Vodní mlýn Tamíř
| Vodní mlýn Tamíř | |
|---|---|
 vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Výstavba | před 1782 |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 19, Petrovice u Sušice, okres Klatovy,  Česko |
| Souřadnice | 49°13′5,16″ s. š., 13°26′58,56″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 46548/4-3224 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vodní mlýn Tamíř v Petrovicích u Sušice v okrese Klatovy je vodní mlýn, který stojí ve východní části obce na Kepelském potoce před jeho soutokem s Volšovkou.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Historie
Mlýn na Tamíři stojí v místech bývalého zemanského statku, zničeného v pobělohorské době. 7. července 1782 jej majitel Vilém Mýdlo prodal i s polnostmi Jakubu Blahníkovi za 550 rýnských zlatých.[1] Poslední majitel z rodu Blahníků předal mlýn s pilou dceři Josefě a budoucímu zeti Jiřímu Luhanovi za 1220 zlatých.[1]
V roce 1823 mlýn vyhořel, ale již o dva roky později byl znovu vystavěn Jiřím Luhanem. Toho roku byly na novou kamennou mlýnici přidány vázy s pokličkami, „kalichy“, a na kamenném prahu vytesán letopočet.[1]
Popis
Zděná budova mlýna je patrová a má malebné, barokně zvlněné štíty. Areál doplňuje zděná stodola a náhon s dvojicí kamenných mostků.[2] Barokní stodola má spojení krokví řešeno systémem rozštěpu.[1] Voda na vodní kolo vedla náhonem; vodní kolo zaniklo.[1]
Mlýnice ve stylu lidového baroka měla původně na předním štítě 5 a na zadním 3 vázy. Jednu z nich při sejmutí v roce 1922 daroval tehdejší majitel mlýna Václav Luhan do sušického muzea (nedochovalo se). Poslední, umístěná na střeše, byla zničena střelbou v roce 1945.[1]
- Pověst
„Kdysi dávno žilo v Pootaví devět králů. Jednou se sešli poblíž Libětic, aby si stanovili hranice svých království a nastolili věčný mír. Seděli při tom na devíti kamenných stolcích a připíjeli si z devíti kalichů. Jeden z nich je pak odvezl na svůj hrad. Později jeho rod schudl a nakonec vlastnil jen mlýn Tamíř u Petrovic. Zde také po staletí uchovávali na paměť bohatýrských časů oněch devět kalichů. Byly zachráněny při požáru, kdy starý dřevěný mlýn shořel. Jeden z posledních majitelů je pak nechal vyzvednout do štítu nového kamenného mlýna. Před sto lety byly nakonec odstraněny fanatickým farářem, jako nepřípustná připomínka.“ (Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, rukopisná sbírka 1979 - 2019)[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h Mlýn Tamíř; Damarsch. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, jirka.vacek87, 1.11.2017. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000159059, rejstříkové číslo ÚSKP 46548/4-3224. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online
Literatura
- FIBICH, Ondřej. Prácheňský poklad. [III], S pověstmi krok za krokem celým Prácheňským krajem. Strakonice: Ondřej Fibich, 2008. 159 s. ISBN 978-80-901372-3-3.
Související články
Externí odkazy
- Petrovice u Sušice na webu ČÚZK, Archivní mapy (1837)
- Devět královských kalichů na Dědictví Šumavy, 2014
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: