Vodoléčebný ústav a Sluneční lázně s plovárnou

Vodoléčebný ústav s plovárnou
Základní informace
Architekti	Dušan Jurkovič, Josef Schaniak a Adolf Vítámvás
Poloha
Adresa	Luhačovice, Česko Česko
Ulice	Leoše Janáčka
Souřadnice	49°6′38,02″ s. š., 17°45′57,49″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	32562/7-1971 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodoléčebný ústav a Sluneční lázně s plovárnou je lázeňský komplex v Luhačovicích na ulici Leoše Janáčka. Území areálu někdejšího Vodoléčebného ústavu utváří čtyři historické části: Vodoléčebný ústav, Sirné a slatinné lázně, Říční a sluneční lázně a objekt kotelny s prádelnou. Budovy ve stylu lidové secese jsou převážně dílem Dušana Jurkoviče. Od 5. listopadu 1964 je celý areál chráněn jako kulturní památka. Provoz bazénu byl z důvodu špatného technického stavu ukončen v roce 1995. V roce 2000 byla provedena rekonstrukce a celý objekt byl využíván pouze ke kulturním akcím a prohlídkám.

Po generální rekonstrukci v roce 2024 se areál pod názvem Sluneční lázně stal kulturním a společenským místem s expozicemi věnujícími se vodoléčebným procedurám a historii lázeňství, dílu architekta Dušana Jurkoviče a tvorbě Leoše Janáčka.

Vodoléčebný ústav patří společně s Janovým domem, Vilou Chaloupkou a mlékárnou k první fázi stavebního rozvoje nově vzniklé první lázeňské akciové společnosti v Luhačovicích. Ústav vznikl roku 1902 hned po Janově domu, a to přestavbou Jestřabského mlýna. První zmínka o tomto mlýnu je z roku 1710, kdy poddaný Mikuláš Sedlář získal od majitele panství Wolfganga Serényiho svolení k výstavbě tohoto mlýna. V roce 1860 mlýn odkoupili zpět majitelé panství Serényiové, kteří ho i s ostatním majetkem prodali v roce 1902 právě první lázeňské akciové společnosti založené doktorem Františkem Veselým. Architektem přestavby se stal Dušan Jurkovič. Z důvodu nedostatku finančních prostředků musely být zamítnuty jeho úmysly o nákladné přestavbě. Proto se při proměně držel původní stavby, jež měla přízemí z kamene a poschodí ze sušených cihel. Problém nízkého stropu byl vyřešen tak, že na kamenné přízemí a první patro z vepřovic opatřil hrázděnou nástavbu. Celá budova tak dostala vzdušný charakter a sjednotila ji jednou střechou.^[1][2][3] Vodoléčebný ústav byl otevřen první lázeňskou sezónu a byla zde provozována hydroterapie ve formě ponorů, zábalů, perličkových koupelí, parních lázní a skotských střiků. ^[4]

Následující rok byly podle Jurkovičova architektonického návrhu vystavěny Říční a Sluneční lázně. Bazén Říčních lázní byl napájen vodou z poblíž protékající říčky Šťávnice a nad bazénem byla postavena terasa Slunečních lázní. Od léta 1906 se zde konávala takzvaná vzduchoplavba, neboli Vzdušné lázně. Jednalo se o zdravotní tělocvik na slunném místě v lese a v plaveckém úboru, určený k podpoře léčení a otužování těla. Tato veřejná plovárna s bazénem a malebnými převlékacími kabinami byla velmi populární. Konala se zde nejrůznější sportovní klání a setkávali se zde lázeňští hosté. Součástí plovárny byla i dřevěná lehátka na terasách, hřiště na volejbal, stoly na ping pong, gymnastické nářadí a dětské kolotoče. Konaly se zde také vyhlášené plavecké závody nebo oblíbené pikniky. Mezi časté hosty Slunečních lázní patřil například skladatel Leoš Janáček a herec Vlasta Burian. Nejprve se zde muži a ženy při koupání a slunění střídali, v roce 1910 byl bazén prodloužen a rozdělen přepážkou na ženskou a mužskou část. V poválečném období byla rozšířena také část Slunečních lázní.^[5][6][1]

V areálu byly následně postaveny další stavby, které svým tvaroslovím navazovaly na Jurkovičovy stavby. První z nich je bývalá lázeňská prádelna s kotelnou z roku 1909, jejímž stavitelem je Josef Schaniak. Druhou stavbou byly Slatinné a sirné lázně od architekta Jana Kočy z roku 1909. Roku 1912 byl do sirných lázní sveden sirný pramen. V roce 1941 byla zahájena nástavba Slatinných lázní architektem Adolfem Vítámvásem a provoz byl rozšířen o Sirné lázně. ^[7][8][9][1]

Provoz bazénu byl kvůli jeho špatnému technickému stavu a z hygienických důvodů, kdy bazén byl napájen vodou z říčky, ukončen v roce 1995. Na konci devadesátých let se však už budovy nacházely ve značně zchátralém stavu a zastaraly i lázeňské technologie. Nejprve se uzavřely sirné a slatinné lázně, později vodoléčba. V roce 2000 byla provedena rekonstrukce a celý objekt byl využíván pouze ke kulturním akcím a prohlídkám. Poslední léčebné procedury se tu prováděly v roce 2012, poté se definitivně přesunuly do jiných lázeňských objektů, zejména do rehabilitačního ústavu.^[10][11]

Kvůli jeho špatnému stavu a náročnosti rekonstrukce chtěla roku 2013 společnost Lázně Luhačovice celý areál prodat.^[12][13] Díky své dobré finanční situaci se po roce a půl rozhodla společnost zrušit nabídku na prodej areálu a vznikla úvaha přeměnit ho na hotelový komplex s wellness a lázeňskými procedurami.^[14][15]

Rekonstrukce započala v roce 2021 pod vedením architekta Petra Všetečky z Transat architekti.^[16] Dokončena byla v roce 2023 a celý areál byl slavnostně znovu otevřen pod názvem Sluneční lázně 23. května 2024.^[10] Místo se stalo kulturním a společenským centrem s expozicemi věnujícími se vodoléčebným procedurám a historii lázeňství, dílu architekta Dušana Jurkoviče a tvorbě Leoše Janáčka.

Zatímco budova staré prádelny s kotelnou se stala zázemím celého komplexu budov a je v ní umístěn i vstup do expozic, pokladna i budoucí hotelové lobby, bývalé Slatinné lázně byly přejmenovány na Skleník. Boční křídla objektu se střešními světlíky slouží přes zimu k uložení palem z lázeňského parku, zatím co ve střední části vznikl dvoupodlažní otevřený halový prostor, který poskytuje zázemí společenským a kulturním akcím. Protože bazén Říčních lázní už není možné využívat k plavání, byl upraven na biotop s okrasnými vodními rostlinami a brouzdalištěm. Chloubou Vodoléčebného ústavu se stala obnovená odpočívárna, která je dokonalou kopií původního Jurkovičova návrhu. Druhé podlaží ústavu je věnováno Leoši Janáčkovi a jeho tvorbě. Nachází se zde i expozice věnovaná historii místa a Dušanu Jurkovičovi.^[17]

Budova podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče byla vybudována v roce 1902. Jedná se o samostatně stojící budovu na obdélníkovém půdorysu, umístěnou v mírném svahu – částečně je tedy jednopatrová a částečně dvoupatrová. V okrově omítaném přízemí jsou vsazena okna se šambránami z bílé omítky, první patro odděluje kordonová římsa a okna v něm zaujmou segmetovou dekorativní nadokenní římsou. V centrální ose jižní fasády je umístěn nápis VODOLÉČEBNÝ ÚSTAV. Druhé patro je hrázděné, střecha má motivy tradiční lomenice.^[18]

K budově jsou připojeny dva novodobé přístavky.^[18]

Jedná se o volně stojící budovu na půdorysu písmene L. Vybudována byla v roce 1909. Budova je částečně přízemní a částečně jednopatrová, vysoká kamenná podezdívka kopíruje spád terénu. V přízemí mají okenní a dveřní otvory segmentové záklenky, v patře je hrázděné zdivo prolamováno obdélníkovými okny. Boční fasády jsou koncipovány podobně, zadní fasáda je prostá, bez členění. Střecha je sedlová, s valbičkami, a výrazně přesahuje před fasádu, kde je nesena na dřevěných vykrajovaných konzolích.^[19]

Budova je přestavbou původního Jestřebského mlýna z roku z 1712. Kamenné přízemí a patro z nepálených cihel bylo integováno do stávající stavby.^[19]

Stavba navazuje na Jurkovičovo architektonické pojetí, jejím autorem je nicméně Jan Koča. Jedná se o dvoupodlažní budovu, v prvním patře byla umístěna kancelář a koupele s odpočívárnami, ty byly také v patře druhém, které bylo připojeno dvouramenným schodištěm. Stavba je zděná, motiv hrázdění je proveden v omítce. V roce 1912 byl do objektu vyústěn sirný pramen.^[20]

V roce 1941 byla provedena přístavba objektu, jejímž autorem je Adolf Vítámvás. Ta objekt zvýšila o jedno patro a doplnila přístavek, kam byl umístěn rašelinový mlýn s přípravnou.^[20]

Architektonicky nejzajímavější částí plovárny je její vstupní objekt, vybudovaný podle návrhu Dušana Jurkoviče. Jedná se o jednopatrovou stavbu se sedlovou střechou s motivem lomenice. Stavba je dřevěná, v barevné kombinaci červené, modré, žluté a bílé.^[21]

Otevřený bazén s pískovcovými stěnami je lemován řadami dřevěných šatních kabinek a doplněn několika přístřešky. Součástí památkové ochrany je také ohradní zeď, schodiště a budova čerpací a filtrační stanice, postavená v letech 1963–64.^[22]

V areálu se natáčely Četnické humoresky (2007)^[23][24] a Četníci z Luhačovic (2017).^[25]

• 
  Vstup do areálu před rekonstrukci
• 
  Vstup do areálu po rekonstrukci
• 
  Lázeňský dům č. p. 97 před rekonstrukci
• 
  Lázeňský dům č. p. 97 po rekonstrukci
• 
  Detail Lázeňského domu č. p. 97
• 
  Lázeňský dům č. p. 320 před rekonstrukci
• 
  Lázeňský dům č. p. 320 po rekonstrukci
• 
  Sirné lázně před rekonstrukci
• 
  Sirné lázně po rekonstrukci
• 
  Plovárna s biotopem po rekonstrukci

• Jurkovičův dům
• Vila Chaloupka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodoléčebný ústav s plovárnou na Wikimedia Commons
• Sluneční lázně – oficiální stránky