Vodní elektrárna Polka
Vodní elektrárna Polka | |
---|---|
Stát | Česko |
Umístění | Horní Vltavice-Žlíbky čp. 12, okres Prachatice |
Stav | v provozu |
Začátek výstavby | 1911 |
Dokončení | 1913 |
Vlastník | AQUA ENERGIE s.r.o. |
Zhotovitel | Jakob Kraus |
Vodní elektrárna | |
Turbína | Francisova |
Spád | 18 |
Elektrická energie | |
Celkový výkon | 450 kW |
Souřadnice | 48°57′1,51″ s. š., 13°43′36,11″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Malá vodní elektrárna Polka se nachází na pravém břehu Teplé Vltavy v říčním km 407,800, v obci Horní Vltavice, katastrální území Žlíbky, v zaniklé obci Polka, okres Prachatice.
Historie
Na horním toku Poleckého potoka byla v roce 1839 postavena umělá vodní nádrž a potok upraven k plavení dřeva. V roce 1911 zakoupil místní vodní mlýn (Paulův) Jakob Kraus, majitel papírny na Františkově u Kvildy. Protože už nestačila pokrývat spotřebu elektrické energie hydroelektrárna ve Františkově, rozhodl se přebudovat Paulův mlýn na další vodní elektrárnu. Stavební práce byly zahájeny v roce 1911. Byl postaven jez (dnes v říčním km 409,100[1]) a vykopán nový náhon v délce 1,8 km souběžně s korytem Teplé Vltavy.[pozn. 1] Elektrárna byla dána do provozu v říjnu 1913 (uvedeno na štítě průčelí ERBAUT 1913)) a byla propojena se síti vodní elektrárny ve Františkově. V roce 1926 bylo provedeno propojení elektrickou sítí přes Volary do sítě Jihočeských elektráren. Ve štítě provozní budovy je datace 1925–25 V roce 2002 byla provedena rekonstrukce elektrárny.[2][3][4][5] Vodní elektrárnu vlastní společnost AQUA ENERGIE s.r.o.[6]
Popis
Vybudovaný nový náhon má délku 1,8 kilometrů a spád 18 metrů. Přivedená voda pohání dvě spirálové Francisovy turbíny, které v roce 1911 a 1912 vyrobila dolnorakouská firma J. M. Voith z Sankt Pöltenu. Generátory od firmy Brown Boveri Werke A. G. z Vídně měly výkon 140 kW a 320 kW. Původní výkon elektrárny byl 600 HP s napětím 500 V.[7][2] V roce 2002 byla provedena rekonstrukce elektrárny. Její výkon je 450 kW, turbíny mají výkon 150 kW a 300 kW, generátory 170 kVA a 350 kVA při napětí 500 V. Elektrárna s původním vybavením pracuje celoročně v bezobslužném provozu s občasným dohledem a je řízená systémem GE FANUC.[6]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Nový náhon na mapách nese označení Polecký potok
Reference
- ↑ Atlas zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie. www.calla.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Polka. staralenora.euweb.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-14.
- ↑ vodní elektrárna Polka, Horní Vltavice. www.hrady.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online.
- ↑ ELEKTRÁRNA POLKA | HORNÍ VLTAVICE A OKOLÍ. www.sumavanet.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Polka - - Historické album Šumavy - Nationalpark Šumava. www.npsumava.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-14.
- ↑ a b AQUA ENERGIE - Malá vodní elektrárna Polka. www.aquaenergie.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online.
- ↑ FA a VCPD ČVUT v Praze, INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Výkopové práce na náhonu Archivováno 14. 10. 2019 na Wayback Machine., elektrárny Jakoba Krause Archivováno 14. 10. 2019 na Wayback Machine., pohled do strojovny 2008 Archivováno 14. 10. 2019 na Wayback Machine.
- Polka Archivováno 14. 10. 2019 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“