Vodní kámen
(c) Stefandiller, CC-BY-SA-3.0
Vodní kámen je pevný povlak, který se usazuje na stěnách nádob, v nichž je přechovávána, vedena nebo především zahřívána a poté ochlazována tvrdá voda, jejíž teplota nedosahuje 100 °C. Základní složkou vodního kamene je obvykle uhličitan vápenatý.
Tvorba vodního kamene je způsobena změnou rovnováhy mezi ionty kyseliny uhličité a hydroxidu vápenatého při změně teploty a jejich vyloučením z vody. Vodní kámen má obvykle bílou barvu, ale někdy je nahnědlý až nažloutlý. [1]
Zamezování tvorby vodního kamene a jeho odstraňování lze řešit různými způsoby:
- mechanické metody: odírání vzniklého kamene
- chemické metody (rozpouštění pomocí kyselin, např. kyseliny citrónové, kyseliny chlorovodíkové)
- fyzikální metody: magnetická úpravna, galvanická úprava pomocí zinkové anody
- v kotlích snížením teploty ohřevu vody pod cca 55 °C (Periodicky je však nutné jednorázově ohřát vodu v bojleru nad 65 °C, aby se zabránilo možnému množení nebezpečných bakterií Legionella.).
Využití
Ve středověku se používal i jako stavební materiál, zejména na významné církevní stavby.[2][3]
Reference
- ↑ Ako odstránit vodní kámen?
- ↑ Christopher Wilson. Canterbury Cathedral Priory in the Age of Becket. Redakce P. Fergusson. New Haven and London: [s.n.], 2015. Kapitola Canterbury Cathedral’s Mystery “Marble”: A Double Imposture Unmasked’, s. 156–60. (anglicky)
- ↑ R.B. Harris. RECONSTRUCTING THE ROMANESQUE CLOISTER OF NORWICH CATHEDRAL. The Antiquaries Journal. Cambridge University Press, 2019, s. 133–159. DOI 10.1017/S0003581519000118. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní kámen na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce