Vodní elektrárna Angiquinho

Vodní elektrárna Angiquinho
Suchý kaňon vodopádů se strojovnou
Poloha
Kontinent	Jižní Amerika
Stát	Brazílie
Kraj	Bahia
Město	Paulo Afonso
Souřadnice	9°23′29″ j. š., 38°11′41″ z. d.
Hydrologické údaje
Povodí řeky	São Francisco
Roční průtok	2 800 m³/s
Vodní elektrárna
Výkon současný	1,4 MW
Typ turbíny	Francis
Ostatní
Stav	vyřazená
Začátek výstavby	1911
Dokončení	1913

Vodní elektrárna Angiquinho (portugalsky Usina Hidrelétrica de Angiquinho) je unikátní vodní dílo na stěně vodopádů Paulo Afonso na řece São Francisco v Brazílii. Je po elektrárně Marmelos druhou nejstarší vodní elektrárnou v Brazílii a nejstarší vodní elektrárnou na severovýchodě země.

Všeobecné informace

Suchá krajina bez rozvinutého průmyslu v okolí vodopádů Paulo Afonso přilákala na začátku 20. století pozornost plukovníka Delmiro Gouveiy. Delmiro Augusto da Cruz Gouveia byl jedním z hlavních strůjců brazilské industrializace. Po úspěšném otevření prvního obchodního domu v Brazílii v městě Recife získal nejen zasloužený věhlas, ale i potřebné kontakty. Po získání potřebných povolení k nakládání s vodami i příslušných statků vypracoval projekt na stavbu vodní elektrárny, potřebného rozvodného systému i odběratelské základny.

Stavba elektrárny proběhla v letech 1911 až 1913. Elektrická energie byla přenášena do 24 km vzdáleného města Pedro (dnes Delmiro Gouveia ). V tomto sídle pomocí elektrické energie vybudoval největší výrobnu šicích nití v Jižní Americe, která produkovala 200 000 ampulí šicích nití denně, hluboko pod cenami anglických výrobců. Tento úspěch byl později pravděpodobnou příčinou jeho násilné smrti v roce 1917. Vzhledem k exotičnosti objektu je rozšířena nepodložená legenda o úkrytu největšího bandity na severovýchodě Brazílie, známého pod přezdívkou Lampião.

Elektrárna byla postavena na levém břehu vodopádů. Voda byla kamenným korytem přivedena nad útes a odtud vedena potrubím skalní průrvou do strojovny, umístěné 30 m nad dolní hladinou. Jako poradce Gouveia pozval italské a francouzské inženýry. V kraji je rozšířena legenda, podle které se evropští specialisté odvážili do výtahu z provazů pouze pod hrozbou zbraně v rukách Delmira Gouveiy. Později ke strojovně vedlo točité ocelové schodiště podél kolmé stěny, které je součástí díla dodnes.

Ve strojovně jsou instalovány tři turbosoustrojí firmy Brown, Boveri & spol., jejichž generátory poskytovaly 175, 450 a 625 kVA.

Na začátku 21. století se zde za významných investic buduje muzeum vodní energetiky a industrializace Brazílie, poskytující návštěvníkům i pohledy na vodopády.^[1] Rostoucí zájem je i nadějným popudem pro jednání o minimálním zaručeném průtoku na vodopádech.

Odkazy

Reference

Literatura

• Linsley R.K.: Applied hydrology, 759 str. McGraw-Hill, 1968
• Paul R.Josephson, Industrialized Nature, Island Press Washington, 2002 ISBN 1-55963-777-3
• SANTOS, Adolpho. Delmiro Gouveia. Depoimento para um estudo biográfico. Recife, 1947, 44 stran

Související články

• Vodopády Paulo Afonso
• Vodní elektrárny Paulo Afonso
• Kaskáda na řece São Francisco
• Vodní elektrárna Marmelos

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní elektrárna Angiquinho na Wikimedia Commons