Vlastimil Klíma (právník)

JUDr. Vlastimil Klíma
Vlastimil Klíma
Vlastimil Klíma
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1937 – 1939
Stranická příslušnost
ČlenstvíČsND
Národní sjednocení
SNJ
Národní souručenství
ČSNS
Narození10. prosince 1898
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. prosince 1987 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Profeseprávník, advokát, politik a novinář
CommonsVlastimil Klíma (právník)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastimil Klíma (10. prosince 1898 Praha[1] – 23. prosince 1987 tamtéž[1]) byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Národní sjednocení.

Biografie

Po maturitě, kterou složil 3. července 1917 na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, studoval v letech 1917–1922 na Karlově univerzitě v Praze práva. V letech 1922–1939 byl jednatelem Ústředního spolku mlynářů, 1939–1940 generálním sekretářem Svazu mlynářů a současně v letech 1930–1950 měl se společníkem JUDr. Jindřichem Nechanským advokátní kancelář.[2]

Počátkem 30. let 20. století patřil mezi skupinu nových mládežnických aktivistů Československé národní demokracie, kteří nahradili dosavadní skupinu. Vnesli do strany větší důraz na nacionalismus. Po parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen za Národní sjednocení, do kterého národní demokraté vstoupili.[3] Mandát ovšem získal až dodatečně, v červnu 1937, jako náhradník poté, co zemřel poslanec Karel Kramář. Mandát si Klíma oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939,[4] přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty.[5] V listopadu 1938 hlasoval na protest proti tomu, že nebyla povolena rozprava v plénu, proti ústavním změnám.[6]

V letech 1939–1940 patřil k vedoucím představitelům odbojové organizace Politické ústředí. V červnu 1940 zatčen, ale po několika týdnech pro nedostatek důkazů propuštěn. V roce 1943, kdy se uchýlil do sanatoria doc. Ladislava Filipa v Poděbradech, obnovil spojení s odbojem a organizoval sbírku na podporu rodin popravených a vězněných odbojářů.[7]

Po druhé světové válce se po zákazu obnovení národnědemokratické strany pokusil neúspěšně o vstup do lidové strany[8]; v letech 1945–1948 členem Československé strany národně socialistické a generálním tajemníkem mlynářské sekce Ústředního svazu československého průmyslu. Na podzim 1949 byl zařazen do pracovního tábora v Pardubicích, po necelém měsíci vyreklamován s pomocí ministra informací Václava Kopeckého. V září 1951 zatčen, v monstrprocesu s tzv. Zelenou internacionálou 26. dubna 1952 jako člen agrárnického spikleneckého centra (ačkoliv patřil za první republiky mezi odpůrce agrárníků) odsouzen na doživotí. V roce 1960 amnestován, od r. 1962 pracoval jako skladník v podniku Drobné zboží Praha; v roce 1964 došlo k obnovení procesu a v r. 1967 byl plně rehabilitován. Po zamítnutém pokusu o návrat do advokacie odešel v březnu 1968 do důchodu.[9]

Už ve vězení na konci padesátých let se věnoval psaní politických memoárů, v čemž po propuštění pokračoval i za spolupráce s historiky (Robert Kvaček, Karel Kučera, Jan Galandauer) až do své smrti.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Archivovaná kopie. katalog.upce.cz [online]. [cit. 2013-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30. 
  2. ↑ Klíma, v.: 1938: Měli jsme kapitulovat?. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-150-7. S. 289–90. 
  3. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 598. 
  4. ↑ Vlastimil Klíma [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-12-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Klíma, V.: 1938: Měli jsme kapitulovat?. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-150-7. S. 214. 
  7. ↑ Klíma, V.: 1938: Měli jsme kapitulovat?. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-150-7. S. 292. 
  8. ↑ Drápala, M.: Na ztracené vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-1948.. Praha: Prostor, 2000. ISBN 80-7260-046-X. S. 37. 
  9. ↑ Klíma, V.: 1938: Měli jsme kapitulovat?. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-150-7. S. 293–94. 
  10. ↑ Klíma, V.: 1938: Měli jsme kapitulovat?. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-150-7. S. 297. 

Literatura

  • Skřipský, Marek. Role Národní myšlenky 1923-1939: příspěvek k dějinám demokratického nacionalismu. 1. vyd. Praha: Národní myšlenka, 2005. 34 s. Knihovna Národní myšlenky; sv. 1. ISBN 80-903582-0-9.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlastimil Klíma (1898-1987).jpg
Vlastimil Klíma (1898-1987), československý politik a právník