
• L .Novák: 300 malířů, sochařů a grafiků 5 generací k 50 letům republiky (SČVU a GHMP Praha, 1969)
• Katalog výstavy Skupiny Máj 57, Pražský hrad 2007
• František Dvořák: Můj život s uměním, Nakl. Lidových novin, 2006 Praha
• Informační systém abART
• Ludvík Vaculík: Nepaměti (1969-72), Mladá fronta, 1998

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlastimil Beneš na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlastimil Beneš
• Vlastimil Beneš v informačním systému abART