Vodní hodiny
Vodní hodiny čili klepsydra (řec. κλεψύδρα, „zloděj vody“) byla původně nádoba s malým otvorem ve dně, kudy voda pomalu vytéká. Rysky v nádobě označovaly uplynulý čas. Klepsydra – podobně jako přesýpací hodiny – neměří tedy denní čas, nýbrž odměřuje časový interval.
Dějiny
Starověk
Hliněné klepsydry se ve starověkém Řecku užívaly k odměřování času, například při veřejných projevech, střídání vojenských hlídek a podobně. Vznikly patrně na Blízkém východě a nejstarší zachovaná alabastrová klepsydra ze 14. stol. př. n. l. se nalezla v egyptských Thébách. Do Athén snad uvedl klepsydru Platón. Později vznikaly i složitější klepsydry s plovákem, který udržoval stálou hladinu a čas se odečítal podle rysek na druhé nádobě, kam voda přitékala. Klepsydry významně zdokonalil Ktesibios (kolem 150 př. n. l.), který je původcem konstrukcí s vodním kolem a ozubenými převody. Slavnou a velmi složitou klepsydru s otáčivou mapou hvězdné oblohy postavil Andronikos Kyrrhestés asi roku 75 př. n. l. pro Věž větrů na římské agoře v Athénách.
Středověk
V raném středověku byly ozdobné vodní hodiny oblíbeným darem panovníků (například Theodorich Veliký kolem 490 králi burgundskému, papež Pavel I. Pipinovi Krátkému kolem 750 a další). Od starověku jsou doloženy složité vodní hodiny s vodním kolem, ozubenými převody a různými pohyblivými prvky také v Číně (Čang Cheng, 1. stol. př. n. l., I Sing kolem 720). Roku 807 prý věnoval bagdádský chalífa Hárún ar-Rašíd Karlu Velikému složité celodenní vodní hodiny, z nichž každou hodinu vypadla kovová kulička na měděný podnos, takže měly i bicí zařízení. Jejich fungování však nelze z dobových obrázků odvodit.
V roce 1088 zkonstruoval čínský učenec Su Sung důmyslný mechanizmus, jenž kromě měření času ukazoval i pohyb Slunce, Měsíce a planet.[1] Roku 1206 napsal arabský učenec al-Džazárí knihu o vodních hodinách a na středověkých miniaturách se objevují klášterní hodiny s vodním kolem a převody. Novou vlnu zájmu o klepsydry přinesla renesance: Leonardo da Vinci, Athanasius Kircher a Galileo Galilei konstruovali řadu důmyslných zařízení, která však neměla praktický význam.[2]
Moderní vodní hodiny
Zájem o vodní hodiny oživil francouzský fyzik a výtvarník Bernard Gitton, který od roku 1979 postavil řadu důmyslných vodních hodin, i když spíše k dekorativním účelům. Průtok vody trubičkou nebo malým otvorem, který klepsydra měří, silně závisí na viskozitě a ta zase na teplotě: viskozita vody při 0 °C je sedmkrát větší než při 100 °C. Kdyby měly klasické vodní hodiny udržovat čas s přesností jedné minuty za den, musely by udržovat teplotu s přesností asi třicetiny stupně. Gittonovy hodiny proto pracují na úplně jiném principu. Jádrem jeho hodin je kyvadlový mechanismus poháněný vodou, který vpouští do systému přesně odměřené množství vody. Soustava skleněných trubic a sifonů potom obstarává jen indikaci uplynulého času výškou vodního sloupce.
Odkazy
Reference
- ↑ FERGUSON, Niall. Civilizace: Západ a zbytek světa. Překlad Emanuel Geissler. Praha: Argo/Dokořán, 2014. (Zip; sv. 43). S. 45.
- ↑ S. Michal, Hodiny, str. 49-56.
Literatura
- S. Michal, Hodiny. Praha: SNTL 1980, str. 49-56.
- Ottův slovník naučný, heslo Hodiny vodní. Sv. 11, str. 431
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vodní hodiny na Wikimedia Commons - (anglicky) NIST: A Walk Through Time
- (anglicky) Rees's Universal Dictionary article on Clepsydra, 1819
- (německy) Wasseruhr
- (německy) Wundersames Sammelsurium
Média použitá na této stránce
Autor: Marsyas, Licence: CC BY-SA 2.5
Klepsydra - Water Clock: Reconstruction of a clay original of the late 5th cent. B.C. Ancient Agora Museum in Athens.
Chinese mechanical and horological engineering from the Song Dynasty; this diagram provides an overall general view of the inner workings and armillary sphere of Su Song's clocktower built in Kaifeng. The drawn illustration comes from Su Song's book Xin Yi Xiang Fa Yao published in the year 1092. On the right is the upper reservoir tank with the 'constant-level tank' beneath it. In the center foreground is the 'earth horizon' box in which the celestial globe was mounted. Below that are the time keeping shaft and wheels supported by a mortar-shaped end-bearing. Behind this is the main driving wheel with its spokes and scoops. Above that are the left and right upper locks with an upper balancing lever and upper link.
Diagram of a fancy clepsydra, this type being an automaton or self-adjusting machine. Water enters and raises the figure, which points at the current hour for the day. Spillover water operates a series of gears that rotates a cylinder so that hour lengths are appropriate for today's date. The ancient Greeks and Romans had twelve hours from sunrise to sunset; since summer days are longer than winter days, summer hours were longer than winter hours.
Autor: No machine-readable author provided. Luna04~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC-BY-SA-3.0
Modern water clock (clepsydre) museum Noria, espace de l'eau in Saint-Jean-Du-Bruel (FRANCE)
I took this photo in july 2006