Vodní elektrárna Mezzocorona

Vodní elektrárna Mezzocorona
Poloha
Kontinent	Evropa
Stát	Itálie Itálie
Kraj	Trentino
Město	Mezzocorona
Souřadnice	46°13′10″ s. š., 11°6′20″ v. d.
Hydrologické údaje
Povodí řeky	Noce
Roční průtok	30 m³/s
Vodní elektrárna
Výkon současný	54 MW
Typ turbíny	Francis
Ostatní
Stav	špičková
Začátek výstavby	1926
Dokončení	1929

Vodní elektrárna Mezzocorona je vodní dílo na řece Noce v severní Itálii. Je starší součástí kaskády Santa Giustina-Taio-Mollaro-Mezzocorona. Instalovaný výkon 54 MW představuje téměř čtvrtinu celkového výkonu elektráren na řece.

Historie projektu a výstavby

První projekty na využití řeky Noce k výrobě elektrické energie pocházejí z konce první světové války. Systém Mezzocorona na nejspodnějším úseku řeky byl budován spolu s elektrárnami v nejvyšších vysokohorských částech. Jednalo se o období intenzivní industrializace v Itálii v období Mussoliniho podpory velkolepých technických děl. V roce 1928 byla uvedena do provozu elektrárna Cogolo a v roce 1931 elektrárna Malga Mare,^[1] které zpracovávaly na Peltonových kolech malý průtok horské bystřiny Noce na spádech přes 600 m. Vodní dílo Mezzocorona bylo budováno za účelem zpracování vyšších průtoků ze středního a dolního povodí. S hlavním akumulačním členem se počítalo při projektu díla Santa Giustina, který byl však realizován až v roce 1951. Projekt počítal se třemi potrubními přívody. Zpoždění výstavby na vyšší stanici vyvolalo dočasné zapojení dvoucestného systému s předpokladem navýšení po dobudování díla v Santa Giustina. Později praxe nakládání s vodou potřebu třetí cesty nevyvolala. Elektrárna v Mezzocoroně byla uvedena do provozu v roce 1929, kdy bylo možné využít jen zádrže padesátimetrové přehrady Mollaro. Práce probíhaly od roku 1926. Po roce 1951 se do systému zapojila voda přehradní nádrže Santa Giustina a při zachování výkonu vzrostla roční výroba elektrárny.^[2]

Popis díla

Dílo využívá vodu z povodí o ploše 1 228 km², což je 87 % povodí řeky Noce.  Vodu pro výkon zadržuje betonová tížní hráz v lokalitě obce Mollaro o výšce 42,5 m a délce koruny 100 m. Přehradní nádrž při maximální kótě 348 m n. m. poskytuje 850 000 m³ užitečného objemu. ^[3]Toto množství postačuje pro čtyři hodiny špičkového provozu při maximálním výkonu. Nádrž je však zásobována vodou z elektrárny Santa Giustina-Taio, se kterou pracuje většinou v paralelním provozu a délka trvalého provozu je tak výrazně vyšší.

Voda je přiváděna tunelem o průřezu 10 m² a délce 9 123 m. Vyúsťuje ze skalního bloku nad městem Mezzocorona. Odtud jsou dvě potrubí o délce 120 m svedena po svahu pod betonovými mostky, chránícími potrubí před padajícími kameny. Hltnost systému je 60 m³/s s možností navýšení na 80 m³/s při založení třetího, projektem plánovaného potrubí. Před vstupem do strojovny se obě potrubí spojují í v jediný přívod, ze kterého je voda odebírána do tří soustrojí s Francisovými turbínami. Ty při spádu 124 m poskytují 54 MW. Elektrický výkon je napojen na vysokonapěťovou i místní síť a průměrná roční dodávka činí 210 GWh.

• 

  Přehrada nádrže Mollaro

• 

  Vstup do elektrárny prochází vinicemi

• 

  Ochrana potrubí vytváří dojem obřího schodiště

• 

  Cesta k elektrárně od Mezzolombarda

Odkazy

Reference

Související články

• Noce
• Vodní dílo Santa Giustina
• Mezzocorona

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní elektrárna Mezzocorona na Wikimedia Commons