Vodovodní domek ve Veleslavíně
| Vodovodní domek | |
|---|---|
 vodovodní domek | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance |
| Výstavba | 1555 |
| Poloha | |
| Adresa | Střední, Praha 6 - Veleslavín,  Česko |
| Ulice | Střední |
| Souřadnice | 50°5′39,72″ s. š., 14°20′52,35″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40547/1-1526 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vodovodní domek ve Veleslavíně v Praze stojí volně na travnatém palouku v parku. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1] Renesanční technická stavba.
Historie
Kamenný vodovodní domek pochází z roku 1555.[1] Byl součástí starší stavby Královského hradního vodovodu z let 1550–1573, který přiváděl jedlovými trubkami (vnitřní průměr 85 mm) vodu z jímacích štol ve Střešovicích, Veleslavíně a Liboci do císařské kuchyně, kašny na Svatojiřském náměstí a dalších hradních objektů. Tyto trubky byly uloženy do jílového lože 150–180 cm pod zemí. Později byly nahrazeny keramickými trubkami (vnitřní průměr 65 mm). Domek postavil zedník Jásek k čištění rour a vody a sloužil pro potřeby nejdelší větve vodovodu z libocké štoly č. I. zvané Královská studánka - Královka. V roce 2001 byl zrekonstruován.[2]
Popis
Nízký přízemní domek čtvercového půdorysu má opukové zdivo s nárožními vyzdívkami z cihel. Vstupní otvor ve východním průčelí je segmentově zakončený a uzavřený novodobou mříží. V západním průčelí je drobné okénko s mříží s trnem. Interier je segmentově zaklenut.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Vodovodní domek. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000152621, rejstříkové číslo ÚSKP 40547/1-1526. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online
- ↑ Historické hradní vodovody. Zhola.com. Praha, Prameny, kašny a obelisk. Zdeněk Homola, nedatováno. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online
Literatura
- JÁSEK, Jaroslav. Klenot města: historický vývoj pražského vodárenství. Vyd. 1. Praha: VR-atelier, 1997. 148 s. ISBN 80-238-1055-3. S. 15-27.
- JÁSEK, Jaroslav a kol. Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vyd. 1. Praha: Milpo media, 2000. 239 s. Z historie průmyslu. ISBN 80-86098-15-X.
- KLÍMA, Alois. Z dějin pražských vodáren a vodovodů. Zlatá Praha II.. 16. 4. 1909, roč. XXVI, čís. 30, s. 357–358. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodovodní domek na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: