Vnitřní falangeální buňka

Vnitřní falangeální buňky jsou známější jako Deitersovy buňky, pojmenovány byly po německém neuroanatomovi Otto Deitersovi. Stejně jako Hensenovy buňky, vnitřní a vnější pilířové buňky a vnitřní podpůrné buňky, patří do skupiny podpůrných buněk Cortiho orgánu, který se nachází v hlemýždi vnitřního ucha. Vnitřní a vnější vláskové buňky, které se nachází v tunelu Cortiho orgánu, jsou podpírány právě Dietersovými buňkami.

Struktura

Vnější vláskové buňky a Deitersovy buňky

Deitersovy buňky se skládají z mikrotubulů a mikrofilament a mají pro ně charakteristický falangeální výběžek. Uspořádání mikrofilament hraje důležitou roli v mikrochemii hlemýždě. Deitersovy buňky tak dokážou předávat mechanické impulsy mezi buňkami a koordinovat posun přilehlých buněk.

Na Deitersových buňkách lze rozpoznávat tři části. První z nich je tělo buňky, které vytváří protáhlý pohárek, na jehož svrchní stranu nasedají vnější vláskové buňky. Celá tato struktura vychází z basiliární membrány Cortiho orgánu. Druhou částí jsou přímé falangeální výběžky. Ty prochází šikmo kolem těla Deitersových buněk a ústí vedle vnějších vláskových buněk, aniž by se jich jakkoli dotýkaly. Třetí částí těchto buněk je hlavička falangeálního výbežku, která vytváří těsné spoje s apikálním okrajem vnějších vláskových buněk na úrovni retikulární laminy.

V Deitersových buňkách se nachází relativně málo buněčných organel – drsné endoplazmatické retikulum, lyzozomy a mitochondrie. V okolí jadérka se zdá být nízká elektronová hustota.

Iontový metabolismus

ATP dokáže stimulovat uvolnění Ca2+ z vnitřních zásob Deitersových buněk. Tyto kationty pochází z falangeálních výběžků, následně jsou rozšířeny v podobě vlny směrem k buněčnému tělu, což naznačuje přítomnost purinoreceptorů ve falangeálním výběžku.

Když je koncentrace volného vápníku v Deitersových buňkách navýšena, hlavičky falangeálního výběžku se posunou, čímž se zvýší jejich tuhost. K tomuto jevu může docházet díky uspořádanému cytoskeletu skládajícího se z potenciálně kontraktilních proteinů, jako jsou aktinová mikrofilamenta, mikrotubuly a tropomyosin.

Patologie

Pokud je vnější oblast Cortiho orgánu (vnější vláskové buňky, třetí řada Deitersových buněk a k nim přilehlé Hensenovy buňky) vystavena intenzivnímu zvuku, buňky se posouvají směrem ke středu hlemýždě, což je zároveň doprovázeno snížením jeho citlivosti na zvuk.

Pakliže je ucho příliš vystavováno mechanickým a akustickým podnětům, dochází ke zvýšení intracelulární koncentrace vápníku, což vede k dynamickým stahům sluchového orgánu. Právě Deitersovy buňky vyvolají pohyblivost vnějších vláskových buněk a ohýbání falangeálních výběžků.

Mechanismus stahu Cortiho orgánu vyvolaného příliš hlasitým zvukem může být indukován změnou koncentrace volného intracelulárního vápníku, která vede ke ztuhnutí vnějších vláskových a Deitersových buněk. Tento jev může být ochranným reflexem proti zvukovému traumatu, protože hlasitost přesahující ochranou kapacitu ucha vede k poničení vnějších vláskových buněk.

Reference

  1. D. DULON, C. BLANCHET a E. LAFFON. Photoreleased Intracellular Ca2+ Evokes Reversible Mechanical Responses in Supporting Cells of the Guinea-Pig Organ of Corti. Biochemical and Biophysical Research Communications [online]. 1994, 201(3), 1263-1269 [cit. 2021-03-15]. ISSN 0006-291X. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8024570/
  2. BODIAN, David. Electron microscopic atlas of the simian cochlea. Hearing Research [online]. 1983, 9(2), 201-246 [cit. 2021-03-15]. ISSN 0378-5955. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/037859558390028X
  3. SLEPECKY, Norma a Steven C. CHAMBERLAIN. Tropomyosin co-localizes with actin microfilaments and microtubules within supporting cells of the inner ear. Cell and Tissue Research [online]. 1987, 248(1), 63-66 [cit. 2021-03-15]. ISSN 0302-766X. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/3552243/
  4. FRIDBERGER, A., A. FLOCK, M. ULFENDAHL a B. FLOCK. Acoustic overstimulation increases outer hair cell Ca2+ concentrations and causes dynamic contractions of the hearing organ. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 1998, 95(12), 7127-7132 [cit. 2021-03-15]. ISSN 0027-8424. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9618550/
  5. MOGENSEN, M. M., C. G. HENDERSON, J. B. MACKIE, E. B. LANE, D. R. GARROD a J. B. TUCKER. Keratin filament deployment and cytoskeletal networking in a sensory epithelium that vibrates during hearing. Cell Motility and the Cytoskeleton [online]. 1998 [cit. 2021-03-15]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9786089/
  6. LI–DONG, Zhao, Liu JUN, Hu YIN–YAN, Sun JIAN–HE a Yang SHI–MING. Supporting Cells–a New Area in Cochlear Physiology Study. Journal of Otology [online]. 2008, , 9 - 17 [cit. 2021-03-15]. ISSN 1672-2930. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S167229300850002X

Média použitá na této stránce

Outer hair cell and Deiter's cell.svg
A diagram showing the outer hair cell, with the supporting Deiters' cell. Deiters' cell has a phalangeal process which extends up, meeting the top of the hair cell. The reticular lamina is the surface formed by the apical surfaces of the inner hair cells, the pillar cells, the apical outer hair cells and the phalangeal process of Deiters' cells.