Vnitrostátně stanovené příspěvky

Vnitrostátně stanovené příspěvky (zkráceně NDC z anglického Nationally Determined Contributions) nebo zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky (INDC, z anglického Intended Nationally Determined Contributions) jsou nezávazné národní plány zdůrazňující opatření v oblasti klimatu, včetně klimatických cílů pro snížení emisí skleníkových plynů, politik a opatření, které vlády hodlají zavést v reakci na změnu klimatu a jako příspěvek k dosažení globálních cílů stanovených v Pařížské dohodě.

Proces

Vnitrostátně stanovené příspěvky kombinují systém tradiční mezinárodní dohody „shora dolů“ se systémem „zdola nahoru“, jehož prostřednictvím země předkládají své vlastní cíle a politiky v kontextu svých národních podmínek, možností a priorit, s cílem snížit globální emise skleníkových plynů natolik, aby byl nárůst antropogenní teploty omezen na úroveň výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s předindustriální dobou, a pokračovat v úsilí o omezení nárůstu na 1,5 °C.^[1][2]

NDC obsahují kroky přijaté ke snížení emisí a jejich cílem je také zabývat se kroky přijatými k adaptaci na dopady změny klimatu a tím, jakou podporu země potřebuje nebo poskytne k řešení změny klimatu. Po prvním předložení INDCs v březnu 2015 následovala fáze hodnocení, jejímž cílem bylo přezkoumat dopad předložených INDCs před konferencí OSN o změně klimatu v roce 2015.^[1]

NDCs jsou stanovovány nezávisle na příslušných stranách (zemích nebo regionálních skupinách zemí). Jsou však stanoveny v rámci závazného iterativního „katalytického“ rámce, jehož cílem je v průběhu času urychlit opatření v oblasti klimatu. Jakmile státy stanoví své počáteční NDC, očekává se, že budou aktualizovány v pětiletém cyklu. Každé dva roky mají být zveřejňovány zprávy o pokroku, které sledují pokrok při plnění cílů stanovených v NDC států. Tyto zprávy budou podrobeny technickému přezkumu a budou společně sloužit jako podklad pro globální hodnocení, které bude probíhat v pětiletém cyklu a v němž bude společně posouzena celková dostatečnost NDC.

Informace shromážděné z jednotlivých zpráv a přezkumů smluvních stran spolu s komplexnějším obrazem získaným v rámci „globální inventury“ budou následně využity při formulování následných závazků států a budou určovat jejich podobu. Celkově lze říci, že tento proces nabídne řadu možností, kde se mohou odehrávat domácí a nadnárodní politické procesy, které usnadní přijímání ambicióznějších závazků a vyvinou tlak na státy, aby plnily své národně stanovené cíle.^[3]

Všechny cíle jednotlivých zemí jsou uvedeny v jejich NDC, které vycházejí z níže uvedených bodů:^[4]

• Klimatická neutralita do roku 2050.
• Omezení globálního oteplování výrazně pod 2 °C a pokračování v úsilí o jeho omezení na 1,5 °C.
• Snížení emisí skleníkových plynů (GHG).
• Zvýšení adaptace na škodlivé účinky změny klimatu.
• Úpravy finančních toků tak, aby je bylo možné kombinovat se snížením emisí skleníkových plynů.

Globální cíle

Cíl udržitelného rozvoje č. 13, týkající se opatření v oblasti klimatu, má u svého druhého podcíle ukazatel související s NDC: Ukazatel 13.2.1 zní: „Počet zemí s vnitrostátně stanovenými příspěvky, dlouhodobými strategiemi, národními adaptačními plány, strategiemi uvedenými v adaptačních sděleních a národních sděleních.“^[5] K 31. březnu 2020 oznámilo své první NDC sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu 186 stran (185 zemí plus Evropská unie). Ve zprávě OSN se uvádí, že v roce 2020: „Svět je při současné úrovni národně stanovených příspěvků daleko od cesty ke splnění tohoto cíle.“^[6] Předpokládá se, že pandemie covidu-19 nabízí zemím příležitost „přehodnotit priority a přebudovat své ekonomiky tak, aby byly ekologičtější a odolnější vůči změně klimatu“.^[6]

Historie

Předchůdcem NDC je systém závazků a revizí, o kterém mezinárodní vyjednavači v oblasti klimatu uvažovali již na počátku 90. let.^[7] Všechny státy, které byly smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), byly v listopadu 2013 na konferenci OSN o změně klimatu, která se konala ve Varšavě, požádány, aby zveřejnily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky.^[8][9] Zamýšlené příspěvky byly stanoveny, aniž by byla dotčena jejich právní povaha.^[9] Tento termín byl zamýšlen jako kompromis mezi „kvantifikovaným cílem omezení a snížení emisí“ (QELRO) a „vnitrostátně vhodnými zmírňujícími opatřeními“ (NAMA), které Kjótský protokol používal k popisu různých právních závazků rozvinutých a rozvojových zemí.

Po vstupu Pařížské dohody v platnost v roce 2016 se INDC staly prvními NDC, když stát dohodu ratifikoval, pokud se zároveň nerozhodl předložit nový NDC. NDC jsou prvními cíli v oblasti emisí skleníkových plynů v rámci UNFCCC, které platí stejně pro rozvinuté i rozvojové země.^[1]

Předkládání INDC

Dne 27. února 2015 předložilo Švýcarsko jako první stát své INDC.^[10] Švýcarsko uvedlo, že od roku 1864 zaznamenalo nárůst teploty o 1,75 °C a že si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů o 50 % do roku 2030.^[11]

Indie předložila své INDC v říjnu 2015 a zavázala se, že do roku 2030 sníží emisní náročnost HDP o 33-35 % oproti úrovni z roku 2005.^[12] Ve svém podání Indie napsala, že k dosažení svých cílů na období 2015–2030 potřebuje „nejméně 2,5 bilionu USD“ a že její „mezinárodní potřeby financování opatření v oblasti klimatu“ budou představovat rozdíl oproti tomu, „co může být k dispozici z domácích zdrojů“.^[10]

85 % zemí uvedlo, že pro ně je výzvou krátký časový rámec, který mají k dispozici na vypracování INDC. Mezi další uváděné problémy patří obtíže se zajištěním politické podpory na vysoké úrovni, nedostatek jistoty a pokynů ohledně toho, co by mělo být do INDC zahrnuto, a omezené odborné znalosti pro posouzení technických možností. Navzdory výzvám však necelá čtvrtina zemí uvedla, že při přípravě svých INDC získala mezinárodní podporu, a více než čtvrtina uvedla, že o mezinárodní podporu stále žádá.^[13] Proces INDC a výzvy, které s sebou přináší, jsou pro každou zemi jedinečné a neexistuje žádný „univerzální“ přístup nebo metodika.^[14]

NDC závazky v rámci Evropské unie

Státy EU předkládají NDC společně v prostřednictvím podání Evropské rady. Aktualizované závazky byly podány 17. prosince 2020.^[15]

Nabídka snížení emisí v rámci současných NDC

Prostřednictvím indexu výkonnosti v oblasti změny klimatu, nástroje Climate Action Tracker^[16] a prostřednictvím tzv. klimatických hodin lze průběžně sledovat, jak jsou jednotlivé země na cestě k plnění svých závazků z Pařížské dohody. Nástroje Climate Change Performance Index, Climate Action Tracker a Climate Clock však poskytují pouze obecný přehled, pokud jde o aktuální kolektivní a individuální snižování emisí v jednotlivých zemích. Neposkytují přehled o snížení emisí, které jednotlivé země nabízejí pro jednotlivá opatření navržená v NDC.

NDC a možnost dosažení cílů Pařížské dohody

V roce 2021 dospěla studie využívající plně statistický pravděpodobnostní model k závěru, že míra snižování emisí musí vzrůst o 80 % nad rámec NDC, aby bylo pravděpodobně dosaženo horního cílového pásma 2 °C stanoveného Pařížskou dohodou, že pravděpodobnost, že hlavní znečišťovatelé splní své NDC bez takového zvýšení, je velmi nízká, přičemž odhaduje, že při současných trendech je pravděpodobnost udržení oteplení pod 2 °C pouze 5 %. Pokud všechny signatářské země své NDC splnily a pokračovaly v plnění i po roce 2030, pak je pravděpodobnost splnění cíle 2 °C pouze 26 %.^[17][18] Odborníci doporučují zásadní strukturální změny socioekonomiky globální civilizace pro systematickou „dekarbonizaci“ a související mechanismy – například práce, odpovědnosti a rozdělování zdrojů – a také sledování cesty k oteplení maximálně o 1,5 stupně, nikoli o 2 stupně.^[19]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nationally Determined Contributions na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Rešerše: Emisní závazky států – Fakta o klimatu
• Registr závazků NDC. www4.unfccc.int [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 

• Souhrnná zpráva o souhrnném účinku zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků [online]. UN FCCC, 2015-10-30 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 

• Vnitrostátně stanovené příspěvky podle Pařížské dohody. Souhrnná zpráva sekretariátu. unfccc.int [online]. UN FCCC [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 

• BLOG: Aktualizované NDC - co říkají o dopravě?. Changing Transport [online]. 2021-02-23 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
• Klimatická neutralita: jak chce Evropa uplatňovat Pařížskou dohodu | Zpravodajství | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2019-11-19 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online.