Vodárenská věž Děvín

Vodárenská věž Děvín
Vodárenská věž Děvín po rekonstrukci (jaro 2021)
Účel stavby
vodárenský objekt; telekomunikační objekt
Základní informace
Architekti	Ing. arch. Karel Hubáček; Ing. Zdeněk Patrman
Výstavba	1976 – 1977
Cena	přestavba za 100 milionů korun
Přestavba	2019 – 2020
Materiály	ocel, beton, sklo
Stavitel	Vítkovické železárny Klementa Gottwalda; Hutní montáže Ostrava; Vodní stavby Praha
Stavebník	Pražská vodohospodářská společnost
Současný majitel	Pražské vodovody a kanalizace (PVK)
Technické parametry
Architektonická	50 m
Poloha
Adresa	Dívčí hrady, Praha 5, Česko Česko
Pohoří	kopec Děvín na Pražské plošině
Nadmořská výška	310 m n. m.
Souřadnice	50°3′9,43″ s. š., 14°23′57,73″ v. d.
Vodárenská věž Děvín Vodárenská věž Děvín na mapě Prahy
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodárenská věž Děvín (a s ní související čerpací stanice Děvín) je stavba pražské vodohospodářské infrastruktury.^[1] Účelem technologické stavby není (na rozdíl od klasických vodárenských věží) akumulace pitné vody v rezervoáru, ale tlumení tlakových vodních rázů vznikajících v přívodním řadu želivské vody z vodojemu v Jesenici u Prahy.^[1] Vodárenská věž Děvín se nachází na pražském kopci Děvín (310 m n. m.)^[2] nad levým břehem řeky Vltavy v lokalitě nazývané Dívčí hrady;^{[pozn. 1]} v katastru Prahy 5,^[4] na rozhraní Hlubočep a Radlic.^{[5][2][pozn. 2]}

Projekt vodárenské věže byl zadán na začátku 70. let 20. století projekční kanceláři v národnímu podniku Stavoprojekt v Liberci.^[3] Z několika verzí architektonických řešení byla vybrána nakonec ta nejjednodušší.^[3]

Ing. arch. Karel Hubáček a český statik a konstruktér Ing. Zdeněk Patermann vyprojektovali stavbu vyrovnávací vodárenské věže Děvín v roce 1976.^{[5][pozn. 3]} Stavba tohoto sice jen užitkového objektu (ale s vysokou architektonickou hodnotou) byla dokončena v roce 1977.^[5]

Stavba věže ve druhé polovině 70. let 20. století v reálně–socialistickém Československu byla poznamenána incidentem, který způsobil jeden ze tří dodavatelů stavby – Vítkovické železárny Klementa Gottwalda.^[3] S odůvodněním, že plní důležitější zakázky pro tehdejší Sovětský svaz, odmítly železárny dodat na stavbu věže požadovaný materiál.^[3] Situaci vyřešil až zásah stranických a vládních činitelů, železárna dodala přednostně na stavbu věže příslušné tuny oceli a hrozba, že obyvatelé rozestavěných sídlišť na jihozápadním okraji Prahy zůstanou bez pitné vody, byla zažehnána.^[3] Kromě Vítkovických železáren Klementa Gottwalda se na stavbě ještě podílely podniky Hutní montáže Ostrava (ocelové konstrukce) a Vodní stavby Praha.^[3][1] Posledně jmenované (Vodní stavby Praha) realizovaly stavbu čerpací stanice Děvín a všech dalších nutných vodárenských zařízení.^[3]

Vlastní vodárenská věž je tvořena třemi 50 metrů vysokými, paralelně vertikálně umístěnými a vzájemně spolu do trojúhelníka spojenými ocelovými válci (tubusy, každý s průměrem 1,8 metru).^[3] Ocelové tubusy jsou z vnějšku oplášťovány modrým a žlutým plechem^[3] a prohnutými stěnami z profilového skla,^[5] které chrání vnitřní schodiště (sloužící k výstupu na věž).^[3] Spojnice tubusů jakož i jejich samotné vrcholy mají (oproti dolnímu, modrému „tělu“ věže) bílou barvu a vytvářejí siluetu světlého písmene „H“ (odkaz na příjmení architekta Hubáčka).^{[5] [pozn. 4]}

Koncepce věže vyplynula jako řešení při plánování vodárenského systému napojeného na vodní zdroj Želivka.^[3] Vyšší nadmořská výška vodojemů v Jesenici u Prahy umožnila gravitační dopravu pitné vody pro Prahu pomocí shybky pod Vltavou až na její levý břeh.^[3] Vodárenská věž Děvin je součástí vodovodních řadů zásobujících dnes (rok 2021) rozlehlá pražská sídliště (Jihozápadní Město) a plní funkci vyrovnávací věže,^[5] která tlumí vodní rázy vznikající v hlavním přivaděči DN 1200.^[3] Čerpadla věže Děvín přečerpávají vodu z potrubí od vodojemu v Jesenici u Prahy (sem je přiváděna voda pro Prahu z vodní nádrže Švihov (vodárenské nádrže Želivka)).^{[5][pozn. 5]}

Rozsáhlou rekonstrukci čerpací stanice Děvín a vodárenské věže Děvín (vynucenou zastaralou technologií a vzrůstající četností čím dál náročnějších oprav^[1]) plánovaly Pražské vodovody a kanalizace (PVK) na roky 2019 až 2020.^[3][1][4] Investorem této akce (za více než 100 milionů korun) byla městem vlastněná^[4] firma Pražská vodohospodářská společnost (PVS) – správce pražské vodohospodářské infrastruktury.^[3][1][4] Věž i čerpací stanici mají až do roku 2028 pronajatu Pražské vodovody a kanalizace (PVK).^{[4][pozn. 6]}

V rámci rekonstrukce prošla vodárenská věž Děvín kompletní sanací.^[1] Byla opatřena novými antikorozními nátěry (hlavní tubusy, spojovací konstrukce, vnitřní schodiště).^[1][4] Došlo k výměně narušeného opláštění věže i k výměně skleněných výplní.^[1]

Obnova čerpací stanice Děvín zahrnovala obnovu stavební části, strojní technologie a elektrického vybavení.^[1][4] Strojovna, původně obložena jednoplášťově, byla zateplena sendvičovými obkladovými panely.^[1][4] Vyšší účinnosti a efektivity čerpání bylo dosaženo osazením trojice nových čerpadel (každé s výkonem 600 litrů/sekundu; původní napájení jejich elektromotorů bylo z vysokého napětí 6 000 V převedeno na nízké napětí 690 V).^[1][4] Změna napájecího napětí motorů čerpadel implikovala rekonstrukci trafostanice (je součástí čerpací stanice Děvín).^[1] Původní transformátory s olejovým chlazením (potenciální nebezpečí ekologické havárie při porušení těsnosti pláště) byly nahrazeny ekologicky bezpečnějšími vzduchem chlazenými transformátory.^[1] Potrubí (původně z korodující uhlíkové oceli) bylo vyměněno za potrubí z nerezové oceli.^[1] Výměny se dočkaly rovněž veškeré uzavírací a regulační armatury.^[1]

Čerpací stanice (na rozdíl od stavu před rekonstrukcí) je bezobslužná s plně automatickým provozem a s on-line přenosem provozních údajů na centrální dispečink Pražských vodovodů a kanalizací (PVK).^[1][4] Zásahy do provozu čerpací stanice je možno provádět „na dálku“ z dispečinku PVK a to prostřednictvím radiové sítě, určené k přenášení takovýchto výkonných a řídících povelů.^[1][4]

Některé unikátní prvky původního technického vybavení čerpací stanice (jedno čerpací soustrojí,^[4] některé technicky zajímavé řídící a regulační prvky^[4]) byly po demontáži vyčleněny pro muzejní účely a byly dány k dispozici (do sbírek)^[4] Národnímu technickému muzeu (NTM).^[1]

Věž funguje ve spojitosti se třemi čerpadly (o celkovém výkonu 1 800 litrů/sekundu) a to pouze jako záložní, protože čerpací stanice Strážovská zajišťuje distribuci pitné vody (pro potřeby hlavne jihozápadního města) s nižší energetickou náročností a tedy efektivněji.^[3] Děvínská čerpací stanice je udržována v pohotovostním režimu – za normálního stavu čerpá pouze dva dny v týdnu po čtyřech hodinách.^[3]

Primární vodohospodářský účel vlastní věže (díky její dominantní poloze na kótě 310 m n. m.) je doplněn i radiokomunikačními funkcemi.^[2] Věž využívají nejen veřejní operátoři, ale slouží rovněž pro potřeby zajištění přenosových cest radiové sítě provozovatele a správce vodohospodářského majetku hlavního města Prahy.^[3] Telekomunikační zařízení firem jsou instalována v několika kontejnerech u paty věže, anténní systémy jsou pak umístěny v nejvyšším bodě vlastní věže.

• Vodárenská věž Děvín a její okolí
• 
  Pohled na věž; v pozadí Nuselský most (jaro 2007)
• 
  Celkový pohled na věž (jaro 2021)
• 
  Detail prosvítajícího vnitřního schodiště a anténních systémů na vrcholku věže (jaro 2021)
• 
  Kontejnery s technologií u paty věže (jaro 2021)
• 
  Detail vrcholu věže s anténními systémy (rok 2010)

• Děvín (Pražská plošina)
• Dívčí hrady (Praha)
• Seznam vodárenských věží v Praze
• Karel Hubáček
• Zdeněk Patrman

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodárenská věž Děvín na Wikimedia Commons