Vodárenská věž (Tábor)

Vodárna
uliční pohled
Základní informace
Sloh	renesance
Výstavba	1492-1502
Poloha
Adresa	Tržní nám. 1, Tábor, Tábor, Česko Česko
Ulice	Tržní nám.
Souřadnice	49°24′54,11″ s. š., 14°39′37,52″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	45850/3-4658 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodárenská věž, také stará vodárna (věžový vodojem), se nalézá na území městské památkové rezervace v Táboře (výnos MŠK čj. 36.568/61-V/2),^[1] v blízkém sousedství Žižkova náměstí a jeho pozdně gotické radnice. Historické jádro Starého města bylo vyhlášeno národní kulturní památkou v roce 1962 (č. 251/1962 Sb.), jako v jediném městě v té době v ČSSR.^[2]

Stavba je dílem významným industriálním dědictvím, současně představuje vzácnou renesanční památku technického charakteru, a zároveň je historickým dokladem renesanční výstavby města. Jako dominanta v dochovaném pásmu městského opevnění (je přičleněna k městským hradbám) má objekt také urbanistický význam.

Popis

Historie

Stavba staré vodárny, stojící na pravidelném pozemku^[3] p. č. 562 o výměře 34 m², je situována na jižním konci dnešního Tržního náměstí (dříve tzv. "Velký šanc"),^[4] a na severním konci Žižkovy ulice. Vodárenská věž byla vestavěna do hlavní hradební zdi, která je z období vlády Přemysla Otakara II.

Stará vodárna byla postavena již na přelomu 15. a 16. století (v roce 1502), po vybudování Jordánu, nejstarší nádrže ve Střední Evropě (na Košinském potoce, roku 1492). Důvodem budování byl nedostatek pitné i užitkové vody ve městě. Vodu do věže, nacházející se 32 m nad hladinou nádrže (a 436 m/n. m.), vytlačovalo čerpací zařízení z tzv. vodárenských mlýnů, poté byla unikátním dřevěným potrubím rozváděna do městských kašen.^[4]

Po velkém požáru v roce 1559, kdy ohni podlehla velká část domů v centrální části města, byla stavba obnovena. Až do 16. století bylo základní stavební surovinou dřevo, a tak paradoxně ničivé požáry z let 1525–1559 pomohly dalšímu rozvoji města. Byly důvodem ke kamenné přestavbě, a často i k uplatnění nových architektonických prvků.^[5] Také při obnově vodárenské věže vznikly dva renesanční obloučkové štíty.

Roku 1874 byl vyměněn na věži rezervoár, v letech 1877 a 1925 byla věž průběžně opravována.

V roce 1972 bylo provedeno statické zajištění zdi, na které věž stojí, ve stejném roce proběhla také oprava střechy.^[6]

Původně v jihovýchodním rohu Tržního náměstí, při vjezdu z ulice Žižkovy, stál dům. V roce 1798 rozdělila vdova Eufrosina Pokorná dům čp. 254 (tehdy Josefínské číslo 221) na dvě části. Od té doby byl dům rozdělen. V roce 1826 se součástí levé části domu, dnes čp. 2855, stala bašta (půlválcová věž v hlavní hradební zdi). Mezi vodárenskou věží a pravou částí domu, dnes čp. 254, byl vždy dvorek. V současné době stojí na místě obou objektů novostavba přízemního domu.

Poslední velká rekonstrukce objektu vodárenské věže proběhla v roce 1983.

Během archeologického výzkumu byla u nádrže Jordán nalezena historická vodní výpusť; za tento objev byla v roce 2013 táborským archeologům udělena prestižní cena Patrimonium pro futuro v kategorii Objev, nález roku.^[7]

Při opravách v roce 2020 proběhla mj. výměna oplechování (za původní měděné), také díky použití tzv. trassové malty,^[8] regulující vlhkost zdiva, se prodloužila jeho životnost. Mechanicky i chemicky byla očištěna celá fasáda, odstraněny lišejníky a mechy, proběhlo její zakonzervování.^[9][10]

Architektura

Vodárenská věž je renesanční stavbou, přičleněnou k původnímu městskému opevnění (východní stěnou stojí na hradbách). Je zdobena sgrafitem, severní a jižní průčelí jsou ukončena obloučkovými štíty.

Hranolová věž má obdélný půdorys, je třípatrová, zakončena sedlovou, dnes modřínovou šindelovou střechou (dříve krytou bobrovkami).^[10]

Zdivo je smíšené, omítka v přízemí hladká, od patra začíná sgrafitová výzdoba. Psaníčková sgrafita pokrývají plochu věže ve všech patrech, ze všech stran. Jednotlivá patra prolamuje několik okének různých velikostí. V prvním patře je prolomeno okno na jižní straně, ve druhém patře na západní, jižní a východní straně a ve třetím patře se nachází větší, segmentově zaklenuté okno, otevřené směrem k severu.

Průčelí je ukončeno úzkou profilovanou korunní římsou. Severní a jižní štít se skládá ze tří řad obloučků, jejich vnější stěny jsou kryté oplechováním. U severního štítu jsou v prostřední řadě obloučků dvě okénka.^[11]

Vstup do věže je ze západní strany, jedná se o úzké svlakové dřevěné dveře v segmentovém záklenku. Dveře jsou z vnitřní strany uchyceny pomocí horizontálního kování na trnech.

V interiéru, osvětleném úzkými okénky s kamennými ostěními, jsou patra přístupná po úzkém, poměrně strmém dřevěném schodišti, konstrukce mezi patry je také dřevěná.

Současnost

V renesanční vodárně se dnes nachází galerie, sloužící pro výstavy výtvarného umění.^[12] Galerii Vodárenská věž provozuje město Tábor od roku 1997, v jejích netypických prostorách vystavují zejména mladí a začínající výtvarníci, kteří nejsou svázáni konvencemi.^[13] Stavba nedisponuje výtahem.

Severně od galerie na Tržním náměstí probíhají historické trhy a jiné kulturní akce, připomínající minulost města,^[14] také se zde nachází parkoviště.^[15] Z hradeb pří ústí Žižkovy ulice je vyhlídka na Jordán.^[16] Nádrž Jordán (rozloha 50 ha, hloubka až 18 m) dnes, mimo zásobování vodou, slouží také k odpočinku obyvatel i turistů.^[17]

Historická památka byla, díky modelu studentů SPŠ Tábor, účastna v soutěži Stavba z vlnité lepenky, téma Národní kulturní památka České republiky.^[18]

Současnost se v Táboře prolíná s minulostí, s historickou atmosférou jeho ulic a domů, včetně staveb, jakými je i vodárna. Také proto je město označováno za jedno z nejmalebnějších měst v České republice.^[19]

Kulturní památka

Stavba je vedena jako nemovitá kulturní památka, rejst. č. ÚSKP 45850/3-4658 - vodárna a rejst. č. ÚSKP 11765/3-4513 - městské opevnění.^[20] Vlastníkem stavby je město. Stavem kulturních památek a kontrolou jejich užívání se zabývá odbor rozvoje MÚ Tábor, který také zajišťuje státní správu na úseku památkové péče a řeší většinu otázek, týkajících se památek i památkově chráněného území.^[21] Město Tábor je také od roku 1993 aktivně zapojeno do Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ).^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• JANKOVEC, O.: Výběrový katalog urbanistických a stavebních proměn historické zóny města Tábora. Město Tábor, 2002
• ROHÁČEK, M.: Program regenerace městské památkové rezervace Tábor a okolí pro roky 2007 – 2010
• MICHALKOVÁ, J.: Přehled proměny Starého města Tábora od roku 1990 do roku 1999
• BRATKA, Petr aj. Tábor Městská památková rezervace. 1.vyd. Tábor, Ars Monument, 1992. ISBN 80-901174-0-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodárna na Wikimedia Commons

Fotografie:

• https://www.turistika.cz/mista/tabor-renesancni-vodarenska-vez/foto?id=411900
• https://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/diacky/diacek0202.html
• https://www.facebook.com/mutaborcz/posts/4744536782285892
• http://www.galerietabor.cz/vodarenska-vez/