Vlastimil Ehrenberger

Ing. Vlastimil Ehrenberger, DrSc.
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1974 – 1988
Místopředseda 2. vlády L. Štrougala
Ve funkci:
1973 – 1974
Ministr paliv a energetiky ČSSR
Ve funkci:
1974 – 1988
PředchůdceJaromír Matušek
NástupceAntonín Krumnikl
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Československa

Narození16. února 1935 (87 let)
Svojanov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Profesepolitik
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vlastimil Ehrenberger (* 16. února 1935[1][2] Svojanov okr. Svitavy[3] nebo Svojanov okr. Olomouc[4][5]) je český a československý důlní inženýr, bývalý politik Komunistické strany Československa, ministr vlád ČSSR a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace.

Biografie

Narodil se ve Svojanově v okrese Svitavy.[3] Podle některých zdrojů ve Svojanově v okrese Olomouc.[4] Na základní školu ovšem chodil do Svitav (zde se ještě v roce 2010 zúčastnil srazu absolventů).[6] V letech 1951–1961 byl horníkem v ostravsko-karvinském revíru.[4] V letech 1950–1952 byl učněm a horníkem na Dolu Eduard Urx v Petřkovicích, v období let 1955–1961 zastával pozici mistra a vrchního mistra v Dole Zárubek v Ostravě.[5] Uváděno též, že v letech 1955–1961 byl technikem v OKD.[3] Pak v letech 1963–1967 studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, kde získal v roce 1967 titul inženýra. V letech 1968–1970 byl zástupcem správního ředitele stavby OKD.[4] Byl autorem prací o palivoenergetickém komplexu a hornictví.[2]

Zastával i řadu stranických funkcí. Do roku 1963 byl předsedou Celozávodního výboru KSČ na Dole Stachanov a pracovníkem Krajského výboru KSČ v Ostravě.[5] V letech 1967–1968 působil na postu pracovníka oddělení ÚV KSČ pro těžký průmysl.[4] V letech 1970–1973 byl tajemníkem pro průmysl Krajského výboru KSČ pro Severomoravský kraj.[4][7][3] XV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[7] Zastával dlouhodobě vládní posty. V letech 1973–1974 coby místopředseda druhé vlády L. Štrougala a od roku 1974 až do roku 1988 jako ministr paliv a energetiky ČSSR ve druhé vládě L. Štrougala, třetí vládě L. Štrougala, čtvrté vládě L. Štrougala, páté vládě L. Štrougala a šesté vládě L. Štrougala. Zároveň byl od roku 1974 vedoucím československé delegace ve Stálé komisi RVHP pro uhelný průmysl. V roce 1985 získal Řád práce.[7][8]

Po delší dobu zasedal také v nejvyšším zákonodárném sboru. Po volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 66 – Havířov, Severomoravský kraj). Křeslo nabyl až dodatečně v dubnu 1974 po doplňovacích volbách vypsaných poté, co zemřel poslanec Zdeněk Gavenda. Mandát získal i ve volbách roku 1976 (obvod Havířov), volbách roku 1981 (obvod Havířov) a volbách roku 1986 (obvod Havířov). Ve FS setrval do prosince 1988, kdy dopisem rezignoval na poslanecký mandát.[9][10][11][12][13]

Po odstoupení Štrougalovy vlády byl roku 1989 jmenován posledním komunistickým velvyslancem v Maďarsku, kde se angažoval ve sporu o dokončení vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros. V Maďarsku zůstal do dubna 1990, kdy byl Čalfovou vládou odvolán. Od 90. let se věnuje podnikání, byl např. členem dozorčí rady Česko-afghánské smíšené obchodní společnosti.[14]

Odkazy

Reference

  1. Vlastimil Ehrenberger [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-18]. Dostupné online. 
  2. a b Záhlaví : Ehrenberger, Vlastimil, 1935- [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. a b c d International Who's Who, 1983-84. [s.l.]: International Publications Service, 1983. Dostupné online. ISBN 9780905118864. S. 380. (anglicky) 
  4. a b c d e f Vlastimil Ehrenberger [online]. munzinger.de [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  5. a b c Životopisy nově jmenovaných členů federální vlády. Rudé právo. Prosinec 1973, roč. 54, čís. 298, s. 1. Dostupné online. 
  6. Sraz bývalých spolužáků [online]. svitavsky.denik.cz [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. 
  7. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2016-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. Translations on Eastern Europe, 1976 [online]. dtic.mil [cit. 2012-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-08. (anglicky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. 
  13. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. 
  14. Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 319

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“