Vodní mlýn Sázavského kláštera
| Vodní mlýn Sázavského kláštera | |
|---|---|
 bývalý vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Výstavba | před 1140 |
| Stavebník | Sázavský klášter |
| Poloha | |
| Adresa | U Jezu č.p. 33, Černé Budy, Sázava, okres Benešov,  Česko |
| Ulice | U Jezu |
| Souřadnice | 49°52′35,8″ s. š., 14°53′54,9″ v. d. |
| Další informace | |
| Kód památky | 11746/2-1163 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Sázavský klášter) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vodní mlýn Sázavského kláštera v Sázavě-Černých Budech v okrese Benešov je vodní mlýn, jehož ruiny stojí na pravém břehu řeky Sázavy u jezu.[1] Spolu s areálem kláštera a klášterním pivovarem je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky; od roku 2008 má stupeň stavu 4 havarijní stav.[2]
Historie
Mlýn je poprvé zmíněn roku 1140 v kronice Kanovníka vyšehradského; v řece Sázavě prý na několik hodin zmizela voda a mlýn zůstal na suchu. Při husitských válkách byl roku 1421 husity zničen; majetek kláštera poté zabrán bratry Zajímači z Moravy. V roce 1500 mlynář platil 13 kop grošů ze mlýna a 20 kop z pily.[1]
Roku 1570 přešel mlýn na Švihovské z Rýzmburka a v roce 1611 byl připojen k panství Komorní Hrádek. Za třicetileté války byl opět zničen a po jejím skončení opraven; Sázavský klášter jej odkoupil zpět. Po zrušení kláštera roku 1785 koupil panství od Náboženského fondu Vilém Tiegl z Prahy a mlýn pronajímal.[1]
V roce 1889 mlýn vyhořel a nedlouho poté byl dvakrát poškozen povodněmi. Po obnově v roce 1904 byl postupně modernizován a o čtyři roky později si ve mlýně vyráběli vlastní elektřinu. Mletí bylo zastaveno roku 1950 a státní statek zde pouze šrotoval. Mlýn chátral a po roce 1990 byl prodán.[1]
Popis
Zděná budova se sedlovou střechou je patrová s půdním polopatrem. Byla postavena z červeného pískovce, mladší zdi jsou cihlové. V přízemí na severní straně jsou obytné místnosti, technologická část má tři podlaží včetně podkroví. Stropy jsou trámové. V jižním průčelí stojí malý přístavek se sedlovou střechou. Kolmo k mlýnu byla nad náhonem na turbínu rozestavěna nová část.[2]
Voda na vodní kolo vedla od jezu.[1] V roce 1663 měl mlýn 2 složení, roku 1703 tři složení a v roce 1900 byly instalovány ocelové válcové stolice.[1] K roku 1500 je uváděna u mlýna pila, obnovená v roce 1703. Elektrárna byla při mlýně zřízena v roce 1908.[1] V roce 1663 byl mlýn o dvou kolech na spodní vodu, roku 1703 o třech kolech (zaniklo). V roce 1930 byla ve mlýně jedna Francisova turbína (hltnost 3,33 m³/s, spád 0,90 m, výkon 30 k); dochováno torzo.[1] Mlýn je zcela bez technologie, zanikla pila i stoupa. Dochovala se výroba elektrické energie; ve vybavení elektrárny jsou tři Kaplanovy turbíny o výkonu 330 kW.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i Klášterský, Zámecký mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, 30.5.2012. [cit. 2022-09-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000131829_0021, rejstříkové číslo ÚSKP 11746/2-1163. [cit. 2022-09-12]. Dostupné online
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vodní mlýn Sázavského kláštera na Wikimedia Commons - Černé Budy na webu ČÚZK, Archivní mapy (1841)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“