Vodní mlýn (Rousínov, okres Česká Lípa)
Vodní mlýn v Rousínově | |
---|---|
Bývalý mlýn v osadě Rousínov v Lužických horách (stav v roce 2013) | |
Účel stavby | |
mlýn, objekt k bydlení | |
Základní informace | |
Sloh | barokní, klasicistní |
Výstavba | 1706 |
Přestavba | 1795 |
Současný majitel | soukromý vlastník |
Poloha | |
Adresa | Rousínov čp. 19, Svor, okres Česká Lípa, Česko |
Souřadnice | 50°48′8,86″ s. š., 14°36′22,21″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 11959/5-5433 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bývalý vodní mlýn čp. 19 se nachází v osadě Rousínov, která je částí obce Svor v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Původně barokní a později klasicistně přestavěný objekt z 18. století je zapsaný od roku 1992 jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.[1][2] Osada Rousínov s mlýnem se nachází v centrální části Chráněné krajinné oblasti Lužické hory.[3]
Historie
První písemná zmínka o osadě Morgenthau, která byla výnosem ministerstva vnitra B-8151-5/9 ze dne 15.11. 1946 přejmenována na Rousínov, je z roku 1612. Uvádí se však, že tato osada zde existovala již podstatně dříve.[4] Obyvatelé se živili převážně dřevorubectvím, později zde vznikly i brusírny skla a další provozy. V roce 1706 byl v Rousínově postaven mlýn na obilí. První brusírna skla měla vzniknout v roce 1710. Písemně doložená je však až brusírna skleněných perel, založená v roce 1784 v domě čp. 23. Do konce 18. století vznikly v Rousínově další tři brusírny. Dle historických záznamů v roce 1771 bylo v Rousínově 41 obydlených domů, o sto let později zde bylo již 60 domů, ve kterých žilo 520 obyvatel. Rousínovský mlýn přestavěl a rozšířil jeho majitel Johann Josef Jarisch v roce 1795. Z té doby pochází hlavní patrová budova mlýna, ke které byly později přistavěny novější obytné a hospodářské části a další kratší přístavba s podloubím.[5]
Na počátku 20. století měl Rousínov 69 domů a 445 obyvatel. V obci byla škola, tři hostince, obilní mlýn, bělidlo, jedenáct brusíren skla a dvě výrobny dřevité vlny. V té době zde vznikla i početnější česká komunita, tvořená rodinami sklářů, kteří sem přišli za prací z českých a moravských skláren. U silnice před mlýnem stávala od roku 1888 kaple sv. Vavřince s věžičkou. Po druhé světové válce tato pseudogotická kaple zchátrala a následně byla zbořena.[5]
Mlýn sloužil svému účelu zhruba do roku 1935. Po roce 1945 objekt nebyl udržován a areál mlýna postupně chátral. V roce 1991 se propadla břidlicová mansardová střecha historické budovy mlýna. Díky péči pozdějších vlastníků je areál mlýna opravený a udržovaný, pozůstatky někdejší hlavní budovy jsou zakonzervovány.[5] Bývalý vodní mlýn i s dochovaným náhonem byl na základě rozhodnutí Ministerstva kultury ČR prohlášen kulturní památkou dne 15. ledna 1992.[2]
Popis
Mlýn stojí na Rousínovském potoce, který pramení v oblasti hlavního hřebene Lužických hor mezi Pětikostelním kamenem a Bouřným nedaleko Nové Huti.[3] U Martinova Údolí se Rousínovský potok vlévá do Boberského potoka, který sem přitéká přes obec Svor od svých pramenů na úpatí Velkého Buku.[3] V jádru barokní, později klasicistně přestavěný mlýn má dochované původní dispoziční členění. Průčelí je opatřeno šambránami se zvýrazněnými klenáky a festony, profilovanými římsami a lizénami. Dochoval se také vstupní pískovcový portál se symboly mlynářství, datovaný tokem 1799, a vstupní barokní dvoukřídlé dveře. Součástí památkově chráněného areálu je i zachovaný vodní náhon.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Památkový katalog: Vodní mlýn [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Rousínov, vodní mlýn. Rozhodnutí o prohlášení za KP [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Seznam. CHKO Lužické hory [online]. mapy.cz [cit. 2021-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Historie obce [online]. Svor: Obecní úřad Svor [cit. 2021-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c KÜHN, Jiří. Rousínov [online]. luzicke-hory.cz [cit. 2021-02-04]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní mlýn čp. 19 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Křížek je v obci u odbočky k Milštejnu
Starý mlýn v Rousínově