Vodouš ochotský

Jak číst taxoboxVodouš ochotský
alternativní popis obrázku chybí
Vodouš ochotský
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďslukovití (Scolopacidae)
Rodvodouš (Tringa)
Binomické jméno
Tringa guttifer
(Nordmann, 1835)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodouš ochotský (Tringa guttifer) je středně velký druh slukovitého ptáka nenápadného vzhledu, který hnízdí ve východním Rusku kolem Ochotského moře a na zimu táhne nejčastěji do jihovýchodní Asie.

Systematika

Druh popsal Alexander von Nordmann (odtud anglické běžné jméno druhu Nordmann's greenshank) v roce 1835.[2] Druh se řadí do rodu Tringa v rámci čeledi slukovitých a řádu dlouhokřídlých. Netvoří žádné poddruhy.[3] Druhové jméno guttifer pochází z latinského gutta („kapka“) a -fera („nosící“).[4]

Rozšíření a populace

Vodouš ochotský hnízdí ve východním Rusku podél jihozápadního a severního pobřeží Ochotského moře včetně ostrova Sachalin. Zimoviště se nachází při nejmenším v Bangladéši, Myanmaru, Thajsku, Kambodži, Vietnamu a Malajsii. Vodouši byli zaznamenáni i v řadě dalších asijských zemích (Indie, Japonsko, kontinentální Čína), avšak není zcela jasné, zda se jednalo o protahující nebo zimující jedince.[5] Na zimovištích se vodouši vyskytují na wattových březích u pobřeží v blízkosti říčních delt. Hnízdí biotop druhu tvoří hlavně podmáčené pobřeží laguny s řídkými modřínovými lesy.[6]

Celková populace je poměrně malá, kolem 1000–2000 jedinců.[5]

Popis

Délka těla dosahuje 29–32 cm, křídlo je dlouhé 169–183 mm, zobák 48–58 mm, běhák 42–48 mm, ocas 62–67 mm. Zobák je jemně ohnutý nahoru, krátké nohy jsou žluté. Svatební šat je svrchu černý s bílým výrazným flekováním. Hlava a horní strana krku jsou výrazně černobíle flekovány. Korunka je tmavě hnědá, uzdička tmavá. Spodní část hřbetu, kostřec a svrchní část ocasních krovek jsou bílé. Ocas je bílý s jemnými našedlým flekováním. Spodina je bílá, přičemž hruď, horní část břicha a boky mají výrazné černohnědé kruhové a srdíčkovité skvrny. V prostém šatu je čelo a obočí bílé. Korunka a šíje jsou světlé s jen velmi jemně znatelnými flíčky. Svrchní strana prostého šatu je jinak převážně bledě šedá, spodina bílá se světle šedým flekováním na hrudi a spodní části krku.[7]

Vodouš ochotský silně připomíná vodouše šedého (Tringa nebularia), od kterého se odlišuje menší výškou, dále menšíma, žlutě zbarvenýma nohama a rovnějším zobákem.[7]

Biologie

Živí se vodními bezobratlými živočichy a rybkami. Potravu sbírá v bahně a v mělkých vodách, ve kterých je vodouš ochotský často ponořen až po břicho.[7]

Hnízdění

Doba hnízdění nastává mezi červnem a srpnem. Hnízdo si staví na modřínových stromech kolem 2–5 m nad zemí. Hnízdní materiál tvoří modřínové větvičky, mech a lišejníky.[7] Ke snášení vajec dochází v první polovině června. Snůšku tvoří cca 4 vejce, inkubují oba partneři. Ptáčata se začínají klubat koncem června. Den až dva po vyklubání jsou mláďata vyvedena rodiči k lagunám za potravou.[6]

Ohrožení a ochrana

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí vodouše ochotského jako ohrožený druh. Populace je podle všeho na rychlém ústupu vlivem mizení přirozeného habitatu, především mokřadů a wattového pobřeží v Asii následkem průmyslové výstavby, vzniku nové infrastruktury či vzniku akvakulturních chovů. Vodouši ochotší však nejsou ohroženi jen na svých zimovištích; v ruských hnízdištích dochází k degradaci habitatu vodoušů soby polárními, hnízdiště ohrožuje i výstavba ropovodů a další infrastruktury pro těžbu ropy, a v Rusku dochází i k lovu vodoušů.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Reise um die Erde durch Nord-Asien und die beiden Oceane, in den Jahren 1828, 1829 und 1830 ausgeführt von Adolph Erman. Naturhistorischer Atlas: 17.
  3. ↑ Sandpipers, snipes, Crab-plover, coursers [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 182. 
  5. ↑ a b c Tringa guttifer [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22693225A93391729, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://www.iucnredlist.org/species/22693225/93391729. (anglicky) 
  6. ↑ a b JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. S. 321–322. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 326–327. (anglicky) 

Literatura

  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 EN cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5