Vlastimil Brodský

Vlastimil Brodský
Vlastimil Brodský (1975)
(c) Bundesarchiv, Bild 183-P0417-0017 / Spremberg, Joachim / CC-BY-SA
Vlastimil Brodský (1975)
Narození15. prosince 1920
Ostrava-Hrušov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. dubna 2002 (ve věku 81 let)
Slunečná
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníSlunečná
AliasBróďa
ChoťJana Brejchová (1965–1983)
Božena Brodská
DětiMarek Brodský a Tereza Brodská
PříbuzníPetra Černocká
Hana Brejchová
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
2001 – Babí léto
Umělecké ceny
národní umělec (1988)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa (15. prosince 1920 Hrušov nad Odrou, nyní součást Ostravy – 20. dubna 2002 Slunečná u České Lípy), byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval jako host).

Život

V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40.[1] K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci (uměl stepovat a vedl i taneční kurs), ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek[2].

Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech,[3] později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 1941–1944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský.[4] Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové.

V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo.[5] Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry (tehdy ještě nesídlilo na své pozdější scéně ve Vodičkově ul.), kde působil v sezóně 1946–47 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divadla D 47.

Nakonec přešel se skupinou mladých herců (O. Krejča, A. Hegerlíková, Z. Řehoř, Z. Dítě) za Jiřím Frejkou[6] do Divadla na Vinohradech,[7] kde setrval i po Frejkově odchodu a po vzniku Divadla československé armády a byl členem souboru až do roku 1990[8] a i později zde působil jako stálý host. V postavách, které ztvárnil, objevoval lidskou obyčejnost, své postavy vystihoval poetickou zkratkou, jeho komika byla označována za neobyčejně lidskou. Býval charakterizován jako typ herce tragikomického.[9]

Od roku 1946 se objevoval pravidelně ve filmu. Spolupracoval např. s Otakarem Vávrou, Martinem Fričem a našel společný umělecký pohled se Zdeňkem Podskalským, v jehož několika filmech se později objevil[10]. Jako jediný český herec získal cenu Berlínského mezinárodního filmového festivalu Zlatý medvěd za roli v německém filmu Jakub lhář, zápornou postavu si zahrál i v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. V roce 2002 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto.

Prostý hrob ve Slunečné

Jednalo se také o výborného rozhlasového a dabingového herce, několik desítek let působil v Československém rozhlase jakožto populární skřítek Hajaja, jenž předčítal každý den dětem pohádky na dobrou noc.[11] Na gramofonových deskách vyšly Hajajovy pohádky (vyd. Supraphon), Brodský namluvil také např. postavu Švejka v Osudech dobrého vojáka Švejka (vyd. Ultraphon), Bondyho ve Válce s Mloky (vyd. Supraphon) nebo Taťku Šmoulu v seriálu Šmoulové.

V roce 1977 podepsal Antichartu, v roce 1988 mu byl udělen titul Národního umělce. Po ukončení herecké kariéry často pobýval ve své starobylé roubence v obci Slunečná okres Česká Lípa, kde se kromě jiného hodně věnoval manuálním pracím.[12]

Dne 20. dubna 2002 spáchal sebevraždu,[13][14] což bylo vyústěním Brodského celoživotních úzkostí a melancholie.[12] Pohřben je spolu s rodiči ve Slunečné, na tamním hřbitově. Z rozvedeného prvního manželství s tanečnicí Bíbou Křepelkovou pochází jeho syn Marek Brodský a z rozvedeného druhého manželství s herečkou Janou Brejchovou pochází jeho dcera Tereza Brodská, herečka.

Je po něm pojmenována ulice v Praze.

Ocenění

Divadelní role, výběr

Filmografie

Film

(c) Bundesarchiv, Bild 183-P0417-0017 / Spremberg, Joachim / CC BY-SA 3.0 DE
Vlastimil Brodský s tehdejší manželkou Janou Brejchovou v Berlíně při premiéře filmu Jakub lhář (17. dubna 1975)

Televize

  • 1956 Sisyfos a smrt – role: novinář, režie: J. Matějovský
  • 1958 Zimní pohádka – role: pastýř Autolyk, režie: Jiří Bělka
  • 1959 Zápisky kriminalistovy – Šejnin, režie: J. Dudek
  • 1960 Záhady aneb s Karlem Čapkem v soudní síni – Vondráček, režie: František Filip
  • 1960 Jak šel Ferda do světa
  • 1962 Slzy, které svět nevidí (TV film) – role: inspektor klášterní školy Dvojetočijev, režie: Martin Frič
  • 1963 Uspořená libra (TV komedie) – role: policista
  • 1964 Obraz – Podger, režie: Martin Frič
  • 1966 Konec velké epochy
  • 1968 Pražský Sherlock Holmes (TV komedie) – role: detektiv Rosický
  • 1970 Brouk v hlavě
  • 1970 F. L. Věk (TV seriál 1970-1971) – role: regenschori Václav Josef Praupner
  • 1971 Prodej (TV komedie na motivy povídky Guy de Maupassanta) – role: Cesaire-Isidore Brument, statkář
  • 1974 Zahrada (TV animovaný seriál 1974-1977 na motivy knihy Jiřího Trnky) – 1.díl: Milovník zvířat (1974) – role: malý slon (hlas)
  • 1975 Údržbáři (TV komedie) – role: Ing. Ivo Králíček, Csc.
  • 1977 Na rohu kousek od metra (TV komedie) – role: Ferdinand Rybka, vedoucí předzvědného oddělení obvodní pošty 1
  • 1979 Pan Tau (TV seriál)
  • 1980 Arabela (TV seriál) – role: král Hyacint
  • 1980 Tajemství Ďáblovy kapsy (TV film) – role: učitelský
  • 1981 Počítání oveček
  • 1983 Návštěvníci (TV seriál) – role: děda Drchlík, velký učitel
  • 1983 Tažní ptáci
  • 1985 Slavné historky zbojnické
  • 1986 Veselé Vánoce přejí chobotnice
  • 1986 Smích se lepí na paty
  • 1989 Utopím si ho sám
  • 1990 Smrt barona Gandary
  • 1993 Arabela se vrací
  • 1995 Den kdy unesli papeže
  • 1995 Život na zámku

Práce pro rozhlas

Ostatní tvorba

  • 1957 – Mezi nebem a zemí – spolupráce na filmovém scénáři celovečerního filmu, který realizoval režisér Zdeněk Podskalský s Vlastimilem Brodským v hlavní roli referenta Nováčka
  • 1965 – O ničem – kniha pro děti s ilustracemi Jana Brychty
  • 1995 – Dr(o)bečky z půjčovny duší – kniha vzpomínek
  • 1999 – Na mou duši do psích uší (spol. s Milenou Pekárkovou-Bohatovou) – kniha pohádek nejen pro děti, které autor vyprávěl svému jezevčíkovi Hugovi
  • 2002 – To že jsem já? – autobiografické postřehy a svérázné komentování vlastních fotografií ze života soukromého i profesionálního
  • 2002 – Stará stodola dobře hoří, čili, Svět podle Františka – poslední autentická kniha stylizovaných vzpomínek, která byla připravena v posledních měsících života tohoto populárního herce ve spolupráci s Jiřím Melíškem

Odkazy

Reference

  1. ↑ Balvín 1967, s. 6.
  2. ↑ Balvín 1967, s. 8, 107.
  3. ↑ Balvín 1967, s. 15.
  4. ↑ Kolektiv autorů 1983, s. 526.
  5. ↑ Balvín 1967, s. 8, 28–9.
  6. ↑ Balvín 1967, s. 42-43.
  7. ↑ Vladislav Jurčák. Véčko. 2004, roč. III., čís. 4, s. 91. ISSN 1213-7375. 
  8. ↑ Sílová, Hrdinová a Mohylová 2007, s. 137, 192.
  9. ↑ Balvín 1967, s. 62, 96–7, 99.
  10. ↑ Balvín 1967, s. 76.
  11. ↑ http://master.ct24.cz/kalendarium/40454-rozhlasovy-hajaja-je-spojen-s-hlasem-vlastimila-brodskeho/[nedostupný zdroj]
  12. ↑ a b SOBOTA, Ondřej. Herec v nelehké životní situaci Vlastmil Brodský by se dožil stovky. ČT24.cz [online]. 2020-12-15 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Řešení: Sebevražda. www.reflex.cz [online]. [cit. 2010-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-12. 
  14. ↑ Zemřel „smutný klaun“ Vlastimil Brodský
  15. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. A pak že nejsou hastrmani. Humorná pohádka Jana Drdy o vodnickém čarování a vodnících všeho druhu [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. 

Literatura

  • BALVÍN, Josef, 1967. Vlastimil Brodský. Praha: Orbis. 
  • Jan Jaroš: Film a divadlo, 1988, č. 25, s. 16–19
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 16. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2007. 138 s. ISBN 80-7042-626-8. S. 22–24.
  • Miroslava Besserová: Bróďa ve fotografiích a vzpomínání Petra Našice, Hart, Praha, 2002, ISBN 80-86529-42-8
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 270–1, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 244, 255
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 52–3, 95–6, 104, 135, 171–2, 214, 292, 311, 376, 426, 440, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 57, 59, 115, 117, 138, 398, 516, 517.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 403, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 107–110.
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 448, ISBN 80-204-0493-7
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 84–85. 
  • Kolektiv autorů, 1983. Dějiny českého divadla/IV.. Praha: Academia. S. 526–530, 536, 538–540, 631–2, 667. 
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 73. 
  • SÍLOVÁ, Zuzana; HRDINOVÁ, Radmila; MOHYLOVÁ, Věra, 2007. Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech. ISBN 978-80-239-9604-3. S. 83, 85, 92, 96–7, 102, 107, 115, 125, 137, 192. 
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 32, 82
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 140–141. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 106, 181, 325–7, 329, 384, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 134, 175, 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Brodský clipped 1975-04-17.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-P0417-0017 / Spremberg, Joachim / CC-BY-SA
Český herec Vlastimil Brodský v Berlíně při premiéře filmu Jakub lhář, ve kterém hrál hlavní roli
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hrob Brodský 1.JPG
Hrob herce V. Brodského ve Slunečné
Bundesarchiv Bild 183-P0417-0017, Berlin, Kinopremiere "Jakob der Lügner", Simon, Brodsky, Beyer, Lamberz.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-P0417-0017 / Spremberg, Joachim / CC BY-SA 3.0 DE
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
ADN-ZB-Spremberg 17.4.1975
Berlin: Vor der festlichen Kinopremiere des DDR Films "Jakob der Lügner" im Filmtheater "Kosmos" kam es zu einer herzlichen Begegnung zwischen dem Mitglied des Politbüros und Sekretär des ZK der SED Werner Lamberz (2.v.r.) und dem Regiesseur des Filmes Frank Beyer (Mitte) sowie den Darstellern Vlastimil Brodsky und Jana Brejchova.