Vodní sklo

Vodní sklo je vodný roztok křemičitanu sodného (chemický vzorec Na₂SiO₃), který je používán ve stavebnictví. Do poloviny 20. století se používalo v domácnostech pro uchování vajec (roztok ucpal póry ve skořápkách vajec, a ta tak vydržela řadu měsíců) nebo při praní. Sloužil také k impregnaci papírových tkanin a jako plnivo do mýdel.^[1]

V současné době se vodní sklo vyrábí nejčastěji z křemičitanu sodného nebo draselného.^[2]

V druhé polovině 19. století se používalo při restaurování ke konzervaci povrchu soch, což ale z dlouhodobého hlediska památkám přitížilo.^[3]

Ještě v druhé polovině dvacátého století bylo vodní sklo používáno v domácnostech (i na území bývalého Československa) k uchovávání vajec, kdy byla vejce naskládána do větší skleněné nádoby a zalila vodním sklem. Roztok ucpal póry ve skořápce, a zamezil tak přístupu vzduchu a mikroorganismů. Vejce tak vydržela v chladu řadu měsíců. Pro svoje rozpouštěcí schopnosti bylo využíváno i při praní – po vyvaření látkových plínek bylo přidáno vodní sklo a směs se nechala vychladnout (například přes noc). Poté byly plínky vymáchány, usušeny a vyžehleny (na vysokou teplotu).

Vodní sklo je používáno ve stavebnictví. Lze ho používat jako lepidlo, například na lepení šamotového obložení kamen – reaguje se vzdušným oxidem uhličitým a tvrdne. Vodní sklo se používá ve stavebnictví k urychlení tuhnutí cementových směsí a k mineralizaci dřevěných konstrukcí a tím k ochraně proti požáru. Vlivem vody a oxidu uhličitého (CO₂) dochází k vyloučení gelu SiO₂.H₂O, který dřevo mineralizuje. Dále se vodní sklo dodnes používá ve slévárenství jako pojivo do slévárenských forem a jader.

• SVOBODA, Luboš. Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha). [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-260-4972-2. S. 950. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Výroba skla