Vnitrostátně stanovené příspěvky

Vnitrostátně stanovené příspěvky (zkráceně NDC z anglického Nationally Determined Contributions) nebo zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky (INDC, z anglického Intended Nationally Determined Contributions) jsou nezávazné národní plány zdůrazňující opatření v oblasti klimatu, včetně klimatických cílů pro snížení emisí skleníkových plynů, politik a opatření, které vlády hodlají zavést v reakci na změnu klimatu a jako příspěvek k dosažení globálních cílů stanovených v Pařížské dohodě.

Proces

Vnitrostátně stanovené příspěvky kombinují systém tradiční mezinárodní dohody „shora dolů“ se systémem „zdola nahoru“, jehož prostřednictvím země předkládají své vlastní cíle a politiky v kontextu svých národních podmínek, možností a priorit, s cílem snížit globální emise skleníkových plynů natolik, aby byl nárůst antropogenní teploty omezen na úroveň výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s předindustriální dobou, a pokračovat v úsilí o omezení nárůstu na 1,5 °C.[1][2]

NDC obsahují kroky přijaté ke snížení emisí a jejich cílem je také zabývat se kroky přijatými k adaptaci na dopady změny klimatu a tím, jakou podporu země potřebuje nebo poskytne k řešení změny klimatu. Po prvním předložení INDCs v březnu 2015 následovala fáze hodnocení, jejímž cílem bylo přezkoumat dopad předložených INDCs před konferencí OSN o změně klimatu v roce 2015.[1]

NDCs jsou stanovovány nezávisle na příslušných stranách (zemích nebo regionálních skupinách zemí). Jsou však stanoveny v rámci závazného iterativního „katalytického“ rámce, jehož cílem je v průběhu času urychlit opatření v oblasti klimatu. Jakmile státy stanoví své počáteční NDC, očekává se, že budou aktualizovány v pětiletém cyklu. Každé dva roky mají být zveřejňovány zprávy o pokroku, které sledují pokrok při plnění cílů stanovených v NDC států. Tyto zprávy budou podrobeny technickému přezkumu a budou společně sloužit jako podklad pro globální hodnocení, které bude probíhat v pětiletém cyklu a v němž bude společně posouzena celková dostatečnost NDC.

Informace shromážděné z jednotlivých zpráv a přezkumů smluvních stran spolu s komplexnějším obrazem získaným v rámci „globální inventury“ budou následně využity při formulování následných závazků států a budou určovat jejich podobu. Celkově lze říci, že tento proces nabídne řadu možností, kde se mohou odehrávat domácí a nadnárodní politické procesy, které usnadní přijímání ambicióznějších závazků a vyvinou tlak na státy, aby plnily své národně stanovené cíle.[3]

Všechny cíle jednotlivých zemí jsou uvedeny v jejich NDC, které vycházejí z níže uvedených bodů:[4]

  • Klimatická neutralita do roku 2050.
  • Omezení globálního oteplování výrazně pod 2 °C a pokračování v úsilí o jeho omezení na 1,5 °C.
  • Snížení emisí skleníkových plynů (GHG).
  • Zvýšení adaptace na škodlivé účinky změny klimatu.
  • Úpravy finančních toků tak, aby je bylo možné kombinovat se snížením emisí skleníkových plynů.

Globální cíle

Cíl udržitelného rozvoje č. 13, týkající se opatření v oblasti klimatu, má u svého druhého podcíle ukazatel související s NDC: Ukazatel 13.2.1 zní: „Počet zemí s vnitrostátně stanovenými příspěvky, dlouhodobými strategiemi, národními adaptačními plány, strategiemi uvedenými v adaptačních sděleních a národních sděleních.“[5] K 31. březnu 2020 oznámilo své první NDC sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu 186 stran (185 zemí plus Evropská unie). Ve zprávě OSN se uvádí, že v roce 2020: „Svět je při současné úrovni národně stanovených příspěvků daleko od cesty ke splnění tohoto cíle.“[6] Předpokládá se, že pandemie covidu-19 nabízí zemím příležitost „přehodnotit priority a přebudovat své ekonomiky tak, aby byly ekologičtější a odolnější vůči změně klimatu“.[6]

Historie

Předchůdcem NDC je systém závazků a revizí, o kterém mezinárodní vyjednavači v oblasti klimatu uvažovali již na počátku 90. let.[7] Všechny státy, které byly smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), byly v listopadu 2013 na konferenci OSN o změně klimatu, která se konala ve Varšavě, požádány, aby zveřejnily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky.[8][9] Zamýšlené příspěvky byly stanoveny, aniž by byla dotčena jejich právní povaha.[9] Tento termín byl zamýšlen jako kompromis mezi „kvantifikovaným cílem omezení a snížení emisí“ (QELRO) a „vnitrostátně vhodnými zmírňujícími opatřeními“ (NAMA), které Kjótský protokol používal k popisu různých právních závazků rozvinutých a rozvojových zemí.

Po vstupu Pařížské dohody v platnost v roce 2016 se INDC staly prvními NDC, když stát dohodu ratifikoval, pokud se zároveň nerozhodl předložit nový NDC. NDC jsou prvními cíli v oblasti emisí skleníkových plynů v rámci UNFCCC, které platí stejně pro rozvinuté i rozvojové země.[1]

Předkládání INDC

Dne 27. února 2015 předložilo Švýcarsko jako první stát své INDC.[10] Švýcarsko uvedlo, že od roku 1864 zaznamenalo nárůst teploty o 1,75 °C a že si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů o 50 % do roku 2030.[11]

Indie předložila své INDC v říjnu 2015 a zavázala se, že do roku 2030 sníží emisní náročnost HDP o 33-35 % oproti úrovni z roku 2005.[12] Ve svém podání Indie napsala, že k dosažení svých cílů na období 2015–2030 potřebuje „nejméně 2,5 bilionu USD“ a že její „mezinárodní potřeby financování opatření v oblasti klimatu“ budou představovat rozdíl oproti tomu, „co může být k dispozici z domácích zdrojů“.[10]

85 % zemí uvedlo, že pro ně je výzvou krátký časový rámec, který mají k dispozici na vypracování INDC. Mezi další uváděné problémy patří obtíže se zajištěním politické podpory na vysoké úrovni, nedostatek jistoty a pokynů ohledně toho, co by mělo být do INDC zahrnuto, a omezené odborné znalosti pro posouzení technických možností. Navzdory výzvám však necelá čtvrtina zemí uvedla, že při přípravě svých INDC získala mezinárodní podporu, a více než čtvrtina uvedla, že o mezinárodní podporu stále žádá.[13] Proces INDC a výzvy, které s sebou přináší, jsou pro každou zemi jedinečné a neexistuje žádný „univerzální“ přístup nebo metodika.[14]

NDC závazky v rámci Evropské unie

Státy EU předkládají NDC společně v prostřednictvím podání Evropské rady. Aktualizované závazky byly podány 17. prosince 2020.[15]

Nabídka snížení emisí v rámci současných NDC

Prostřednictvím indexu výkonnosti v oblasti změny klimatu, nástroje Climate Action Tracker[16] a prostřednictvím tzv. klimatických hodin lze průběžně sledovat, jak jsou jednotlivé země na cestě k plnění svých závazků z Pařížské dohody. Nástroje Climate Change Performance Index, Climate Action Tracker a Climate Clock však poskytují pouze obecný přehled, pokud jde o aktuální kolektivní a individuální snižování emisí v jednotlivých zemích. Neposkytují přehled o snížení emisí, které jednotlivé země nabízejí pro jednotlivá opatření navržená v NDC.

Srovnání cílů Pařížské dohody se závazky, které udělaly jednotlivé státy

NDC a možnost dosažení cílů Pařížské dohody

V roce 2021 dospěla studie využívající plně statistický pravděpodobnostní model k závěru, že míra snižování emisí musí vzrůst o 80 % nad rámec NDC, aby bylo pravděpodobně dosaženo horního cílového pásma 2 °C stanoveného Pařížskou dohodou, že pravděpodobnost, že hlavní znečišťovatelé splní své NDC bez takového zvýšení, je velmi nízká, přičemž odhaduje, že při současných trendech je pravděpodobnost udržení oteplení pod 2 °C pouze 5 %. Pokud všechny signatářské země své NDC splnily a pokračovaly v plnění i po roce 2030, pak je pravděpodobnost splnění cíle 2 °C pouze 26 %.[17][18] Odborníci doporučují zásadní strukturální změny socioekonomiky globální civilizace pro systematickou „dekarbonizaci“ a související mechanismy – například práce, odpovědnosti a rozdělování zdrojů – a také sledování cesty k oteplení maximálně o 1,5 stupně, nikoli o 2 stupně.[19]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nationally Determined Contributions na anglické Wikipedii.

  1. a b c What is an INDC?. World Resources Institute [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Paris Agreement. unfccc.int [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. 
  3. FALKNER, Robert. The Paris Agreement and the new logic of international climate politics. International Affairs. 2016-09, roč. 92, čís. 5, s. 1107–1125. Dostupné online [cit. 2021-08-21]. DOI 10.1111/1468-2346.12708. (anglicky) 
  4. Nationally Determined Contributions (NDCs). unfccc.int [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. 
  5. OSN. Work of the Statistical Commission pertaining to the 2030 Agenda for Sustainable Development [online]. OSN, 2017 [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. 
  6. a b — SDG Indicators. unstats.un.org [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. 
  7. DESSLER, Andrew Emory. The science and politics of global climate change : a guide to the debate. Third edition. vyd. Cambridge, United Kingdom: [s.n.] xxi, 258 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-17942-4, ISBN 1-107-17942-4. OCLC 1112371640 S. 28, 137–148, 175–179, 198–200. 
  8. Report of the Conference of the Parties on its nineteenth session, held in Warsaw from 11 to 23 November 2013 Addendum Part two: Action taken by the Conference of the Parties at its nineteenth session [online]. OSN, 2014-01-31 [cit. 2021-08-21]. S. 3. Dostupné online. 
  9. a b Climate Policy Observer: Monitoring climate policies [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-12. 
  10. a b INDC - Submissions. www4.unfccc.int [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. 
  11. Switzerland, EU are the first to submit ‘Intended Nationally Determined Contributions’. www.downtoearth.org.in [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. VENKAT, Vidya. India to cut emissions intensity. The Hindu. 2015-10-03. Dostupné online [cit. 2021-08-22]. ISSN 0971-751X. (anglicky) 
  13. NEW CLIMATE INSTITUTE. Second wave of climate change proposals (INDCs) expected in September after a first wave in March. NewClimate Institute [online]. 2015-03-05 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. CDKN. Intended Nationally Determined Contributions (INDCS): sharing lessons and resources. Climate and Development Knowledge Network [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Pařížská dohoda: Rada postoupila podání vnitrostátně stanovených příspěvků jménem EU a členských států. www.consilium.europa.eu [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. 
  16. Countries. climateactiontracker.org [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Limiting warming to 2 C requires emissions reductions 80% above Paris Agreement targets. phys.org [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. LIU, Peiran R.; RAFTERY, Adrian E. Country-based rate of emissions reductions should increase by 80% beyond nationally determined contributions to meet the 2 °C target. Communications Earth & Environment. 2021-12, roč. 2, čís. 1, s. 29. Dostupné online [cit. 2021-08-22]. ISSN 2662-4435. DOI 10.1038/s43247-021-00097-8. PMID 33899003. (anglicky) 
  19. FORSTER, Piers M.; FORSTER, Harriet I.; EVANS, Mat J. Current and future global climate impacts resulting from COVID-19. Nature Climate Change. 2020-10, roč. 10, čís. 10, s. 913–919. Dostupné online [cit. 2021-08-22]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-020-0883-0. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Souhrnná zpráva o souhrnném účinku zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků [online]. UN FCCC, 2015-10-30 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Vnitrostátně stanovené příspěvky podle Pařížské dohody. Souhrnná zpráva sekretariátu. unfccc.int [online]. UN FCCC [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • BLOG: Aktualizované NDC - co říkají o dopravě?. Changing Transport [online]. 2021-02-23 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Klimatická neutralita: jak chce Evropa uplatňovat Pařížskou dohodu | Zpravodajství | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2019-11-19 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Paris agreement emission reduction targets cs.png
Autor: Genetics4good, Licence: CC BY-SA 4.0
Schéma znázorňující cíle Pařížské dohody v oblasti snižování emisí.

Schéma vychází z obrázku ES2 na straně xvi/16 Zprávy o emisní mezeře 2016: A UNEP Synthesis Report Viz https://europa.eu/capacity4dev/file/31710/download?token=hOfXKoN6. Současný politický cíl byl prodloužen do roku 2050 a rozdělen na dvě poloviny; jednu tvoří "minulé emise" (údaje z let 2010-2020) a druhou polovinu tvoří současný politický cíl. Minulé emise byly převzaty z (první části) současné politické trajektorie vzhledem k tomu, že zahrnovaly snížení emisí z dřívějších klimatických dohod (tj. Kjótského protokolu). Výchozí hodnota je údaj pro případ, že by se v letech 2010-2020 nic nedělo (což se nestalo), takže byla zcela vypuštěna.

Přesné údaje, které byly použity:

minulých emisí: (2010) až 53,5 (2020) gigatun CO2 ročně. současná politická trajektorie: 53,5 (2020) až 70 (2050) gigatun CO2 ročně. cíl 2 °C: 53,5 (2020) až 23 (2050) gigatun CO2 za rok cíl 1,5 °C:: 53,5 (2020) až 8 (2050) gigatun CO2 ročně Hodnota 53,5 gigatun byla vypočtena takto: V roce 2010 bylo vypuštěno 48 gigatun a do roku 2030 má být vypuštěno 59 gigatun; takže 59-48=11 za 20 let, tedy 5,5 za 10 let; 48+5,5=53,5

70 gigatun bylo vypočteno takto: V roce 2010 bylo vypuštěno 48 gigatun a do roku 2030 má být vypuštěno 59 gigatun; takže

59-48=11 za 20 let, tedy 22 za 20 let; 48+22=70