Vodní brána (Mohelnice)

Vodní brána
Účel stavby

veřejná komunikace, komerční využití patra (osobní služby)

Základní informace
Slohgotika
Výstavba1540
Pojmenováno poblízkém zdroji vody
Poloha
AdresaMohelnice, ČeskoČesko Česko
UliceU Brány
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky33203/8-1043 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodní (také severní, mírovská) brána v Mohelnici je jedinou dochovanou branou z původních čtyř, které byly součástí městského opevnění. Vystavěna byla roku 1540 a od roku 1958 je kulturní památkou.[1]

Historie

Mohelnice byla hrazeným městem, jehož kamenné hradby byly budovány dlouhá desetiletí v průběhu 15. a 16. století. Do vnitřního prostoru hradeb se vstupovalo celkem čtyřmi branami ze čtyř světových stran. Za hlavní brány lze považovat východní tzv. Dolní bránu (na dnešní ul. Smetanově) a západní tzv. Horní bránu (ul. Třebovská). Dále v neupřesněné časovém období existovala brána Loštická v jižní linii hradeb.[2] Všechny tyto brány zanikly nejpozději do poloviny 19. století.

Mohelnice na mapě z I. vojenského mapování (1764-1768)
Opevnění Mohelnice s Vodní bránou na SV (1764-1768)

Jedinou dochovanou tak zůstala tzv. Vodní brána, která obyvatelům města zajišťovala snadný přístup k vodě, jejímž zdrojem byla mlýnská strouha vedená podél severní linie hradeb. Patrně se jednalo o nejmenší ze všech bran, čemuž nasvědčuje zaznamenané označení výpadová branka či fortna. Brána byla vystavěna (případně obnovena po zničení husity) v roce 1540.[3] K další obnově došlo roku 1841 po katastrofálním požárů města, kdy vyhořelo 191 domů. Dvě větší rekonstrukce proběhly i ve 20. století (1931, 1993).[4]

U každé z městských bran stával pekařský dům. Ten u Vodní brány byl vystavěn roku 1597, památkově chráněn je od roku 1958.[5]

Popis

Jedná se o jednopatrovou pozdně gotickou stavbu se sedlovou střechou a s valeně klenutým průjezdem. Do patra se vstupuje vnitřním schodištěm s dveřmi na jižním průčelí. Pilíře brány v severním průčelí jsou z neomítnutého lomového kamene; do mělce zapuštěného portálu se v minulosti zvedal padací most. Nad portálem je uveden latinský nápis Nisi Dominus custodierit civitatem frustra vigilat qui custodit eam! (Když Pán nestřeží město, marně bdí ten, kdo je střeží, Žalm 127,1) a letopočty (1540, 1841, 1931) odkazující na období výstavby a významných rekonstrukcí.

Prostory v patře jsou komerčně využívány, je zde kadeřnictví.

Odkazy

Reference

  1. Památkový katalog: dům s městskou bránou [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 
  2. HÁNYŠ, Rostislav. Archeologové objevili u centra Mohelnice studnu, mince i torzo brány. iDNES.cz [online]. 2018-05-23 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 
  3. MIROSLAV, Kobza. Nejstarší dějiny Mohelnice sahají až do 12. století, městem je jmenována od roku 1273. Český rozhlas Olomouc [online]. Český rozhlas, 2023-06-04 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 
  4. SROVNALOVÁ, Jitka. Poznejte své město: Mohelnické městské brány. Mohelnický zpravodaj. Březen 2012, čís. 3, s. 8. Dostupné online. 
  5. Památkový katalog: městský dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 

Literatura

  • FIŠERA, Zdeněk. Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2007. 304 s. ISBN 978-80-7277-061-8. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Mohelnice - I. vojenske mapovani.png
Mohelnice na mapě z prvního vojenského mapování