Vnímání (Jan Šépka)
| Vnímání | |
|---|---|
_07.jpg) | |
| Základní údaje | |
| Autor | architekt Jan Šépka |
| Rok vzniku | podzim 2016 |
| Datum odhalení | 7. září 2016 (8. září 2016 až 2. října 2016)[1] |
| Popis | |
| Výška | 7 metrů |
| Materiál | dřevostavba |
| Umístění | |
| Umístění | České Budějovice, Náměstí Přemysla Otakara II., Samsonova kašna |
| Stát |  Česko |
| Adresa | Galerie současného umění a architektury / Dům umění města České Budějovice, náměstí Přemysla Otakara II. 127/38, 370 01 České Budějovice 1 |
| Zeměpisné souřadnice | 48°58′28,15″ s. š., 14°28′27,61″ v. d. |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Vnímání Vnímání (České Budějovice) na mapě České republiky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vnímání byla dočasná kontroverzní umělecká site-specific[2] instalace realizovaná podle projektu českého architekta Jana Šépky na podzim 2016 v historickém jádru Českých Budějovicích na náměstí Přemysla Otakara II. kolem barokní Samsonovy kašny.[1] Jednalo se o architektonicko–kulturní projekt „experimentálního typu“, jehož cílem bylo podnítit u široké veřejnosti debatu o otázkách mimoděčného vnímání / nevnímání nezpochybnitelně významných, dominantních uměleckých nebo kulturních památek v kontrastu s vnímáním / nevnímáním „objektů veřejnosti skrytých“ a to za současného hektického všednodenního koloběhu života.[1]
Podrobněji
Ideové pozadí instalace
Šépkova instalace „Vnímání“ dala do souvislosti dvě entity:[1]
- Na jedné straně barokní Samsonovu kašnu na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích, která je jednou z největší svého druhu v České republice a zároveň představuje významnou památku a symbol Českých Budějovic.[1][3] Uměleckou kvalitou je tento objekt nezpochybnitelný a je nedílnou součástí historického centra města.[1][3] Nelze popřít, že tato kašna je jak historicky, tak i prostorově jednoznačně „ukotvena“.[1][3] Je ale tato veřejně vizuálně přístupná dominanta vnímána při každodenním průchodu kolem ní nebo je míjena veřejností aniž by kolemjdoucím vytanula na mysli její podstata a vztah k českobudějovickému náměstí?[1]
- Nepříliš vzdálené prostory prvního patra českobudějovického Domu umění jsou oproti kašně před zraky veřejnosti poněkud skryty a méně znalí návštěvníci Českých Budějovic galerii obtížněji hledají, neboť je prostor galerie určitým způsobem před každodenními zraky kolemjdoucích „utajen“.[1]
„Vnímání“ bylo Šépkovo přínosem k všeobecné diskusi na téma, jak lidé vnímají (nebo spíše nevnímají) dominantní či skrytá místa nepříliš vzdálená od sebe, jež mají společný atribut – společenský a kulturní zážitek.[1][3] Smyslem tohoto architektova neotřelého experimentu bylo především zamyšlení a diskuse o těchto tématech jakož i nabourání stereotypního vnímání obdobných hodnot.[1]
Prostory instalace
Architekt Jan Šépka zvolil pro svůj záměr dva prostory:
- Tím prvním byl pod otevřeným nebem zbudovaný dřevěný kruhový prostor, kterým na dobu tří týdnů vizuálně „odřízl“ barokní Samsonovu kašnu od Náměstí Přemysla Otakara II.[1] Tím vytvořil pro kašnu do té doby nezvyklé neutrální, klidné až „intimní“ pozadí a zároveň ji tím akcentoval jako šperk na černém sametu ve výstavní vitríně.[1][3]
- Druhým prostorem pak bylo první patro českobudějovického Domu umění, kde v interiéru zdejší galerie byla pro návštěvníky vymezena (taktéž pomocí dřevěných materiálů) kruhová cesta.[1]
Oba kruhové prostory byly spojeny co nejkratší jedenkráte lomenou nadzemní dřevěnou chodbou.[1] Ta návštěvníky přivedla skrz okno v prvním podlaží galerie posléze až k sestupným schodům vedoucím ke kašně. Výrazné spojení okna Domu umění se záměrně a „provokativně“ odcizenou kašnou realizovalo nosnou ideu celého projektu a konfrontovalo tak tyto dva zdánlivě nesouvisející prostory.[1][3]
Jádrem instalace „Vnímání“ nebylo pouze vytvoření neobvyklého výstavního prostoru, ale v rámci této vlastní výtvarně architektonické intervence se uskutečnily i tři debatní večery.[4] Těch se účastnili hosté z řad odborníků, umělců, architektů i politiků.[4] Také proběhly bloky přednášek a diskusních pořadů určených pro veřejnost, jejichž tematickou náplní byla historie a současnost českobudějovického náměstí a jeho využití jakož i obecnější otázky vztahu současného umění a architektury.[4] Za dobu trvání (tří týdnů) celé instalace ji shlédlo přes 36 tisíc návštěvníků.[3]
Zdroje inspirace
Celý projekt byl inspirován podobnými počiny realizovanými v zahraničí a to například tvorbou uměleckého manželského páru Christo a Jeanne-Claude,[5] kteří se proslavili zejména instalacemi příbuznými uměleckému směru land art, při nichž dočasně balili či zahalovali předměty denní potřeby, přírodní objekty a budovy, aby je po krátké době několika dní či týdnů opět navracely do původního stavu. Umělecký pár se v Paříži stýkal s umělci sdruženými v hnutí Nouveaux Réalistes (Noví realisté), kteří již v 60. letech 20. století začínali přemýšlet o vstupu výtvarného umění do veřejného prostoru.[5] Dalším inspiračním zdrojem pro Šépkovo „Vnímání“ byla i díla japonského umělce Tadeshi Kawamata (* 1953) žijícího v Tokiu a v Paříži. Tento malíř a fotograf s celosvětovou působností realizuje svá díla cíleně zasazená do jejich okolí. Příkladem mohou být jeho stavební konstrukce z obložených nosníků a desek, pro jejichž výrobu se používají místně dostupné materiály. Kawamatova dočasná architektura z dřevěných latí obklopuje kostely, nemocnice, domy a opuštěné hangáry. Těmto a dalším umělcům se postupem doby podařilo přenášet umění ze sterilního prostředí galerií do živého prostoru měst a též do volné přírody.[5]
Dojmy autora (s odstupem času)
Když architekt Jan Šépka přijal pozvání ředitele Domu umění v Českých Budějovicích Michala Škody, dlouho galerii na rozlehlém náměstí nemohl najít.[2] To jej přivedlo k záměru tuto instituci zviditelnit.[2] Při dalších procházkách městem jej zaujalo množství památek – mezi nimi též Samsonova kašna.[2] Uvědomil si, že památky lidé míjejí a vnímají je jen tak mimoděk, stereotypně.[2] Proto ve své instalaci uzavřel kašnu do válce a propojil ji s Domem umění tak, aby každý návštěvník musel nejdřív projít domem, aby se dostal po lávce ke kašně, kde mohl strávit zdarma tolik času, kolik chtěl.[2]
Záměr instalace (obalit kašnu a lávkou ji propojit s Domem umění) ještě před její realizací vyvolal ve veřejnosti absolutní vlnu odmítnutí, neboť to bylo nesprávně interpretováno jako snaha vytvořit na náměstí jakýsi cizorodý výrazný monumentální objekt.[2] Architekt v té době obdržel i mnoho nepříjemných e-mailů a telefonátů.[2] Postoj veřejnosti se ale radikálně změnil po zpřístupnění instalace, když veřejnost Šépkův záměr pochopila a na návštěvníky čekal zážitek, kdy se ocitli s kašnou o samotě, slyšeli zurčení její vody a to vše bez rušivých zvuků z okolní dopravy.[2]
Řada teoretiků nazývala instalaci v pozitivním slova smyslu „Duchampovskou akcí“.[2] Celkové pojetí instalace mělo ale nejblíže k pohledu ruského teoretika 20. století Viktora Šklovského, který se zabýval tím, jak něco opomíjíme a následně to nahlédneme v jiném světle a jinýma očima.[2] Oplocení kašny válcem a pobyt s ní uvnitř válce měl divákovi zajistit nový zážitek a to byl i cíl instalace „Vnímání“.[2]
_22.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Výstava: Jan Šépka Architects – Vnímání [online]. Galerie současného umění a architektury / Dům umění města České Budějovice, náměstí Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice, 2016 [cit. 2021-01-09]. Termín: 8. září 2016 až 2. října 2016; vernisáž: 7. září 2016; kurátor: Michal Škoda; přednáška autora: 7. září 2016; spolupráce: Ing. arch. Jan Bárta. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l VLČKOVÁ, Nikol. Architekt, který dokáže vzbudit kontroverzní emoce. Jan Šépka slaví 50 let a bilancuje [online]. Czech Design, 2019-10-23 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g ŠÉPKA, Jan. VNÍMÁNÍ [online]. Šépka architekti [cit. 2020-01-10]. Studie: 2016; Realizace 2016; Autoři: Jan Šépka; Ppolupráce: Jan Bárta. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠÉPKA, Jan. Vnímání [online]. Archiweb [cit. 2021-01-10]. Autor: Šépka architekti (Jan Šépka); Spolupráce: Jan Bárta; Realizace: 8. 9. 2016 – 2. 10. 2016; Kurátor: Michal Škoda. Dostupné online.
- ↑ a b c JAN ŠÉPKA - VNÍMÁNÍ [online]. CBArchitektura, 2016 [cit. 2021-01-10]. Místo: Dům umění v Českých Budějovicích; Spolupráce: Ing. arch. Jan Bárta; Kurátor: Michal Škoda. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu „Vnímání“ od architekta Jan Šépky na Wikimedia Commons - Jan Šépka – Vnímání na YouTube – Datum: 13. 9. 2016; Autor videa: Studentský kostel; Popis videa: Záznam z přednášky architekta Jana Šépky o jeho tvorbě ze dne 7. září 2016. Přednáška se konala ve Studentském kostele; Stopáž videa: 48:53
- Vstup současné architektury a umění do historického prostředí na YouTube – Datum: 15. září 2016; Autor videa: Number House; Popis videa: INTERVENCE VNÍMÁNÍ – JAN ŠÉPKA, GALERIE SOUČASNÉHO UMĚNÍ A ARCHITEKTURY, DŮM UMĚNÍ MĚSTA ČESKÉ BUDĚJOVICE; Stopáž videa: 51:49
- Architekti ve Studentském kostele - Intervence ve veřejném prostoru na YouTube – Datum: 17. října 2016; Autor videa: Studentský kostel; Popis videa: Záznam z přednášky a následné debaty čtyř architektů na téma intervence ve veřejném prostoru. Debata proběhla v rámci projektu Vnímání Jana Šépky. Moderoval Osamu Okamura. 27. 9. 2016; Stopáž: 1:39:29
- 2017_11_09_Jan_Šépka_Instalace_a_projekt_Vnímání_UMENIVKONTEXTU_FA_CVUT na YouTube – Datum: 18. listopadu 2017; Autor videa: Veronika Kastlová; Popis videa: 11. listopadu 2017, Jan Šépka: Instalace a projekt Vnímání (umění v kontextu Fakulta architektury ČVUT); Stopáž: 22:11
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor: Jiří Sedláček, Licence: CC BY-SA 4.0
Celkový pohled na vilu K Rokytce 1686 architekta Jana Šépky v ulici K Rokytce v Kyjích, Praha.
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Vila v Berouně (na adrese: Slunečná 1678, 266 01 Beroun-Město, Česká republika) řešená jako montovaný ocelový skelet s výplněmi z betonových panelů a skla. Vila byla dostavěna v roce 2004 podle návrhu (z roku 2001) architektonické dílny „HŠH architekti“ (Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka) za spolupráce s Janem Kolářem a Janou Zlámalovou. Realizace této „vily v Berouně“ získala v roce 2004 zvláštní cena poroty v soutěži „Nový domov“ a v roce 2005 jí udělil německý časopis Bauwelt čestné uznání Bauwelt–Preis za rok 2004.
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Vila Hermína je rodinný dům růžové barvy a nezvyklého tvaru nacházející se ve svažitém terénu na okraji obce Černín (součást města Zdice) v okrese Beroun. Byl dostavěn v roce 2009 podle návrhu (z roku 2000) dnes (2020) již neexistující architektonické dílny „HŠH architekti“ (Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka). Architektonická originalita vnitřního uspořádání vily Hermína spočívá v rozdělení celistvého interiéru do tří výškových úrovní spojených dvěma rovnoběžnými šikmými rampami, které procházejí přes celou délku domu, kopírují spád pozemku, funkčně nahrazují veškerá schodiště a zároveň plní úlohy obývacího prostoru, kinosálu a malé pracovny.
Autor: photo: Czeva, artwork: Jan Šépka, Licence: CC BY-SA 3.0
Dílo "Vnímání" autora Jana Šépky vystavené na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích na podzim roku 2016 - přístup ke kašně.
(c) Jan Šépka, CC BY-SA 3.0
Dílo "Vnímání" autora Jana Šépky vystavené na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích na podzim roku 2016. Fotografii zhotovil autor díla.
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Jan Šépka (* 29. října 1969, Praha) instalace „Pokoj v krajině“, Šumava, Modrava, Česká republika, 2009 – 2010.